Starý československý film je megahit. V kině ho vidělo 1,28 milionu diváků a tleskali mu až v Africe

Je všední den večer, jste unavení a potřebujete vypnout. Místo nudného scrollování na telefonu zkuste něco, co zaručeně funguje, tedy jeden z nejlepších českých filmů všech dob. Každý ho zná, každý ho miluje, ale většina lidí čeká, až ho náhodou chytne v televizi. To je škoda, protože si ho můžeme pustit kdykoliv.

Já osobně jsem ho viděla naposledy někdy před třemi lety. A to jen proto, že běžel v televizi a já zrovna přepínala kanály. Přitom je to jeden z nejlepších českých filmů vůbec.

Komedie z roku 1980, kterou natočil Ladislav Smoljak podle scénáře Zdeňka Svěráka, má všechno, co člověk od dobrého filmu čeká. Nechybí vtipný nápad, skvělé dialogy ani špičkové herecké výkony. 

Josef Abrhám v roli knihkupce Dalibora Vrány je rovněž úchvatný. Vrána má celkem běžný problém, málo peněz a moc alimentů. Živí se jako knihkupec, ale velkou část výplaty mu spolykají jeho bývalé lásky. A pak přijde osudová náhoda.

Smoking mu otevře dveře k neobvyklé kariéře

Jednoho večera si Vrána oblékne smoking a jede na abiturientský sraz. Cestou se zastaví v restauraci a jeden z hostů si ho splete s číšníkem, přičemž mu doslova vnutí peníze. Vrána v tu chvíli pochopí, že našel super způsob, jak si přilepšit. Od té doby pravidelně obchází pražské restaurace, kasíruje nic netušící hosty a zmizí dřív, než někdo stačí zareagovat. 

Doma manželce tvrdí, že si přivydělává jako houslista v nočních podnicích. Hlavní roli měl původně dostat Petr Nárožný, ale režisér ho odmítl. Smoljak argumentoval tím, že Nárožný působí jako komik s jedním výrazem a potřebuje někoho komplexnějšího. Nakonec dostal příležitost Abrhám a udělal z role jednu z nejlepších ve své kariéře. 

Nárožného to ale prý velmi mrzelo a motivovalo ho to k tomu, aby změnil herecký směr a přešel do Činoherního klubu.

Síla filmu nespočívá jen v námětu

„Stěrače stírají, ostřikovače stříkají, klakson troubí…“ Vsadím se, že tuhle hlášku znáte. Možná ji dokonce používáte. Možná ale nevíte, že pochází právě z tohoto filmu. To je přesně ten moment, kdy si uvědomíte, jak moc se Vrchní, prchni zapsal do češtiny. 

Další legendární moment je, když se Vrána snaží ukecat svou ženu, že není sám sebou: „Vypadá jako Vrána, ale je to Králík!“ Což je sice čistá absurdita, ale skvěle zahraná. Mimochodem, facku, kterou tam dostane od Libuše Šafránkové, si herci vymysleli sami při natáčení. Ve scénáři to nebylo, ale režisér to tam nechal, protože to tam skvěle zapadlo.

Nesmrtelná píseň „Severní vítr“ má také svůj příběh. Režisér Smoljak ji objednal až během natáčení, ve scénáři původně nebyla. Zadání znělo jasně: potřebujeme píseň se zlatokopeckou tematikou. Zdeněk Svěrák napsal text, Jaroslav Uhlíř hudbu a když ji odmítl nazpívat Pavel Bobek, Uhlíř si sedl ke klavíru a nahrál ji sám. 

Filmování se proměnilo v rodinnou záležitost

Ladislav Smoljak rád obsazoval do menších rolí přátele a rodinu. V tomhle filmu to dotáhl do extrému a obsadil prakticky celou svou rodinu, manželku Dagmar, všechny čtyři děti i maminku. Nejznámější je z nich asi Filip Smoljak v roli syna Pařízkových. 

Jeho sourozenec David hrál vedoucího výpravy ve Špindlerově Mlýně, dcery Kateřina a Alžběta se objevily na psím spřežení a sám režisér se ujal role psovoda.

Už v kinech to byla pecka

Když film v lednu 1981 vstoupil do kin, stal se vmžiku hitem. Skončil na druhém místě v návštěvnosti českých filmů toho roku s více než 1,28 milionu diváků v českých kinech. Na Slovensku přidal dalších přes sto tisíc. Do konce distribuce v roce 1991 počet diváků překročil hranici 1,5 milionu.

Úspěch potvrdila i řada ocenění. Festival v bulharském Gabrovu ocenil Smoljaka za režii, Svěrák si odnesl cenu za scénář ve Francii i v Novém Městě nad Metují. Josef Abrhám byl odměněn za herecký výkon v Kladně. Film dokonce uspěl i v africkém Zimbabwe, kde dostal cenu poroty za nejlepší komedii.

Zdroje: filmovyprehled.cz, csfd.cz, cs.wikipedia.org