Film z roku 1991 s Hrušínským dnes lidé označují za hrůzu a děs. Přesto ho televize vysílají pořád dokola

Počátek devadesátých let přinesl českému filmu spoustu nadějí, ale také pár pořádných přešlapů. Jeden z nich se dodnes pravidelně vrací na televizní obrazovky. Jenže diváci, kteří si ho pustí poprvé, často zůstávají v němém úžasu a moc nechápou, o čem to celé je.

Beze slov jsou diváci zejména v momentě, kdy vynechají první díl. Podle recenzí se jedná o hrůzu a děs.

Jednička zabodovala, tak přišlo pokračování

Na konci osmdesátých let vznikla v Československu hudební komedie plná chytlavých písniček Michala Davida, natáčená v kulisách plzeňského sídliště. Do kin přilákala bezmála dva miliony diváků. Příběh kominického učně Jirky Horáčka a jeho otce, proložený hity jako Nonstop nebo Pár přátel, se stal oblíbeným snímkem mnoha z nás. 

Bylo to něco, co česká kinematografie do té doby nezažila, protože žádný podobně laděný muzikálový počin tu vlastně neexistoval. Mladý Rudolf Hrušínský nejmladší se přes noc stal idolem teenagerek. Právě tenhle obrovský úspěch vedl tvůrce k natočení pokračování.

Režisér Jaroslav Soukup, který měl na kontě i další oblíbené filmy pro mládež jako Láska z pasáže nebo Kamarád do deště, se rozhodl přihodit do žhavých uhlíků ještě jedno polínko. Problém byl v tom, že uhlíky už dávno vychladly.

Porevolučního nadšení byly plné ulice

Rok 1991 byl v Česku dobou obrovských změn. Lidé najednou mohli cestovat, otevíraly se hranice, na každém rohu vyrostla tržnice s levným zbožím ze zahraničí a na silnicích se předjížděly zahraniční vozy s domácími veterány, které ještě pár let předtím představovaly naprostý vrchol. 

Svět se najednou měnil opravdu rychle. A právě v tomhle přechodném období vznikl snímek, o kterém dnes mluvíme. Film se snažil navázat na úspěch svého předchůdce z roku 1987, jenže doba se mezitím posunula. Co zabodovalo v socialistickém Československu, najednou už nemělo dostatečný náboj.

Na scénáři pracoval společně s režisérem Soukupem také Eduard Pergner, jehož jméno veřejnost zná spíš v souvislosti s jeho dcerou, televizní moderátorkou Terezou Pergnerovou. Pergner ostatně publikoval i pod pseudonymem Boris Janíček a podílel se už na jedničce. Tentokrát ale autoři zápletku obrátili naruby. 

Jirka Horáček mezitím dospěl, oženil se s kadeřnicí Jitkou a čekal s ní dítě. Zlobivý synek se stal zodpovědným otcem. Kdo ale přebral jeho roli věčného průšviháře? No přece táta Karel Horáček, kterého chytla takzvaná druhá míza. Začal se oblékat jako mladík, barvit si vlasy a trávit večery v nočních podnicích. 

Hrůza, děs a 36 procent na ČSFD

Na ČSFD, kde se scházejí tisíce filmových fanoušků a hodnotí se prakticky vše, od artových skvostů po komerční podívanou, získal Discopříběh 2 pouhých 35 procent. V komentářích se opakuje, že je dvojka v podstatě kopií jedničky, jen s prohozenými rolemi. 

Akorát tu místo pubertálního kluka řádí jeho zralý otec a výsledek tak působí spíš jako parodie. Řada recenzentů navíc poukazuje na to, že humor ve dvojce je mnohem horší, místy až trapný. Co filmu dost uškodilo, byly i písničky. Ty totiž byly také mnohem horší než v jedničce. 

Co se stalo s hvězdami filmu?

Ladislav Potměšil, který ve dvojce dostal mnohem víc prostoru než v jedničce, se později zapsal do paměti diváků hlavně jako major Maisner ze série Byl jednou jeden polda. Tento oblíbený herec bohužel odešel v létě 2021. 

Rudolf Hrušínský nejmladší, který ve filmu ztvárnil již dospělého Jirku, si zahrál třeba po boku Ivety Bartošové ve Svatbě upírů nebo znovu s Potměšilem v komedii Byl jednou jeden polda. Jenže někdy kolem třicítky ho přestalo bavit stát před kamerou. Rozhodl se poznat svět, na čas zakotvil v jednom španělském městečku, kde provozoval malý bar, a postupně projel kus Latinské Ameriky. 

Jak hodnotíte Discopříběh 2 vy, líbil se vám?

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, filmovyprehled.cz