Ještě před pár lety bylo zastaralé. Teď se tohle „dědečkovské“ jméno znovu vrací do porodnic

Když se jeden začne prohrabovat starými spisy, rychle si všimne jedné věci. Narazí na jména, která dnes nejsou tak běžná, i přesto, že je všichni znají. Často byla delší, slavnostnější a psaná latinsky nebo německy. Nešlo o rozmar zapisovatelů, ale o úřední jazyk doby. Přesto můžeme občas narazit na jména, která se vrací ke kormidlu.

Zvlášť zajímavé je sledovat, jak se jména v průběhu staletí vytrácejí a znovu objevují. Některá zmizí a zdá se, že natrvalo, jiná přežijí jen díky dědictví jména v rodině. A pak jsou taková, která začnou pomalu mizet, nikdo už je svým dětem skoro nedává, a najednou přijde bod zlomu a začnou se znovu objevovat. Ne jako módní výstřelek, ale právě proto, že mají silnou historickou vazbu.

Už to vypadalo, že nás navždy opustí

Ještě před několika desítkami let by si málokdo pomyslel, že se některá tradiční česká jména znovu objeví v porodnicích. A naopak, několik set let zpátky by si nikdo asi nepředstavil, že vůbec někdy skoro vymizí. Jedno takové jméno tu dnes máme, začíná být znovu oblíbené a na svůj návrat čekalo dlouhé roky. Rodiče se mu začali jeden čas vyhýbat, protože znělo příliš vážně nebo dokonce zastarale.

Jenže vkus se mění. A s ním i vztah k minulosti. To, co dřív působilo jako zastaralé jméno, dnes získává nový status. Vypadá to, že jména spojená s historií začínají mít pro lidi určitý styl novosti. A zároveň je nesou osobnosti, ke kterým často vzhlížíme.

Přišlo z mrtvých vstání

U novorozeňat se teď začalo objevovat jedno z jmen, které už v posledních letech vypadalo jako dávno odepsané. Mezi jinými křestními jmény, která jsou často inspirovaná seriály nebo moderními trendy, zní tohle jako znovu objevená novinka.

Ještě nedávno by ho mnozí automaticky zařadili mezi jména „po dědovi“. Působilo vážně a možná až příliš přísně. Jakmile ho uslyšíte, většinou si představíte postaršího pána v cylindru, v noblesním kabátu a s monoklem. I dnes stále zní hodně jako jméno, které byste spojili s portrétem z devatenáctého století. Je to asi především ovlivněné tím, že ho nosil jeden z nejvýznamnějších českých umělců své doby. Stalo se tak symbolem celé epochy.

Litomyšl nám dal národní poklad

Tento muž se narodil v Litomyšli do rodiny, kde možnosti nebyly zrovna omezené, a tak již od malička hrál na klavír. Posléze se stal koncertním klavíristou a dirigentem v Göteborgu. Ve Švédsku strávil několik let, odkud se vrátil zpět do Prahy s jasnou myšlenkou, že chce svou tvorbu spojit s českým prostředím.

Jeho život ale nebyl přímočarý ani idylický. Ve zralém věku přišel o sluch, což by pro většinu hudebníků znamenalo konec. U něj se však stal pravý opak. Právě v období úplné hluchoty vznikla díla, která dnes patří k základním kamenům české hudby. Má vlast, Prodaná nevěsta nebo komorní skladby nesou stopu vnitřního zápasu i odhodlání, které přesahuje lidské chápání. Asi už víte, že mluvím o Bedřichu Smetanovi, a právě o jeho křestním jménu dnes hovoříme.

Kreslený méďa Friedrich

Právě v tom je jeho síla, že odkazuje na velikána své doby. Jeho svátek spadá na 1. března a tím jménem je Bedřich, které má hluboký původ, jenž sahá až ke staroněmeckému jménu Fridurihhi. První část slova „fridu“ znamená mír a „rihhi“ je vládce. Proto se význam jména často vykládá jako vládce míru nebo jeho ochránce.

Dnes je jeho německým ekvivalentem jméno Friedrich. Jeho nejhezčí podobou je pro mě asi přezdívka Béďa. Připomíná mi tak legendárního Méďu Béďu. I přesto, že jméno má své silné nositele, se v určitém období vytratilo z běžného života a zůstalo spíš v učebnicích dějepisu než ve skutečném světě. Dnes se ale Bedřich znovu objevuje, i přes jeho dlouhodobý pokles v oblibě. Rodiče, kteří hledají jméno s charakterem a historií, se k němu jistě rádi vrátí.

Zdroje: wikipedia.cz, wikipedie.cz, krestnijmeno.prijmeni.cz