Šéf Českého rozhlasu „omylem“ rozzuřil 10 milionů lidí v Česku. Stačilo říct jednu nevhodnou větu

Jsou výroky, které člověk říká v dobré víře a přesto s nimi poštve půlku republiky. Šéf jednoho z nejdůležitějších českých médií se do přesně takové situace dostal letos v únoru a debata, kterou tím spustil, se táhne dodnes. Záleží na tom, z jaké strany na věc koukáte.

René Zavoral obvykle volí slova opatrně a rozvážně. Přesto se mu jedním rozhovorem podařilo rozproudit vášnivou debatu, která se nemůže dobrat konce. Téma, které otevřel, se totiž dotýká každé české domácnosti. A podle toho také vypadají reakce veřejnosti.

Co fungovalo přes třicet let, má skončit příští rok 

Aby bylo jasno, o čem se vlastně bavíme. Český rozhlas funguje od začátku devadesátých let na systému rozhlasových poplatků. Každá domácnost vlastnící přijímač nebo dnes dokonce jen mobilní telefon s přístupem k rozhlasovému obsahu odvádí měsíčně 55 korun. Po vynásobení všech českých domácností dostanete roční rozpočet přesahující dva a půl miliardy korun.

Celkový letošní rozpočet Českého rozhlasu dosahuje 2,7 miliardy korun a naprostá většina z toho pochází právě z poplatků. Tohle fungovalo bez větších zádrhelů přes tři desítky let. No a pak přišly podzimní volby, nová vládní koalice a s ní volební slib, který hodně lidí uvítalo a pro ostatní se stal noční můrou.

Poplatky za veřejnoprávní média se zruší a jejich financování se přesune pod státní rozpočet. ANO a SPD to měly v programu napsané jasně. Motoristé sobě původně mluvili o zachování s úpravami, ale na tyhle výroky už se dnes příliš neodkazuje.

Věta, která v Česku vzbudila pořádný rozruch

René Zavoral, generální ředitel Českého rozhlasu, se veřejně postavil za zachování poplatkového systému a v obsáhlém rozhovoru řekl věc, která část veřejnosti přijala s výraznou nelibostí.

Prohlásil, že je připraven dát za zachování poplatků ústupky v hodnotě zhruba 400 milionů korun. Konkrétně mluvil o osvobození seniorů nad 75 let a vybraných právnických osob od placení, ale základní strukturu poplatkového financování hodlá hájit.

Stručně řečeno: nechce poplatky rušit. A to bylo to, co část české veřejnosti nepochopila. Pro spoustu lidí nejde o těch 55 korun měsíčně, jde o princip. Proč platit povinně za něco, co třeba vůbec nepoužívám, nebo za co bych rád platil sám od sebe, bez nátlaku?

Odkud ta nevole přichází a má ji smysl brát vážně?

Chápu lidi, kteří Zavoralův postoj přijali s podráždením. Povinný poplatek za médium, které člověk aktivně nevyužívá, působí v době streamovacích platforem a dobrovolných předplatných nesmyslně. Spotify si zaplatíte sami, Netflix také a pokud to přestanete chtít, přestanete i platit. Hotovo. Tak proč platit za rozhlas, který jsem v životě neposlouchala?

K tomu se přidává i fakt, že loňské navýšení poplatku přineslo rozhlasu zhruba 400 milionů navíc a Zavoral nyní říká, že by byl ochoten o přesně tuto částku opět přijít, jen aby celý systém zůstal zachovaný. To je poněkud zarážející. Jenže je také potřeba říct, co Zavoral ve skutečnosti obhajuje a ne jen, co si z toho lidé vzali a jak to v některých případech překroutili.

Rozzlobení lidé mají částečně pravdu

Celý Zavoralův argument nestojí na obhajobě poplatků jako takových. Stojí na jednoduché otázce: kdo bude rozhlasu dávat peníze a co za to bude chtít. A to je věc, která se posluchačů týká možná víc než těch 55 korun měsíčně. Pokud Český rozhlas přejde pod státní rozpočet, stane se každoročně závislým na politickém rozhodnutí o tom, kolik finančních prostředků mu bude uvolněno. 

Aby to nevypadalo jako prázdné strašení, Zavoral sahá po příkladu, který se odehrál pár set kilometrů od nás. Slovenský veřejnoprávní rozhlas přešel pod státní rozpočet a jeho ředitel pak každoročně obcházel ministry s prosíkem o peníze. Jakmile se vláda vyměnila, přišla instituce o třetinu financování během jediného rozhodnutí shora.

Médium závislé na státní kase je médium, které si dvakrát rozmyslí, co napíše o té samé vládě, která mu peníze uvolňuje. A to by mělo vadit každému, bez ohledu na to, jakou stranu volí.

Zdroje: mediar.cz, euractiv.cz, vltava.rozhlas.cz