Jeden z nejděsivějších filmů vůbec. Přesto ho lidé označují za mistrovské dílo

Momenty před filmovou premiérou bývají pro tvůrce velmi stresující. Napětí, jestli film uspěje u diváků i kritiků, jestli se bude líbit, vzbudí emoce, dostane dobré hodnocení a hlavně vydělá peníze, je vždycky obrovské.

U některých snímků je úspěch zaručen už před premiérou. Kombinace skvělého obsazení, zajímavé zápletky, rozpočtu na filmové triky a výpravu, a hlavně osvědčené jméno režiséra, který se pod snímek podepíše, je koktejl, který většinou funguje. Někteří režiséři si svou tvorbou vybudovali jméno, které když člověk vidí na kinoplakátu, automaticky mu naskočí husí kůže.

Například takový Darren Aronofsky je jedním z těch, kteří točí tak těžké snímky, že si musíme dát po zhlédnutí několik dní filmové volno. A právě z jeho dílny je film, který po vydání žádný velký úspěch neslavil, ale dnes je považován za naprostou klasiku a legendu v rámci svého žánru.

Tohle jen tak něco nepřekoná

Nenechte se mýlit, tohle má totiž od běžné televizní zábavy opravdu hodně daleko. Aronofsky natočil snímek, který se zaryje hluboko pod kůži a tam zůstane týdny, měsíce i roky, a i když si na tenhle zážitek dlouho nevzpomenete, při každé připomínce se vám zježí vlasy na zátylku. Zajímavé je, že snímek se závratným 88 % hodnocením dokázal natočit už jako svůj druhý film v životě a tento úspěch se mu už nepovedlo překonat.

Příběh sleduje několik mladých lidí, kteří mají své kariérní a životní sny. Harry chce vydělat peníze a začít nový život. Jeho přítelkyně Marion sní o tom, že si jednou otevře vlastní módní butik. Harryho kamarád Tyrone zase touží vydělat peníze a uniknout z prostředí, které ho celý život stahuje dolů. A pak je tu Harryho matka Sara – osamělá žena, která tráví dny před televizí a tajně doufá, že se jednou objeví ve své oblíbené televizní show.

Všechno dohromady by mohlo dávat milý příběh o lidských osudech a touhách, na který se rádi podíváme při deštivém odpoledni. Jenže právě tady se projevila Aronofskyho lehce zvrácená umělecká nátura, kdy všechny postavy zatíží drogovou závislostí. Životy se rozpadají, bezútěšnost a zmar jsou čím dál hutnější a my diváci se před televizními obrazovkami propadáme do deprese.

Intenzivní filmový zážitek

Faktem je, že se o Requiemu za sen velmi často říká, že je to ten typ filmu, který stačí vidět jednou, protože podruhé už to obvykle dobrovolně nechcete podstoupit. Aronofsky totiž zvolil styl, který byl na svou dobu velmi neobvyklý. Film je plný rychlých střihů, extrémních detailů a krátkých scén, které ukazují užívání drog a následky, které to způsobuje. Tyto sekvence se opakují znovu a znovu a postupně se zrychlují a doplňuje je naprosto ikonická hudba, kterou k filmu složil Clint Mansell.

Úspěch přišel postupně

Přestože má film aktuálně vysoké hodnocení a je jedním z těch opravdu nejlepších, které můžeme v rámci tématu i žánru vidět, po vydání tomu tak vůbec nebylo. Kromě toho, že film vyvolal rozporuplné reakce a zděšení publika, ještě nebyly nijak závratné ani jeho výdělky v kinech. Postupně se na jeho stranu však začaly přiklánět kritici a následně i publikum, které pochopilo, že takhle silný snímek je velkou vzácností.

Kvalita pro otrlejší diváky

Od premiéry Requiemu za sen uplynulo dvacet šest let a stále si drží svůj legendární status. Pouští se dospělým i mladým lidem jako odstrašující případ, ale cení ho i filmoví studenti a nadšenci, kteří umí docenit pravé režisérské mistrovství. Pokud vás tahle intenzivní emocionální jízda minula a máte dost odvahy postavit se čelem závislosti a dramatickému konci, který nenechá spát ani milovníka hororů, směle do toho. Za mě je to jeden z těch nejlepších filmových počinů tohoto století. Byť ne úplně pozitivních.

Zdroje: csfd.cz, en.wikipedia.org, kinomaniak.cz