Podívejte se do schránky. Tato obyčejná obálka bez červeného pruhu vás může stát 15 000 korun

Vypadá jako každý druhý, přijde v obyčejné obálce a snadno ho zaměníte za reklamu na službu operátora. Jenže tentokrát nejde o žádný leták ani výhodnou nabídku. V českých domácnostech, kde denně televize běží od rána do večera, může tahle zdánlivá maličkost pořádně zahýbat rodinným rozpočtem. 

Kdo dopis nechá ležet vedle gauče, riskuje zbytečnou finanční facku. 

Obyčejná obálka, neobyčejný obsah

Otevřete schránku a vytáhnete hrst papírů. Většinou jsou to letáky obchodních řetězců, občas výpis z účtu, jindy nějaká výzva od dodavatele energie. Člověk to očima proletí, něco odloží na stůl, zbytek putuje rovnou do koše. Právě to ale může v těchto týdnech některé Čechy stát tisíce korun, a to doslova za nic. 

Do schránek totiž míří dokumenty, které na první pohled nepůsobí ani trochu urgentně. Nemají červený pruh, nepřicházejí doporučeně a na obálce nenajdete žádné hrozivé slovo „výzva“ psané tučným písmem.

Můj soused, pan Karel, sedmasedmdesátiletý penzista, mi onehdy u plotu vyprávěl, jak takový papír málem vyhodil spolu s katalogem zahradního nábytku. Naštěstí si všiml razítka odesílatele a dal se do čtení. Co tam našel, ho docela překvapilo. Ale nepředbíhejme.

Pošta by se zkrátka číst měla

Česká domácnost a televize, to je láska na celý život. Spousta seniorů usíná u večerních filmů na ČT, probouzí se u ranního vysílání a přes den nechává běžet pohádky pro vnoučata. Jenže zatímco obrazovku sledují pozorně, papírovou poštu už tolik neřeší. A přesně na to teď doplácejí lidé, kteří si neuvědomují, že samotný fakt odběru elektřiny z nich dělá potenciální dlužníky. 

Ono je to trochu úsměvné. Generace, která vyrostla na dopisech psaných rukou a těšila se na každou obálku v poštovní schránce, je dnes přehlíží. Zčásti za to může záplava nevyžádané reklamy, zčásti únava z byrokracie. Jenže některé obálky jsou pořád dost důležité.

Senioři by měli zpozornit

Veřejnoprávní média v Česku mají přístup k údajům od distributorů elektrické energie. Pokud tedy svítíte a vaříte na elektrickém sporáku, existujete v databázi. A když vás v téhle databázi najdou, ale v evidenci platících poplatníků nikoliv, rozsvítí se u vašeho jména červená kontrolka. Výsledkem je dopis, který vás vyzve, abyste buď začali platit, nebo doložili, proč platit nemusíte.

Pro mladší ročníky je tohle většinou jednoduchá záležitost, vyřídí to online za pět minut. Jenže pro osmdesátiletou paní, která používá tlačítkový telefon a počítač viděla naposledy u vnučky na Vánoce, je to namáhavější úkol. Paradoxem navíc je, že i ten tlačítkový telefon může být za určitých okolností považován za přijímač, pokud umí naladit rozhlasový signál. 

Kolik může stát jedna nepřečtená obálka

Pojďme si to spočítat čistě prakticky. Rozhlasový poplatek v roce 2026 činí 55 korun měsíčně. Za celý rok tedy zaplatíte 660 korun, což je zhruba cena dvou pizz s rozvozem. Když ale na výzvu nereagujete, zákon vás automaticky prohlásí za poplatníka a k tomu vám ještě napočítá přirážku pět tisíc korun. 

U televizního poplatku, který stojí 150 korun měsíčně, je sankce dokonce dvojnásobná, tedy deset tisíc. Takže místo ročních 660 korun za rozhlas najednou řešíte pětitisícový zásah do rozpočtu. A pokud se přidá i televizní poplatek, můžete se dostat na částku přesahující patnáct tisíc. 

Osobně mě trochu mrzí, jak málo se o téhle povinnosti mluví v hlavním zpravodajství. Televize přitom denně vysílají hodiny a hodiny obsahu, ale krátkou informaci o tom, že jejich vlastní diváci mohou přijít o peníze kvůli neotevřenému dopisu, tam člověk hledá těžko.

Světlo na konci tunelu pro starší ročníky

Vládní koalice nicméně v polovině dubna 2026 představila návrh, podle kterého by od prvního července letošního roku měli být od koncesionářských poplatků osvobozeni senioři starší sedmdesáti pěti let. Spolu s nimi by se úleva týkala i studentů, zdravotně postižených a firem.

Zatím ale nebylo nic pevně schváleno, tudíž platí stávající pravidla. Kdo se předčasně spolehne na to, že mu poplatky odpustí, a přitom ignoruje výzvu ve schránce, riskuje zbytečnou sankci. Pokud vám do schránky přistál dopis s razítkem veřejnoprávního média, máte v zásadě dvě cesty. 

Buď se přihlásíte k platbě a měsíčně za rozhlas odvedete padesát pět korun. Nebo vyplníte čestné prohlášení, ve kterém uvedete, že žádné zařízení schopné příjmu rozhlasového signálu nevlastníte ani nepoužíváte. Co si o celém systému koncesionářských poplatků myslíte vy?

Zdroje: e15.cz, ceskeduchody.cz, irozhlas.cz, poplatek.rozhlas.cz