Designéři to nesnáší, Češi milují. Největší kýče v obýváku okamžitě prozradí špatný vkus

Existují věci, které do obýváku běžně patří. Gauč, televize, rostliny, které se snažíme udržet při životě. Jsou však i další předměty, které jsou spíš dekorativního charakteru, nám se líbí a považujeme je za stylové. A přitom designéři by je nazvali kýčem.

Ať už je to světelný obraz Eiffelovky, který bliká jako vánoční stromek, keramický jelen nebo falešný krb. Tyto věci nás prý okamžitě prozradí: podle odborníků je to vrchol našeho nevkusu. Designéři by to vyhodili. My to rozsvítíme a uvaříme si k tomu kafe.

Obývák pod drobnohledem designerů

Designéři mají na kýč speciální radar. Vstoupí do obýváku, rozhlédnou se a okamžitě odhalí předměty, které by podle nich měly putovat do kontejneru: LED obrazy s měnícími se barvami, umělé květiny, přehnaně zdobené rámečky, obří nápisy typu HOME, LOVE, FAMILY. Nebo přezdobené svícny a dekorace z hobby marketů. A často jsou schopni tvrdit, že náš styl nestojí za nic.

A přitom třeba jen patříme k těm, kteří se nechávají unést emocemi. Některé předměty v nás zkrátka vzbuzují libé pocity. Tak proč se tím neřídit?! Nebo si držíme tyto nevkusné předměty z nostalgie. Zkrátka nám ty naše věci něco říkají. Určitě jste si i vy někdy řekli: „To je tak ošklivé, až je to hezké.“ A přitom, co to vlastně kýč je? Jak ho definovat?

Kde končí vkus a začíná kýč

Protože hranice v umění není pevně daná, stejně ve skutečnosti záleží na každém jednotlivci, jak je vnímá. Odborníci, teoretici i tvůrci mají jasná kritéria, ale do nich nelze zahrnout všechno a všechny. Dejme tomu, že kýč má jednou nohou nakročeno do umění a druhou stojí v sentimentu. Někteří teoretici umění s vážností tvrdí, že: „Kýč je falešné dojetí nebo estetická zkratka pro masy.“ A co vy? Vystavili byste si porcelánového slona se zlatými kly? Jen v případě, že by vám připomínal někoho milého. Například rodiče.

S kýčem je to složité: co jeden považuje za nevkus, druhý miluje jako vzpomínku na dětství. A to, co by kritik umění označil za estetický zločin, může být pro někoho jiného jediný předmět, který mu doma opravdu dělá radost. Každý z nás má jiný smysl pro krásu, jiné vnímání. Zatímco tedy teoretik vysvětluje, co a proč je nevkusné, laik cítí, že je to hezké.

Když se líbí, tak se líbí

Možná právě tam začíná skutečné umění: ne v definicích, ale v tom, co v nás probouzí. Kýč nebo ne – pokud nás to těší, má to svůj smysl. A tak by se člověk mohl snadno ocitnout v estetické pasti. Na jedné straně designéři, kteří tvrdí, že obývák má být čistý, vzdušný a bez zbytečností. Na druhé straně realita, kde žijí lidé, kteří mají rádi věci s příběhem, vzpomínkou nebo aspoň s trochou humoru.

Podle Gabriele Thullerové na Wikipedii:

„Kýč primárně působí na city. Vyvolává sentimentální náladu, která je jedním z charakteristických znaků kýče. Kýč usiluje o to, aby představoval vyšší kvalitu, než jakou ve skutečnosti má. Kýč je to, co je masově vyráběné a masami přijímané.“

Domov není katalog

Máte doma LED světýlka? Proč ne, když vám vyhovují. Takže až příště někdo pronese větu: „Máte v obýváku tohle? To je největší lapač kýče!“, můžete se jen usmát. Protože kýč je často jen jiný název pro věc, která dělá domov domovem. A designéři? Nechme jim jejich odbornost a dál se klidně řiďme svými pocity.

A dejte si do obýváku třeba i asijskou vítací mávající kočičku štěstí Maneki-neko. Pro někoho to může být kýč toho nejhrubšího zrna, pro jiného roztomilá soška domácího mazlíčka. A v zemích svého původu jde dokonce o symbol štěstí. Inu, jiný kraj, jiný mrav.

Proč jsou domácnosti plné kýčů?

Lidé si kupují kýčovité předměty z mnoha důvodů – a většina z nich je velmi lidská. Někdy je to prosté: líbí se jim. Barva, tvar, lesk, vzpomínka, pocit domova. Jindy rozhoduje peněženka: když je rozpočet napjatý, člověk sáhne po tom, co je dostupné, a ne po tom, co by schválil designér.

Často je v tom cit. Kýč může být památkou na někoho blízkého, jakousi kotvou v čase. A proti tomu je i estetika krátká. Možná tedy nejde o to, co je kýč. Ale o to, jestli se doma cítíme dobře. A na to zatím žádný designér metr nevymyslel.