Stál 34 milionů, ale stojí za starou bačkoru. Drahý český film se stal u diváků terčem posměchu

Máte rádi české pohádky? Já tedy rozhodně ano. Dle mého názoru patří mezi jedny z nejpovedenějších českých filmů, které jsou velkou součástí českého kinematografického světa. Ne každá z nich se ale vždy povede. Existují i takové, které diváci přímo nesnášejí. Přitom se do jejich tvorby investovalo spousta peněz.

Asi každý z nás by jen tak zvládl vyjmenovat deset názvů českých pohádek. Jsou tak nějak již součástí české společnosti a kdo je nezná, jako by do naší země vůbec nepatřil. Některé z nich jsou populárnější a oblíbenější než jiné, ale jen málokdy se stane, že by se pohádka vůbec nepovedla. Navzdory tomu se ale přesně tohle jedné z nich stalo.

Proč jsou pohádky tak důležité?

Někteří si myslí, že jsou pohádky pouze součástí dětského světa, ale to vůbec není pravda. Ve skutečnosti je milujeme všichni a nejlepším důkazem toho jsou Vánoce, kdy všichni čekáme, až si zase svou tradiční českou pohádku pustíme. Nejedná se však pouze o zábavu pro veřejnost, pohádky v sobě skrývají mnohem víc.

Jednou z důležitých věcí je to, že pohádky zaznamenávají zkušenosti našich předků. Když je sledujeme, velmi jednoduše se seznámíme s kulturou a tradicemi, které převládaly v naší společnosti před mnoha lety. Propojíme se tak s minulostí a poznáme velmi autenticky, jak tomu bylo kdysi, a to nám žádný jiný žánr nenabídne.

Dalším velmi poučným příkladem, který nám pohádky přibližují, je to, že žádné zlo netrvá věčně. I když se totiž v pohádce odehrává něco špatného, nakonec to vždy utichne a vrátí se to dobré. Tak je to i v běžném životě. Občas přijdou náročné situace, ale po nějakém čase vždy zmizí a zase je lépe.

Pohádky nás mohou do určité míry také motivovat. Jejich hlavní hrdinové často narážejí na složité výzvy a překážky, ale i přesto se nevzdávají a pokračují až do úspěšného konce. Právě to nás může inspirovat a ukazovat nám, že se vždy najde nějaká cesta, která nás nakonec udělá silnějšími.

Kromě všech zmíněných věcí se díky pohádkovým příběhům také učíme toleranci. V každé z nich se totiž objevují jiné postavy a osobnosti, a díky tomu se posouvají i naše hranice vnímání světa. Dokážeme pochopit, že to, že někdo nějak vypadá, nutně hned neznamená, že bude takový a makový. Pohádky nám jednoduše pomáhají přistupovat ke svému okolí s větší citlivostí.

Pohádky propojují generace

I když jsou tyto žánry vytvářeny hlavně s myšlenkou na děti, plní důležitou funkci i při propojování dětí s rodiči, nebo třeba babičkami. Totiž čas, který děti se staršími stráví při sledování nebo vyprávění pohádek, je důležitý pro budování vzájemné důvěry a také pocitu bezpečí u dítěte.

Proto je velmi důležité, aby děti měly čas, který trávíte společně u pohádek. Ať už je to jejich sledování, nebo čtení, jejich příběhy otevírají další konverzace a témata, která vás mohou sblížit a vytvořit hlubší a pevnější vztah.

Česká pohádka, kterou diváci nesnáší

V roce 2022 byl na obrazovky uveden druhý díl pohádky Princezna zakletá v čase režiséra Petra Kubíka. Její první část byla poměrně úspěšná a oblíbená, ale o druhém dílu se to bohužel říct nedá. I když měla poměrně dobrý rozpočet, nakonec se tvůrcům nepovedlo diváky oslovit tak, jak by si představovali.

V jedné z recenzí na Česko-slovenské filmové databázi dokonce zaznělo, že jej diváci nemohli dokoukat do konce, a že jeho sledování bylo pro některé utrpením, které stálo za starou bačkoru. Rozhodně tak nelze říci, že by se jednalo o úspěšný film a oproti prvnímu dílu jej můžeme zařadit spíše mezi pohádkové propadáky.

A co vy říkáte na tuto pohádku, je dle vašeho názoru tak hrozná, nebo jste viděli i horší?

Zdroje: csfd.cz, kinomaniak.cz, kultura21.cz, maminka.cz