Vypadá nenápadně, ale vznikaly tam oscarové filmy. Češi kolem toho místa chodí celý život

V Praze existuje jedno místo, které za posledních devadesát let zažilo víc dramatu než kterékoliv české divadlo. Prošli tudy herci, po kterých pojmenováváme ulice, i režiséři, jejichž snímky obdivují diváci i v Los Angeles. Jenže kdo tam dnes přijede poprvé, bude chvilku zmateně přešlapovat a přemýšlet, jestli nezabloudil. 

To, co bývalo útulnou filmovou továrnou z časů první republiky, se proměnilo v moderní průmyslový kolos, kde se místo českých komedií rodí hollywoodské velkofilmy. 

Kopec, kde to všechno začalo

Česká filmová historie vděčí za svůj rozkvět jednomu šikovnému podnikateli z rodiny, která se později proslavila ve zcela jiném oboru. Na počátku třicátých let přišel jistý muž s vizí, že Praha potřebuje moderní zvuková studia, jaká v té době neměla žádná jiná evropská metropole. Důvod byl vlastně dost prostý. 

Dosavadní ateliéry na vinohradské Korunní třídě připomínaly spíš dřevěné kůlny a na natáčení zvukových filmů se vůbec nehodily. Místo pro nová studia se našlo na kopci nad Vltavou, kterému místní přezdívali Klobouček. Pojmenování podle Joachima Barranda, francouzského geologa zkoumajícího tam v devatenáctém století zkameněliny, přišlo na řadu až o něco později. 

Celá stavba trvala pouhých čtrnáct měsíců, což i z dnešního pohledu působí téměř neuvěřitelně. Výkop základů proběhl v listopadu 1931 a v lednu 1933 tam už filmový štáb natáčel Vraždu v Ostrovní ulici. Ten snímek je zajímavý ještě z jednoho důvodu. Poprvé v československé kinematografii v něm současně zazněl dialog a hudba, protože studio disponovalo revoluční zvukovou míchačkou.

Příjmení, které zná celý svět

Zakladatelem legendárních ateliérů byl Miloš Havel, strýc pozdějšího prezidenta Václava Havla. Už v roce 1921 založil filmovou a distribuční společnost, ze které postupně vybudoval největší kinematografické impérium předválečného Československa. Jeho bratr Václav, otec budoucího prezidenta, na témže kopci plánoval výstavbu moderní vilové čtvrti inspirované kalifornskými rezidenčními oblastmi, které navštívil během studijní cesty po amerických univerzitách. 

Na terasy nad řekou zavítal dokonce i prezident Masaryk. Architekt Max Urban, sám zkušený filmový režisér, navrhl ateliéry podle nejnovějších poznatků ze zahraničních studií. Výsledek předčil veškerá očekávání. V prvních letech po otevření tam vznikla celá řada filmů, které dodnes patří do zlatého fondu české kinematografie. Hvězdy první republiky jako Vlasta Burian tam měly svůj druhý domov a studio produkovalo jeden kasovní trhák za druhým. Pak ovšem přišel rok 1939.

Temné roky pod hákovým křížem

Nacisté okamžitě rozpoznali, jaký poklad jim padl do rukou. Studio bylo zabaveno bez souhlasu zakladatele i správní rady. Původní českou společnost Němci pohltili a nahradili ji firmou Prag-Film, jejímž úkolem bylo zapojit ateliéry do propagandistického soukolí. Přistavěli dokonce tři obrovské nové haly, protože z pražského studia chtěli vytvořit rivala berlínských a mnichovských ateliérů. 

Za celou válku tam vzniklo přes osmdesát snímků. V květnu 1945 se o ateliéry doslova bojovalo. Několik dřevěných budov lehlo popelem, ale filmová výroba jako taková přežila. Miloš Havel, zakladatel a srdce celého podniku, po válce odešel do Mnichova a do vlasti se už nikdy nevrátil. Studio bylo znárodněno na základě prezidentských dekretů a pod státní správou zůstalo dalších čtyřicet let.

Oscary, pohádky a jeden geniální emigrant

Ironií osudu je, že právě za státního vlastnictví prožil Barrandov svou nejslavnější éru. V šedesátých letech tam nastoupila generace filmařů, kteří otřásli evropskou kinematografií. Díla tam natáčel třeba Forman, Chytilová, Menzel, Němec nebo Vláčil. Dva barrandovské snímky získaly Oscara za nejlepší cizojazyčný film: Obchod na korze v roce 1965 a Ostře sledované vlaky o rok později. 

V osmdesátých letech se na kopec nad Vltavou vrátil Hollywood. Emigrant Miloš Forman si prosadil, že oscarového Amadea natočí právě tady. Natáčela tam i Barbra Streisand svůj film Yentl a ve studiu pracovalo kolem dvou tisíc lidí. Kolem roku 2000 se zcela vážně hovořilo o tom, že se ateliéry zavřou nadobro. Nakonec dnes Barrandov vlastní miliardář Tomáš Chrenek prostřednictvím skupiny Moravia Steel. 

Jaký barrandovský film máte nejraději vy? Zvítězí Popelka, Amadeus, Ostře sledované vlaky, nebo třeba nějaký méně známý kousek, o kterém by se mělo mluvit více? 

Zdroje: barrandov.cz, ct24.ceskatelevize.cz, filmovamista.cz, cesky.radio.cz