Slovenská scéna přišla o svůj poklad. Odchod milované zpěvačky nechal fanoušky v slzách

Vyrostla v obci, kde by operní divadlo hledal snad jen blázen. Jenže právě tahle holka z podtatranského Važce nakonec šestatřicet let kralovala košické operní scéně a za tu dobu si prošla repertoárem, ze kterého by měl respekt kdekdo.

Zemřela letos v dubnu, pětadevadesátiletá. Nebyla to tvář z obálek známých časopisů, ale v košickém divadle po ní zůstala díra, kterou jen tak někdo nedokáže zacelit.

Z podtatranské vesničky rovnou do SĽUKu

Malá obec Važec v okrese Liptovský Mikuláš, zasazená do drsné podtatranské krajiny, by se na první pohled nezdála jako líheň operních hvězd. A přece právě tam se 26. srpna 1930 narodila holčička, která měla jednou zpívat role, o nichž ostatní pěvci jenom sní. Hudba ji prý provázela od nejútlejšího věku a kdo ví, jestli tehdy její rodiče vůbec tušili, jaký talent jim doma roste.

První profesionální angažmá přišlo v roce 1949, kdy se coby devatenáctiletá přidala ke Slovenskému ľudovému umeleckému kolektívu, tedy ke slavnému SĽUKu. Pro české čtenáře je to možná méně známý soubor, ale na Slovensku má SĽUK pověst podobnou té, jakou si u nás vybudoval třeba Vojenský umělecký soubor Víta Nejedlého. 

Současně s prací ve SĽUKu vystudovala bratislavskou Vysokou školu múzických umění a v roce 1955 zamířila do Košic, kde vstoupila do tamního Státního divadla. Prvních deset let však nepatřila mezi hvězdné sólistky. Zpívala ve sboru, učila se od zkušenějších kolegů a čekala na svou šanci. 

Hlas, který jí kdekdo záviděl

Teprve v roce 1965, tedy celých deset let po příchodu do Košic, postoupila mezi sólistky operního souboru. A nyní, v pondělí 20. dubna 2026, zemřela ve věku 95 let. Její jméno je Mária Adamcová, rozená Blahová, legendární sólistka košické opery a podle odborníků ta vůbec nejlepší mezzosopranistka, jaká kdy na prknech tohoto divadla stála.

Například z ruského repertoáru dokázala na jevišti oživit Čajkovského Olgu z Evžena Oněgina i záhadnou Hraběnku z Pikové dámy. Ztvárnila také Borodinovu Končakovnu nebo ambiciózní Marinu Mníškovou v Musorgského Borisi Godunovovi. Z francouzské opery si zase vzala na starost svůdnou Dalilu v opeře Samson a Dalila nebo tajemnou Ulriku z Verdiho Maškarního bálu. 

Podle všech dostupných svědectví u ní neexistovaly slabší výkony. Publikum v Košicích se na ni mohlo spolehnout stejně jako na východ slunce. Pro české publikum je zvlášť zajímavý její vztah k Janáčkovi. Ztvárnila Kabanichu v Káťe Kabanové v roce 1972 a o pět let později se pustila do jedné z nejtěžších rolí českého operního repertoáru, do Kostelnické Buryjovky v Její pastorkyni. 

Šestatřicet let věrnosti jednomu jevišti

Mária Adamcová působila v košickém divadle nepřetržitě od roku 1955 až do svého odchodu do důchodu v roce 1991. A v Košicích také zesnula. Zprávu o jejím úmrtí oznámilo Národné divadlo Košice na svých sociálních sítích a reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. 

Naskákaly tam stovky komentářů, vzpomínky od lidí, kteří ji před lety viděli na jevišti a dodnes si pamatují, jak jim při jejím výkonu běhal mráz po zádech. Muzikolog a operní publicista Vladimír Blaho o ní už před deseti lety, u příležitosti jejího životního jubilea, napsal, že žádná jiná mezzosopranistka v celé historii košického Národního divadla nedosáhla takového významu. 

Rozloučení se zesnulou zpěvačkou proběhlo v pátek 24. dubna v poledne na Veřejném hřbitově v Košicích. Pokud jste někdy měli možnost zažít operu v košickém Národním divadle, nebo pokud na Márii Adamcovou vzpomínáte z rozhlasových nahrávek a televizních přenosů, podělte se s námi o své vzpomínky v komentářích. 

Zdroje: operaplus.cz, divadlo.cz, hc.sk, tn.nova.cz