Na obrazovce působil jako dobrák od kosti. Ve skutečnosti s ním ale nebylo lehké vyjít

Patřil mezi nejvýraznější herecké talenty minulého století. Publikum ho milovalo, kolegové ale bývali v jeho přítomnosti neustále ve střehu. Přestože nepatřil mezi prvoplánové krasavce, ženy mu ležely u nohou. Za svůj bohémský styl zaplatil životem.

Narodil se 30. března 1939 v Táboře, jen pár měsíců před začátkem druhé světové války. Jeho dětství tak nebylo jednoduché a start do života mu neusnadnil ani nedostatek finančních prostředků, se kterým se rodina potýkala. Ve škole nepatřil mezi premianty, naopak. Učitelé si stěžovali na jeho nezvládnutelnou povahu a temperament, tedy vlastnosti, pro které dítě nikdy nedostane nálepku „studijní typ„. On sám po studiích netoužil. Snil, že se stane kominíkem.

Mimořádný talent

Už v mládí prý byl výborným bavičem, vypravěčem a iniciátorem řady průšvihů, ke kterým dokázal strhnout i ostatní. Touha bavit lidi jej přirozeně dovedla na DAMU, u přijímacích zkoušek ale napoprvé neuspěl. Problémem byla údajně mimo jiného i jeho špatná výslovnost, neuměl totiž vyslovit „ř“ a lehce koktal. Projevoval však mimořádný talent a obrovské charisma, což neuniklo pozornosti slavného divadelníka E. F. Buriana, který mu nabídl angažmá. Na divadelní prkna tak pronikl dříve, než přičichl k hereckým teoriím. DAMU nakonec absolvoval v roce 1961.

Vada řeči, která mu původně zavřela dveře k herectví, se nakonec stala jeho předností. Mluvil velmi rychle a stejně rychle se pohyboval, působil roztěkaně, rozverně, pod tíhou emocí. Přestože se mu hlavní role zpravidla vyhýbaly, v těch malých nepřehlédnutelně exceloval. Měl talent klauna a pohled lapené laně. Prvního využil v jedné ze svých nejslavnějších rolí ve filmu Drahé tety a já, druhého třeba v československém dramatu Nebeští jezdci z konce 60. let.

Exceloval ve filmech i na divadle

Šedesátá léta znamenala pro Jiřího Hrzána herecké žně. Tehdy na sebe poprvé upozornil ve filmu Svatba jako řemen režiséra Jiřího Krejčíka a přestože některé zdroje uvádějí tenhle snímek jako Hrzánovu filmovou prvotinu, ve skutečnosti už byl před kamerou jako doma. Následovaly role ve filmech Pension pro svobodné pány, Pane, vy jste vdova! nebo Homolka a tobolka. Na plátně se leckdy sotva mihl, do role ale vložil tolik energie, že se divákům vryl do paměti silněji než hlavní hrdinové.

Živel byl i mimo kameru. Kolegové vzpomínali, že s ním byla neuvěřitelná legrace. Raději se s ním podle všeho sešli neformálně, v práci totiž prý zažívali obrovský stres. Hrzán byl mistrem improvizace a měnil repliky. Ostatní herci tak museli být v neustálém střehu, především na divadle, kde nepovedenou scénu nebo špatnou reakci nejde opravit. Miloval ženy, hospody a adrenalin a až magicky ho přitahovaly výšky. Ostatně právě kvůli nim toužil v dětství stát se kominíkem.

Svůj život často riskoval

Při natáčení prý dokonce odmítal kaskadéry a nebezpečné scény točil sám. Jako nesmrtelný kaskadér si podle všeho připadal i v soukromém životě. Byl prý až posedlý lezením po fasádách. Dnes by se možná věnoval boulderingu, tehdy ale byly takové možnosti vyžití značně omezené. A tak Jiří Hrzán už od mládí riskoval život. Byl prý schopen přelézat balkony, přecházet po římsách nebo šplhat po domech jen tak, pro zábavu. Pro pocit, že dokáže víc než ostatní.

Bavil se i jinak. Zvlášť v posledních letech života údajně holdoval alkoholu více, než je zdrávo. Do práce prý chodil podnapilý, alkohol v něm navíc podporoval jeho už tak roztěkanou povahu. Říká se, že v opilosti dokonce zmlátil policistu. Pod vlivem alkoholu ztrácel zábrany i soudnost a když si k tomu připočtete už tak nebezpečný koníček jako lezení ve výškách bez jištění, průšvih na sebe nemohl nechat dlouho čekat.

Osudové pády

Stalo se to v roce 1976. Tehdy už byl Hrzán trnem v oku vedení Činoherního klubu. Publikum ho sice milovalo, jeho chování ale bylo přestávalo být pro kolegy i vedení akceptovatelné. Když na divadelním zájezdu v Ostravě spadl z fasády ostravského hotelu, vedení Činoherního klubu ztratilo trpělivost. Hrzán dostal výpověď, neškrtl si ani u jiných divadel. Živil se proto, jak se dalo, estrádami, zájezdovými vystoupeními a menšími filmovými rolemi.

Složitý byl i jeho osobní život. Přestože byl malý, nikdy neměl nouzi o pozornost žen. Točily se kolem něho herečky, zpěvačky i manekýny a on jim nedokázal odolat. Proslýchá se, že své první manželce Věře zahnul už během svatebního dne. Měl zkrátka pro ženy slabost, nedokázal jim odolat a zároveň nedokázal ukočírovat svou vnitřní rozpolcenost. Na jednu stranu byl prý velmi pozorným partnerem, na druhou byl emocionálně nestálý. Jeden den miloval až za hrob. Druhý den však bylo zapomenuto.

Život mu vzala přílišná odvaha

Když se zamiloval, dokázal velké věci. Snad by pohnul i horou. Neexistovala pro něj žádná překážka, kterou by Jiří Hrzán nedokázal překonat. Zamilovaný byl nejspíš i před smrtí. 22. září 1980 se v Ladově ulici chystal vyšplhat do oken své milé. Za kým šel, není dodnes jasné, stejně tak není jasné, co se vlastně stalo. Podle jednoho z kolegů šplhal za svou exmanželkou, která mu přibouchla prsty do oken. Podle jiného měl namířeno za milenkou, která mu neotvírala, a pád tak byl dílem nešťastné náhody.

Co se oné osudné noci stalo, se už nedozvíme. Jiří Hrzán spadl z 18metrové výšky a těžkým zraněním podlehl o dva dny později v nemocnici na Karlově náměstí. Zůstaly po něm dvě dcery a desítky nezapomenutelných rolí. Jeho mimořádný talent si můžete připomenout filmem Pension pro svobodné pány, který vysílá ČT 1 již tuto neděli 10. května 2026 v 15:55.

Zdroje: Super, ČSFD, Květy, Extra