Film s Karlem Gottem byl označen za jeden z nejhorších. Diváci dodnes nechápou, proč vznikl

Umění je subjektivní záležitost. Více než kde jinde platí slavné přísloví „Sto lidí, sto chutí“. Ten samý film může jeden divák považovat za majstrštyk a jiný zase za absolutní odpad. Existuje však film, u kterého se diváci i kritici v hodnocení jednoznačně shodnou. A příznivé opravdu není. Jde přitom o příběh na motivy jednoho z našich největších dramatiků a v hlavní roli se představil sám mistr Karel Gott. Ani to však film nezachránilo před nálepkou našeho úplně nejhoršího.

Češi dnes bezesporu patří mezi muzikálové velmoci. Divadel specializujících se na tento žánr máme doslova stovky a můžeme se pochlubit takovými kousky, jako je třeba Drákula. To však rozhodně neznamená, že všechny naše muzikály jsou dokonalé. Tím zřejmě nejhorším je dnes již zapomenutý obskurní normalizační pokus o film na motivy Strakonického Dudáka od J.K. Tyla. Před brakovým výsledkem projekt nezachránil ani tehdy mladý Karel Gott.

Příběh (ne)obyčejného malíře pokojů

Původní divadelní hra Strakonický dudák se od filmové verze Hvězda padá vzhůru z roku 1974 poměrně dost liší. V původním Tylově příběhu z poloviny 19. století je hlavní postavou v názvu zmiňovaný dudák jménem Švanda. Ten se chce oženit, ale nemá na rodinné poměry své milé dostatek peněz. Jeho matka je však víla, která se mu rozhodne pomoct a dudy očaruje. Tím se dostane až na královský dvůr, kde na něj čeká celá řada nástrah.

Filmová adaptace režiséra Ladislava Rychmana se hrou nechala inspirovat jen velmi volně. Zasazení je moderní (na svou dobu) a zápletka místo dudáctví zahrnuje kariéru v pop music. Jméno hlavní postavy však zůstalo. Švanda (Karel Gott) je na začátku filmu běžným malířem pokojů. Při narození přišel o maminku a kvůli tomu se ho zželelo tří sudiček, který mu předpověděly hvězdný osud. Švanda však postupně zjišťuje, že sláva v životě není vším.

Příšerná hodnocení

Výsledek však podle diváků za moc nestojí. Na ČSFD má hodnocení pouhých 28 % a v celo-historickém žebříčku těch nejhorších filmů zaujímá 568. místo. Jeden z hodnotících například uvedl, že jako muzikanta božského Káju uznává, do filmu se však podle něj absolutně nehodí. „Propadák první kategorie, zřejmě napsaný samotnému Gottovi na tělo,“ napsal uživatel. V závěru recenze se zařekl, že na žádný jiný muzikál od Ladislava Rychmana se už nikdy nepodívá.

Podobné závěry si vyvozují i profesionální kritici. „Na vině chladných reakcí publika byl očividný a na sílu vepsaný agitační ráz, roztříštěné stylizace i nechtěně toporné herecké kreace,“ napsal například Martin Pleštil. Ten ještě objasnil i pozadí vzniku celého projektu. Podle něj se jednalo o jakýsi políček Gottovi za nedávný pokus o emigraci, kdy se nevrátil ze zahraničního pobytu. Švanda totiž k největší úhoně dojde v onom nenáviděném zahraničním kapitalistickém světě.

Gott na stříbrném plátně

Hvězda takového formátu jako Karel Gott se však k filmové produkci pochopitelně dostala mnohem víckrát. Náš nejznámější zpěvák si už v šedesátých letech zahrál například v historické hudební komedii Píseň pro Rudolfa po boku Václava Neckáře, Marty Kubišové, Waldemara Matušky nebo Ivy Janžurové.

O pár let předtím se ale představil i v jednom z našich nejmilovanějších hudebních filmů. Jeho role z Kdyby tisíc klarinetů je naprosto ikonická. Gott tam totiž v podstatě hraje sám sebe. Tedy pěveckou hvězdu, která pomůže hlavní postavě. V době vydání snímek vidělo přes čtyři miliony diváků. Která Karlova role vám utkvěla v paměti nejvíc?

Zdroje: ČSFD, wikipedie, Aktuálně