Češi objevili kouzelné místo na letní dovolenou. Je jako z filmu Na samotě u lesa a ceny potěší každého důchodce

Každé léto to vypadá stejně. Je narvaná dálnice na jih, přeplněné pláže a boj o lehátko za dvacet euro. Jenže rostoucí počet českých seniorů na tohle kašle a míří úplně jinam.

Objevili totiž kousek od Prahy místo, kde se zastavil čas, kde voní čerstvě posečená tráva a kde se u rybníka dá sedět celé odpoledne, aniž by vás někdo rušil. A co víc, tahle krajina vám bude povědomá z jednoho nesmrtelného českého filmu.

Přeplněné pláže nejsou pro každého

Léta jsme si zvykali na to, že správná dovolená musí zahrnovat moře. Ať už to bylo v Chorvatsku, na řeckých ostrovech nebo italských pobřežích. Jen co o tom píšu, už živě vidím ty nekonečné fronty na letišti a klimatizovaný autobus plný unavených turistů. Místo azurové vody tak dnes lidé raději hledají klid a místo all inclusive si raději sednou na lavičku před chalupu a koukají se na západ slunce nad loukou.

V posledních letech zřetelně roste zájem o takzvané pomalé cestování. Nepředstavujte si tedy žádné odškrtávání pamětihodností ani selfíčko před každou sochou. Zkrátka jedete někam, kde se člověk zastaví, nadechne a třeba celý den nepodívá na telefon. Pro seniory je tohle dvojnásob lákavé, protože odpadá stres z cestování letadlem, jazyková bariéra i obava z cizího prostředí. 

Krajina, kterou už nebudete chtít opustit

Středočeský kraj skrývá spoustu zajímavých zákoutí, ale oblast jižně od Sedlčan, které místní říkají Čertova hrbatina, je pozoruhodná i na české poměry. Kopce tu nejsou nijak velké a krajina vypadá skoro jako z pohádky. Polní cesty jsou lemované kamennými zídkami a u křižovatek stojí staré lípy.

Právě sem, na Sedlčansko a Příbramsko, míří v posledních letech čím dál víc lidí v důchodovém věku, kteří nehledají atrakce, ale prostor k životu. Okolí je protkané turistickými značkami, cyklostezkami a nenáročnými trasami, po kterých se dá jít i s hůlkou nebo s vnoučetem za ruku. 

V dosahu je skanzen ve Vysokém Chlumci, kde se člověk přenese o sto let zpátky, i rozhledna Kuníček s výhledem přes celý kraj. A hlavně tu najdete rybníky. Ne nějaké obří přehrady plné motorových člunů, ale malé, klidné vodní plochy obklopené stromy, kde je voda průzračná a kde se obvykle koupete maximálně s rodinou kachen.

Schované rybníky, které turistům unikají

Asi kilometr severozápadně od vesničky leží dvě vodní plochy, které jsou vyhlášeny přírodní památkou. Horní a Dolní obděnický rybník patří k místům, kam lidi nepřivede navigace, ale spíš doporučení od někoho, kdo tu už byl. Břehy zarůstají lekníny, okolní louky nikdo neseká na golfový trávník a jedinou zvukovou kulisou je tu žabí koncert a občasný výkřik ledňáčka. 

Pro seniory je tahle oblast ideální i z praktických důvodů. Terén kolem rybníků je rovinatý, přístup k vodě pohodlný a v okolních vesnicích se dá sehnat ubytování v soukromí za ceny, za které byste v Chorvatsku dostali maximálně parkovací místo. Navíc je tu pár malých penzionů, kde vám paní domácí ráno uvaří kafe a k tomu přidá čerstvý koláč. 

Filmové pojítko je třešničkou na dortu

Pokud vám při čtení těchto řádků naskočila v hlavě určitá melodie, nebo se vám vybavil obraz škodovky kymácející se po polní cestě, jste na dobré cestě. Ta vesnice, o které celou dobu mluvím, se jmenuje Obděnice a společně se sousedními Radešicemi se v roce 1976 stala kulisou pro natáčení komedie Na samotě u lesa. 

Jiří Menzel sem přijel, rozhlédl se a bylo vymalováno. Chalupa dědy Komárka stála na samotě zvané Svídí, pár minut chůze za Obděnicemi, v místě, kde polní cesta končí a začíná les. Ovšem ne všechno se točilo tady. Když potřebovali hřbitov a hospodu, kde se děda opije a pak se pere na zahradě, přesunuli se do Svatého Jana. To je taková maličká ves kousek odtud.

A teď otázka na vás, milí čtenáři. Máte také nějaké oblíbené české místo, kam se rádi vracíte a kde máte pocit, že jste se ocitli v některém z našich starých filmů? 

Zdroje: filmovamista.cz, novinky.cz, csfd.cz