Rok 1991 odstartoval šílenství. Porodnice zaplavilo jméno, které dnes nosí tisíce Čechů za trest

Po roce 1989 nepřišla jen demokracie, ale i dost velký kulturní šok. Ten se odrazil snad ve všech aspektech života v tehdejším Československu. Do obýváků tehdy vtrhly západní filmy, a to se odrazilo i na matrikách.

Na začátku 90. let byl Západ dost idealizovaný. A některá západní jména tak byla vnímána jako symbol naděje. Jenže realita byla jiná. Dnes jsou z těchto chlapců muži a jejich jména mohou budit rozpaky. Sice doba dost pokročila a společnost je stále otevřenější, ale ti, co vyrůstali v devadesátkách, mohli ve své „čerstvé dospělosti“ prostě narazit.

Revoluce v porodnicích začala v roce 1991

Skutečně výrazná změna, troufám si říct až šílenství, přišla v prosinci 1991, kdy se do kin dostala rodinná komedie Sám doma. Hlavní hrdina, kterému bylo teprve osm let, důmyslně bránil svůj dům proti zlodějům.

Malý Kevin se všem jevil jako skvělý symbol západního dětství, které pro své děti lidé prostě chtěli. Nebyla to tedy jen role, která vystřelila Macaulayho Culkina mezi hvězdy, ale i revoluce v myšlení pro tzv. východní blok.

Prakticky okamžitě se začali v porodnicích objevovat malí Kevinové. Tento trend se začal rychle prosazovat i v sousedním Německu. Nutno dodat, že k německým příjmením zněl Kevin lépe než k těm českým. Takový Kevin Přikryl může pro některé znít v dospělosti dost komicky.

Na rozdíl od klasik jako jsou Jan, Petr a Pavel se pak u nás i za hranicemi mohou setkat Kevinové s nepěknými předsudky. Ačkoli u nás žije 1 412 Kevinů, stále se tu vyskytuje tzv. Kevinismus, který potvrzují i sociologické studie.

Co to ten Kevinismus je, a jak trápí dnešní chlapce a muže?

Atypická nebo respektive nečeská jména bývají pro rodiče symbolem odlišení. Ale v konzervativních strukturách to až tak neplatí. Ačkoli je to v Česku většinou vnímáno jako úsměvný přešlap rodičů, v Německu jsou důsledky mnohem výraznější. Právě tam také vznikl pojem „Kevinismus“. Podle sociologických studií dávají dětem jména podle popkultury především rodiče z nižších socioekonomických poměrů. Ta anglosaská jména, která rodiče dávají dětem, jim mají dodávat na prestiži a modernosti.

Jenže ono je to dost naopak. Výzkumy, které proběhly na německých školách, ukázaly neuvěřitelnou míru předsudků. Ukázalo se totiž, že učitelé u chlapců se jménem Kevin už od první chvíle čekali, že tyto děti budou mít horší studijní výsledky i problémy s chováním. Kevin je prostě jedním ze symbolů moderní diskriminace.

A co je horší, česká data ukazují, že u nás může být s Kevinismem dost podobné. Nejvyšší koncentrace Kevinů se totiž nachází na severu Čech a Slezska, tedy tam, kde byla průmyslová a hornická města. Já si však myslím, že rodiče chtěli jen, aby měly jejich děti větší možnosti a jejich jméno bylo skutečným symbolem možné změny.

Devadesátá léta přinesla i boom akčních filmů

Poměrně často se mluví o tom, že s akčními filmy u nás vzrostla obliba i těch západních jmen. Oficiální čísla však mluví jinak, ukazují totiž, že v tomto ohledu byli lidé opatrnější než u Kevinů.

Nejdříve se však podívejme, jak je to s těmi Silvestry. V Česku žije 393 mužů se jménem Silvestr, jejich věkový průměr je však 50 let, takže to nemá s 90. léty nic společného. Ta cizojazyčná varianta, která odkazuje na Stalloneho, je pak v matrikách zapsaná jen 9krát.

Dalším jménem, které můžeme vnímat jako exces z 90. let, je Jean-Claude, ale to se ve statistikách objevuje jen dvakrát. Za to jsou tu však jiné popkulturní drobky. Třeba seriál Beverly Hills 90210 bude asi za tím, že u nás najdeme 28 Dylanů a 12 Brandonů.

I dnes narazíme na atypická jména třeba jako je Anakin nebo Rocky, ale většina rodičů se vrátila ke klasikám. Přeci jen platí, že módní trendy pominou, ale jméno budou jejich synové nosit po celý život. Tak proč jim ten start do života tak moc komplikovat?

Zdroje: reflex.cz, radiožurnál.rozhlas.cz, wikipedia.org,