Muži kvůli ní ztráceli hlavu. Dnes patří mezi nejkritizovanější herečky v naší zemi
Česká kinematografie je plná tragických příběhů o pádu z vrcholu na dno. Umělci to nemají jednoduché a jejich činy mohou na veřejnosti vyvolat tak negativní odezvu, že si na stříbrném plátně už ani neškrtnou. Slavný je například případ herečky Lídy Baarové, která kvůli svým vazbám na vrchní představitele nacismu zažila po válce krušné časy. Málokdo však ví, že podobný osud potkal i její neméně známou vrstevnici.
Patřila k absolutní smetánce První republiky. V uměleckých kruzích byl její jméno pojem, který i ty největší světáky dostával do kolen. Když jsem se však nedávno díval na legendárního Kristiána s Oldřichem Novým, probleskla mi hlavou myšlenka. Co se vlastně stalo s Adinou Mandlovou. Zjistil jsem, že její život byl i navzdory andělské kráse protkán strastmi a utrpením. Nejhorší období prožila po druhé světové válce.

Divoké dětství
Adina Mandlová se narodila v roce 1910 v Mladé Boleslavi. Po třech klucích byla pro rodiče požehnáním a zejména otec si ji náležitě hýčkal. Odmalička ji také podporoval v uměleckých zájmech. Od čtyř let hrála na klavír a tatínek jí předpovídal hvězdnou budoucnost. Důkazem jeho sympatií byl například fakt, že mu mohla jako jediná z dětí tykat. Když však bylo Adině osm let, přišla rána. Otec zemřel a s uměním byl utrum.
Rodinné poměry se následně výrazně zhoršily. Mandlovi museli kvůli obživě podnikat loupežné výpravy do polí. Začali také pronajímat pokoje své vily studentům. Ve čtrnácti poslala matka Adinu do pařížského dívčího penzionátu, kde se naučila perfektně francouzsky. Po dvou letech ji však vyloučili za špatné chování. Po návratu domů se začala naplno věnovat herectví.
Od mládí ve víru večírků
Její bouřlivá povaha se naplno projevila už během studií. V penzionátu si našla milence, se kterým otěhotněla a následně podstoupila potrat. Hned po návratu si našla nového a v pouhých šestnácti letech se stala pravidelnou návštěvnicí nočních podniků. Poté odešla z Mladé Boleslavi do Prahy, kde se seznámila s režisérem Hugem Haasem.

Ten jí sice přivedl do pražského uměleckého kruhu a natočil s ní snímek Život je pes, vztah to však byl velmi náročný. Haas nepatřil k nejvěrnějším milencům a navíc si tu a tam dopřával na večírcích kokain. Adina na něm navíc často byla i finančně závislá. Navzdory slávě nevydělávala příliš vysoké sumy a musela si tak přivydělávat jako modelka v salonu Oldřicha Rosenbauma.
„Kolaborace“
Období druhé světové války byla pro Adinu doba, která bohužel k horšímu změnila celý její život. Dál aktivně hrála, vybírala si však role zpravidla jen v československých produkcích. Pro německé studio natočila jen jeden snímek, Svěřuji ti svou ženu. Na večírku švédské zpěvačky Zarah Leander se dokonce setkala s mozkem nacistické propagandy Josephem Goebbelsem.
Ten jí začal namlouvat, že z ní v poválečném Německu udělá jednu z největších filmových hvězd. Mandlová však prý tehdy tuto hypotetickou nabídku odmítla.

Stigma po válce a exil
I navzdory tomu, že se spolupráce s okupanty aktivně vyhýbala, po válce se na ní snesla vlna kritiky. Už za války navíc kolovala pomluva, že byla milenkou K. H. Franka, který byl zodpovědný za masakry v Lidicích a Ležácích. Kvůli těmto nařčením dokonce skončila na pankrácké věznici, kde zažila ponižování a mučení. Pro nedostatek důkazů ji však soud nakonec propustil.
Po propuštění emigrovala do Anglie, kde chtěla navázat na hereckou kariéru. Lidé však její tvář na ostrovech neznali a kvůli přízvuku pro ni bylo velmi těžké shánět role. Po prodělané tuberkulóze si našla manžela, se kterým se odstěhovala na Maltu a později do Kanady, kde pracovala v jeho obchodě. K herectví se už nikdy nevrátila a v zahraničí nebyla šťastná.
Po manželově smrti v roce 1990 se na krátko vrátila do Československa, zdravotně na tom však již tou dobou byla velmi špatně. Zemřela jen o rok později v Příbrami. Dodnes patří k nejkontroverznějším postavám českého filmu. Myslíte, že oprávněně, anebo je pro vás stále jen nádhernou a nadanou herečkou, kvůli níž muži ztráceli hlavu?
Zdroje: Prima Zoom, Wikipedie, ČSFD, iRozhlas
