Statisícům Čechů se od roku 2027 změní výplaty. Vláda chce překopat systém, podle kterého se počítají platy

Tabulky. Na první pohled možná nezajímavé, ale najdeme je všude kolem sebe. V matematice, účetnictví, jízdních řádech a také ve výplatních páskách statisíců lidí.

A zatímco jedny tabulky nám prozradí, kdy přijede autobus, ty platové určují, kolik si člověk odnese domů za svou práci. Mají dopad na životy lidí. A právě ty se od roku 2027 mají měnit.

Když tabulky zjistí, že není práce jako práce

Vláda totiž navrhuje nové odměňování ve veřejném sektoru. Cílem má být výraznější rozlišení méně a více náročných profesí. Nejnižší platy nemají klesnout pod úroveň minimální mzdy, která má v roce 2027 dosáhnout na 24 900 korun. Rovněž se má zohlednit délka praxe. Podle dosavadních informací změny vítají zaměstnavatelé i odbory. A to je v českých poměrech skoro stejně vzácný jev jako úplně prázdná, případně zcela opravená dálnice D1.

Člověk si občas říká, že je práce jako práce. Jenže pak si představí zdravotní sestru po noční službě, učitelku po rodičovských schůzkách či hasiče po zásahu. A najednou si uvědomí, že některé profese nejsou jenom zaměstnáním, ale že jsou to spíš kurzy odolnosti či přežití. Není proto divu, že se objevují návrhy, aby náročnější, odpovědnější nebo odbornější práce byly lépe oceněny.

Vznikly s dobrým úmyslem

Platové tabulky samozřejmě nebyly vytvořeny proto, aby zaměstnancům komplikovaly život. Měly přinést pořádek, předvídatelnost a jasná pravidla. Člověk ví, do jaké třídy patří, jak se oceňuje počet odpracovaných let a jaký tarif mu náleží. Ve veřejné sféře tak dodnes fungují učitelé, úředníci, zdravotníci, pracovníci v kultuře nebo sociálních službách. Jenže čas je neúprosný a pravidla, která fungovala v určité době, nemusí odpovídat dnešním potřebám.

Zatímco svět kolem nás se mění rychlostí rozjetého vlaku, některé tabulky připomínají jízdní řád z dob, kdy jsem texty ještě psala na mechanickém psacím stroji. Dnes však přibývají odborné profese, roste tlak na kvalifikaci a některá zaměstnání jsou psychicky náročnější než dřív. Stát proto čas od času vezme starou tabulku, otře z ní prach a začne přemýšlet, zda ještě čísla odpovídají realitě.

Ani zkušenosti by se neměly v kolonkách ztratit

Nový systém by měl výrazněji rozlišovat jednotlivé platové třídy a více zohlednit, co konkrétní zaměstnanec skutečně dělá. Protože není práce jako práce. Někdo potřebuje především fyzickou sílu, jiný odborné vzdělání, další pevné nervy a někdo všechno dohromady.

Navrhované změny se však netýkají jen samotné náročnosti zaměstnání. Platový postup by měl nově probíhat po pěti letech praxe. Ta má totiž také svou hodnotu. Zkušenosti člověk nezíská ze dne na den ani absolvováním jednoho školení. Přicházejí postupně a někdy dost pracně a bolestivě. A nový systém se je chystá lépe ocenit.

Jak měřit spravedlnost v oceňování

Tady začíná ta nejsložitější část. Všichni chceme spravedlnost, ale každý si ji představuje trochu jinak. Jedni považují za nejdůležitější délku praxe, druzí vzdělání, další míru odpovědnosti. A někdo by nejraději přidal všem stejně a měl od všech svatý pokoj. Jenže profese nejsou stejné. Jak třeba změříme psychickou náročnost některých činností? Jak ocenit odpovědnost za zdraví druhého člověka?

Někdo pečuje o nemocné, jiný učí děti, další rozhoduje o složitých správních řízeních nebo se stará o kulturní dědictví. Některé profese jsou náročné psychicky, jiné fyzicky, některé nesou velkou odpovědnost a jiné vyžadují dlouholeté vzdělávání. Spravedlivě to všechno vměstnat do několika řádků a sloupců je skoro stejně obtížné jako poskládat sněhovou vločku podle návodu nebo narvat pastu zpátky do tuby.

Kolik stojí lidská práce?

To je otázka stará snad jako lidstvo samo a snadná odpověď na ni neexistuje. Jak ocenit člověka, který učí děti? Jak spočítat cenu práce zdravotní sestry? Kolik zaplatit člověku, který pečuje o seniory, hasí požáry nebo zajišťuje chod úřadu? Plat totiž není jen číslo na výplatní pásce. Je také určitým vzkazem. Říká něco o tom, jak společnost danou práci vnímá a jak moc si jí váží.

Možná právě proto se o platech diskutuje tak živě. Nejde jen o peníze. Jde také o pocit spravedlnosti. Dokážeme přesnou a zcela spravedlivou tabulku vůbec vymyslet? Nechci tvrdit, že nová pravidla vyřeší všechno. Ale pokud pomohou lépe ocenit náročnou práci a přinesou do systému trochu větší logiku, může to být krok správným směrem.

Vy jste s odměňováním za svou práci spokojeni?

Zdroje: AnoBudeLíp, HospodářskéNoviny, Tiscali