Za jediný film dostal Jaroslav Marvan 38 tehdejších průměrných platů. Přesto byl pověstný tím, že si hlídal každou korunu

Byl to muž, kterého znal z filmů každý, ale málokdo věděl, jaký je doopravdy. Uzavřený, tichý a v kapse nosil korek od vína, který si tiskl mezi prsty, když ho přepadla tréma. Jednou vydělal tolik, že by to běžnému divákovi vyrazilo dech, ale přesto byl pověstný tím, že si hlídal každou korunu.

Než se stal jedním z nejmilovanějších herců, dělal práci, kterou nesnášel, vymáhání dluhů. Chodil od dveří ke dveřím a žádal lidi o peníze. Tak moc mu to bylo proti srsti a styděl se za to, že si jednou posteskl kamarádovi ze školy. Tím kamarádem byl Josef Čapek a změnil mu tím život.

Osudné postěžování

Josef Čapek věděl, že jeho přítel Jaroslav odjakživa tíhne k divadlu. A naštěstí měl známého, který sháněl herce pro svůj soubor, Vlastu Buriana.

Stačilo málo a osmadvacetiletý Jaroslav Marvan se ocitl na jevišti. Za jedno představení dostal třicet korun. Možná by ho v tu chvíli ani nenapadlo, že si za pár let bude vydělávat víc než herci z Národního divadla.

Ve stínu největší hvězdy

Z Marvana se brzy stala Burianova pravá ruka, také si ho bedlivě hlídal.

V polovině třicátých let si Marvan měsíčně přišel na zhruba patnáct tisíc korun, což byl bezmála pětinásobek tehdejšího nadstandardního hereckého platu.

Když se v roce 1943 přesto rozhodl odejít, položil před něj Burian novou smlouvu s prázdnou kolonkou, ať si plat určí sám. Ani to nezabralo a Marvan divadlo opustil.

Následovala angažmá na Vinohradech, v Městských divadlech pražských a od roku 1954 v Národním divadle, kde zůstal až do konce života. Šel z role do role, těšil se přízni režimu i diváků a v roce 1953 se zapsal do historie jako vůbec první tvář na obrazovkách tehdy začínající Československé televize.

Role, kterou nejdřív nechtěl

Nejvíc si ho ale národ zamiloval v roli, kterou málem odmítl. Scénář k filmu o revizorovi Gustavu Andělovi se mu nelíbil. Vadilo mu, že diváci od začátku tuší, jak postava zareaguje.

Přesvědčilo ho nakonec něco jiného než umělecký záměr. Za pokračování s názvem Anděl na horách z roku 1955 dostal honorář 45 600 korun. Průměrný plat byl tehdy zhruba 1 192 korun měsíčně.

Jedním filmem si tedy vydělal přibližně 38násobek průměrné mzdy. Jednalo se tak o částku, kterou by běžný člověk vydělával roky.

Muž, který si hlídal každou korunu

Mezi kolegy měl pověst muže, který si umí peníze spočítat a hlídá si každou korunu. Režisér Bořivoj Zeman ho navíc do role vmanipuloval slibem, že z Anděla vznikne celý seriál. Ze seriálu nakonec nic nebylo, ale příslib dalších peněz zabral líp než jakékoli přemlouvání nad scénářem.

S Marvanovým pověstným škudlením to přitom nebylo tak horké. Svatopluk Beneš vzpomínal, že Marvan klidně pozval celý soubor na večeři a utratil víc, než za ten den vydělal.

Lakomec to zkrátka nebyl. Jen dobře věděl, co jeho jméno znamená, a nenechal si za svou práci platit míň, než za kolik stála.

Lidé ho vnímají většinou jako výjimečného herce, ale vadí jim jeho politické názory. V diskusi na Tiscali uživatel az komentuje své oblíbené filmy s tímto hercem:

„Pan Marvan byl skvělý herec. I když ve všech filmech hrál protivný starý dědky, přesto mi je hrozně sympatický. Moje nejoblíbenější filmy s ním jsou: Škola základ života, Do hlubin študákovi duše, Anděl na horách, Dovolená s Andělem, Pěnička a paraplíčko.“

Herec, kterého nikdo pořádně neznal

Jakmile zhasly reflektory, stáhl se do sebe. K tělu si nepouštěl skoro nikoho a i pro nejbližší kolegy zůstával tak trochu hádankou. Ačkoliv působil jako ztělesnění suverenity, sžírala ho věčná nervozita. Před začátkem natáčení v kapse potají žmoulal vinný špunt, aby zahnal trému. Jeho hrdost byla přitom neoblomná, byl schopen se z konkurzu klidně otočit na patě a práskl dveřmi jen proto, že ho urážela představa, že by o jeho schopnostech měl kdokoli pochybovat.

Měl dlouholetý vztah s herečkou Alenou Jančaříkovou, se kterou měl v roce 1960 dceru. Zemřel 21. května 1974 ve věku 72 let. Den před svou smrtí vážil jen 41 kilogramů. Odpočívá na pražském Vyšehradě, na Slavíně.

Z někdejšího nesmělého úředníka, který se styděl vymáhat nedoplatky, vyrostla jedna z nejlépe placených hvězd své éry. Přesto v něm až do konce zůstal ten opatrný pragmatik, pro kterého měla každá koruna svou váhu.

Jak to máte s Jaroslavem Marvanem vy? Kterou z jeho rolí máte nejraději?

Zdroje: blesk.cz, denik.cz, reflex.cz