Jediný úterní večer u televize v roce 1974 změnil Česko. Diváci tehdy nevěřili vlastním očím
Sledovat v Google Zprávách
Že jednou vyjdou svátky na víkend a příště na pracovní dny, je běžné a pochopitelné. Odpovídá to systému našeho kalendáře. Takže není co se divit, že Štědrý den roku 1974 vyšel na úterý. A někdy se zdánlivě obyčejné datum promění v okamžik, který vstoupí do historie.
Většina lidí měla tehdy za sebou běžný pracovní den. Dárky byly zabalené, jen kapři ještě plavali ve vanách. A děti netrpělivě postávaly u oken v naději, že zahlédnou Ježíška. 24. prosinec 1974 je významný tím, že Československo poprvé vidělo na televizní obrazovce film Tři oříšky pro popelku.
Když Štědrý den vyšel na úterý
Zajímavý však není jen tento samotný fakt. Zajímavé bylo to, co diváci najednou viděli v hlavním vysílacím čase na obrazovce. Dnes bychom podle titulku čekali zprávu o nějakém krvavém thrilleru nebo reality show, nad kterou se druhý den pohoršuje polovina internetu. Jenže v roce 1974 šlo o úplně jiné překvapení. Československá televize uvedla večer pohádku.
Večer, který bývá dospělými považován za jejich čas, najednou patřil dětskému pořadu. Dnes nám to připadá samozřejmé, ale tehdy nikdo netušil, že se právě rodí tradice, která přežije několik generací diváků. Tradice nové filmové štědrovečerní pohádky.
A je to pochopitelné. Vždyť Štědrý večer patří hlavně dětem. O Vánocích nemá být hlavním hrdinou televizního programu akce, napětí ani krev, ale kouzlo. A dospělí to pochopili a tradici přijali. I oni se tak o Vánocích alespoň na pár chvil vrací do dětských let.
Pohádka, co odmítla zestárnout
Většina filmů zestárne společně se svými diváky. Popelka jako by uzavřela s časem příměří. Pro mě samotnou je skoro neuvěřitelné, že od její premiéry uplynulo víc než padesát let. Přesto ji televize vysílají znovu a znovu a diváci ji stále sledují. A určitě to není jen z nostalgie.
Kdyby totiž šlo pouze o vzpomínky našich rodičů či prarodičů, sledovanost by dávno klesla. Jenomže ona stoupá. K původním divákům přibyly jejich děti, vnoučata, ba dokonce i pravnoučata. A tak už dávno nestačí říkat, že na Štědrý den máme tradičně bramborový salát. Máme salát a Popelku.
Když se v tvorbě sešli Češi a Němci
Pohádku natočil náš legendární režisér Václav Vorlíček. A možná působí dodnes tak výjimečně proto, že šlo o koprodukci Československa a NDR. Spojily se naše nápady s jejich možnostmi. Velkou roli v úspěchu pohádky sehrály i nádherné lokace.
Natáčelo se například na zámku Moritzburg nedaleko Drážďan, který se stal jedním z nejznámějších filmových zámků v Evropě. Dodnes sem každoročně míří tisíce fanoušků z celé Evropy. Na zámku je totiž stálá výstava, věnovaná právě Třem oříškům pro Popelku. Návštěvníci si mohou prohlédnout kostýmy, rekvizity i fotografie z natáčení.
Další scény vznikaly na Šumavě, v okolí hradu Švihov nebo na zámku ve Veltrusích. Možná právě díky skutečným exteriérům působí film dodnes tak kouzelně. V době dnešních počítačových efektů je bezva dívat se na skutečný sníh a skutečné lesy.
Popelka však nebyla jediná
Když se mluví o československé koprodukční tvorbě, vzpomínáme hlavně na Popelku. Jenže spolupráce s Německem, ať východním či západním, přinesla celou řadu filmů, seriálů a pohádkových projektů, které dodnes patří ke zlatému fondu televizní zábavy.
Společně například vznikly pohádkové příběhy Létající Čestmír, Arabela, Lucie, postrach ulice, Pan Tau či Návštěvníci. Byla to doba, kdy se netočilo mnoho titulů ročně, ale hodně se dbalo na kvalitní scénáře, herecké obsazení i výpravu.
Vánoční tradice silnější než cukroví
Přiznám se, že mě vždycky pobaví každoroční debata o tom, zda má televize Popelku vysílat znovu. Odpověď je přitom jednoduchá. Zkuste ji jednou nevysílat a uvidíte, co to udělá. Mám podezření, že by část národa začala okamžitě sepisovat petice a ta druhá by kontaktovala televizní radu. Ke které skupině byste se přidali vy?
Tři oříšky pro Popelku jsou už dávno součástí českých Vánoc. Ať vyjdou na úterý, čtvrtek, nebo neděli.
Zdroje: ČSFD, Wikipedia, KalendářOnLine
