Česká televize ukázala domácnosti, ve kterých byste bydlet nechtěli. V ložnici měli krokodýla, v jídelně medvěda

Mnohokrát jsem viděla pořady o tom, jak se zvíře z volné přírody zatoulá do domácnosti a tam si hledá něco na zub. Nejčastěji to byli medvědi, ale odehrávalo se to v Kanadě. V dnešní době, kdy se do české a slovenské přírody vracejí vlci, rysi, medvědi, se však s tímto jevem můžete setkat i ve střední Evropě. Česká televize ukázala domácnosti, ve kterých byste bydlet nechtěli.

Nejednou se už stalo, že divoká zvířata napadla dobytek na pastvě. Anebo že se divoká prasata proženou městským parkem. A pak jsem jednou uviděla dokument České televize Medvěd v domě, který mě skoro položil na lopatky.

Návrat šelem neznamená invazi

Než ale začneme přemýšlet, jestli si máme na dveře pořídit bezpečnostní zámek a na zahradu cedulku „Medvědům vstup zakázán“, je dobré trochu přibrzdit. Návrat velkých šelem do evropské přírody totiž není žádná katastrofa. Evropská komise ho označuje za jeden z velkých úspěchů ochrany přírody. Po desetiletích ochrany se vlci, rysi a medvědi v mnoha částech Evropy znovu rozšířili do míst, odkud kdysi téměř nebo úplně zmizeli. Takže ano, šelmy přibývají a rozšiřují svůj areál. Jenže to ještě neznamená, že už mají obsazenou každou českou chalupu a čekají, až jim přineseme snídani.

Mince má však vždycky dvě strany. Tady je na jedné zdravější příroda a návrat predátorů, kteří pomáhají regulovat například početnost spárkaté zvěře. Na druhé jsou chovatelé ovcí, koz a dalšího dobytka, kteří rozhodně netleskají pokaždé, když se na kopci objeví vlčí stopa. A právě hledání rovnováhy mezi člověkem a šelmami je dnes jedním z velkých témat ochrany přírody.

Medvěd v obýváku, krokodýl v ložnici

Než jsem pořad Medvěd v domě zhlédla, myslela jsem, že bude právě o divokých zvířatech, která už lezou i do domácností. Je to ale jinak. Dokument z roku 2018 ve skutečnosti neukazuje divoká zvířata, která si jen tak odskočila z lesa na návštěvu. Ukazuje lidi, kteří si jako domácí mazlíčky pořídili zvířata, u nichž bych osobně očekávala spíš výběh, zoologickou zahradu nebo minimálně hodně pevný plot.

A tak se v domácnostech objevuje krokodýl v ložnici či medvěd v jídelně. Představa, že bych doma řešila, kde bude spát medvěd, mě proto poněkud zneklidňuje. Mazlíčky ano, ale krotké. Ne takové, kteří by se mohli jednoho dne rozhodnout, že mě ochutnají…

Když mazlíček váží několik set kilo

Na dokumentu je zajímavá především hranice mezi domácím mazlíčkem a nebezpečným zvířetem. Pes může být členem rodiny. Kočka také. Někomu po bytě pobíhá králík, jiný má papouška, který má pocit, že mu patří celý dům. Ale medvěd?

U zvířete, které váží stovky kilogramů, má obrovskou sílu a přirozené instinkty predátora, bych si asi velmi rychle položila otázku, kdo vlastně v té domácnosti koho chová? Můžeme zvíře milovat sebevíc, ale láskou jeho biologii nepřepíšeme. Ani když mu budeme říkat jménem a kupovat mu pamlsky.

Kam až může zajít naše touha po výjimečnosti?

Chovatelům někdy nestačí akvárium s rybičkami, pes nebo kočka. Lidé si často pořizují divoká nebo exotická zvířata, snad aby ohromili ostatní. Aby měli něco, co nemá soused, případně vůbec nikdo. Najdou se mezi námi i tací, kteří si pořídí jedovaté hady, škrtiče, pavouky, krokodýly a kdoví co ještě.

Vzpomeňme třeba na zápasníka MMA Karlose Vémolu, jehož domácnost už dávno připomíná spíš soukromou zoologickou zahradu než běžné bydlení. V jeho Vémolandu se objevili krokodýli, žraloci, lvi, tygr, pštros, mývalové a další exotická zvířata. V jednom rozhovoru dokonce popisoval, že kvůli krokodýlům obětoval pracovnu a kvůli žralokům nechal upravit dispozici domu. Je to, jako by se tu protínaly dva světy: jeden říká, že zvířata se vracejí do přírody, což je dobře. Na druhé straně si člověk divoké tvory stěhuje do obýváku. Což podle mě už tak dobrý nápad být nemusí. Když miluji zvířata, nemusím je mít v zajetí.

„Vémolova 27letá krokodýlí samice Lela, která váží okolo 150 kg, se letos přestěhovala do Zoo Dvorec.“

Možná sama zjistila, že zoologická zahrada je přece jen praktičtější adresa než rodinný dům.

Nechme šelmy a dravce v přírodě

Nechme divoká zvířata být divokými zvířaty. Chraňme jejich prostor, umožněme jim migrovat a naučme se s nimi v krajině žít. Ale nemusíme jim kvůli tomu rezervovat pokoj pro hosty. Protože až jednou u dveří zazvoní medvěd, možná už nebude úplně vhodná chvíle vysvětlovat mu, že lednice je právě prázdná a mně se nechce být jeho dalším soustem.

Dokážete si představit, že byste doma chovali zvíře, které by se vaši sousedé báli třeba i jen zahlédnout?

Zdroje: Novinky, ČeskáTelevize, TVSeznam