Kdo ho měl doma, byl za krále ulice. Dnes vám za ně sběratelé okamžitě vyplatí 40 000 korun na ruku
Sledovat v Google Zprávách
Byl sotva větší než dlaň a vážil jako pár jablek, jenže prestiž, kterou svému majiteli přinášel, se nedala změřit ničím na světě. Kdo si ho připnul k pasu a do uší si zastrčil sluchátka, ten kráčel sídlištěm s hlavou hrdě vztyčenou.
O několik desítek let později si ho do svého opasku zastrčil i jeden velkofilmový hrdina a vláčel ho s sebou přes celý vesmír. A dnes se o něj zajímají i někteří sběratelé.
Kousek plechu, který svého majitele rázem povýšil na celebritu paneláku
V době, kdy hudba patřila gramofonu v obýváku nebo tranzistoráku na poličce, dorazila tahle drobnost jako posel z budoucnosti. Nemusela vyhrávat nahlas pro celý dům, stačilo nasadit sluchátka a člověk si nesl vlastní soundtrack, kamkoliv ho nohy zanesly.
Majitel téhle věcičky se po chodníku nešoural, nýbrž si to vykračoval jako hvězda, za kterou se otáčí celá ulice. U nás se navíc nedala jen tak koupit v obchodě, protože za socialismu se podobné poklady sháněly přes Tuzex nebo přes známé, kteří občas vyrazili na Západ.
Dobrodruh, který si ji vzal i do souboje mezi hvězdami
Sláva téhle krabičky ovšem zdaleka neskončila na rozpraskaných chodnících našich sídlišť. O pár generací později se totiž zabydlela v jednom obřím filmovém hitu, kde ji u pasu nosí potrhlý vesmírný tulák. Ten otrhánek si ji opatruje jako oko v hlavě, protože uvnitř hraje kazeta, kterou mu kdysi nahrála jeho zesnulá maminka. Stará hračka z osmdesátek se díky němu vrátila z propadliště dějin rovnou na výsluní zájmu.
Onou modrostříbrnou věcičkou je Sony Walkman TPS-L2, historicky první přenosný kazeťák značky Sony, a zmíněným galaktickým rošťákem není nikdo jiný než Star-Lord ze Strážců Galaxie. Postava jménem Peter Quill si v úvodním dílu z roku 2014 na tomhle přístroji pouští sestřih maminčiných oblíbených songů a nedá na něj dopustit.
Jakmile film vtrhl do kin, fanoušci napříč světem začali shánět totožný model, aby se cítili alespoň trochu jako jejich oblíbenec.
Cesta od podceňované novinky k nesmrtelné ikoně
Všechno odstartovalo v prvních červencových dnech roku 1979, kdy přístroj poprvé zamířil do japonských obchodů. Do Spojených států dorazil až o rok později a peněženky tehdy odlehčil o dvě stovky dolarů, což rozhodně nebyla malá útrata.
Sony si od novinky slibovalo sotva pět tisíc prodaných kusů měsíčně, jenže za pouhé dva měsíce zmizelo z pultů přes třicet tisíc kousků. Za celým nápadem stáli tři muži, Akio Morita, Masaru Ibuka a Kozo Ohsone, přičemž poslednímu z nich se přisuzuje i autorství toho zvučného názvu.
Než se slovo Walkman ujalo, zkoušela ho firma protlačit třeba jako Soundabout, na britských ostrovech zase jako Stowaway. Kromě toho Japonci vsadili na netradiční propagaci. Po ulicích Tokia projížděl autobus s herci, kteří oslovovali kolemjdoucí a zvali je k poslechu ukázek z připravované novinky.
Za některé modely se dnes platí desítky tisíc
Ještě před několika lety šlo o věc, kterou lidé běžně prodávali v bazarech za pár korun. Dnes je situace jiná. Za zachovalé modely walkmanů, zejména s původní krabicí a příslušenstvím, mohou sběratelé zaplatit i desítky tisíc korun. Na růstu cen se přitom kromě filmu podepsal také návrat zájmu o retro elektroniku.
V zahraničních inzerátech narazíte na nabídky kolem tisíce i dvou tisíc eur, takže čtyřicet tisíc korun opravdu není přehnaná cenovka. Podobné poklady se přitom občas objeví i u nás, ať už v zaprášených bazarech, na Aukru, nebo v e-shopech zaměřených na vintage techniku.
Zajímalo by mě, který další zapomenutý kousek z osmdesátek si jednou takhle počká na svou slávu. Co vy, měli jste podobný přehrávač a jaká písnička z něj u vás hrála nejčastěji?
Zdroje: jablickar.cz, cs.wikipedia.org, lovetoknow.com
