Zářil po boku Heleny Růžičkové. Jeho předčasný odchod zastavil celý národ

Byl to muž, který uměl rozesmát celé kino. Na plátně působil jako bezstarostný, lehce chlapský typ, co si doma nesmí ani hlesnout. Ve skutečnosti byl křehký jako sklo. A o konci jeho příběhu se jen spekuluje, bylo to vraždou, nebo nešťastnou náhodou?

Vychrtlý chlap s věčně provinilým výrazem ve tváři stojí před mohutnou ženou a ví moc dobře, že nemá šanci vyhrát. Taková dynamika bavila generace českých diváků. A herec, který ji tak přesvědčivě hrál, ji ve skutečnosti znal až příliš dobře z vlastního života. Málokdo by řekl, že za tím komickým výrazem se skrývá člověk, který roky válčil sám se sebou.

Hledal sebe celý život

Narodil se v roce 1936 v Praze. Rodiče z něj chtěli mít solidního, předvídatelného muže, přáli si, aby se stal úředníkem. On šel ale jinou cestou, nejdříve na hornické učiliště, poté na vojenskou školu. Také ho to táhlo k medicíně, kam ho ale nevzali.

Teprve tehdy, takřka náhodou, zkusil herectví. Ukázalo se, že to je správná volba. Vystudoval DAMU a první angažmá dostal v ostravském Divadle Petra Bezruče. Pak přišel pražský Činoherní klub, což byla jedna z nejprestižnějších scén tehdejší doby. A jeho kariéra se rozjela naplno.

Role, která ho provází dodnes

Když v roce 1969 přišel do kin film Ecce homo Homolka, nikdo netušil, že se stane součástí české kulturní paměti. Režisér Jaroslav Papoušek vytvořil portréty tehdy typické české rodiny, která byla charakteristická malými válkami, humorem i smutkem. A do centra dění toho všeho postavil dva herce, jejichž chemie na plátně fungovala dokonale.

Po jeho boku stála Helena Růžičková, která byla výrazná, temperamentní, nezaměnitelná. Jako manželský pár působili tak přesvědčivě, že jim to diváci prostě věřili. Ona byla dominantní ženou, která měla vždy poslední slovo, zatímco on jen pokrčil rameny a bezmocně se usmál.

Trilogie o Homolkových se stala klasikou. A každému v paměti zůstal Ludva, který měl ten charakteristický výraz muže, jenž vzdal každý odpor. Velmi úspěšná byla i jeho role v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje nebo role ve světoznámých Ostře sledovaných vlacích.

Útěk na jih

Na vrcholu své kariéry odešel František Husák z Prahy. Zanechal velká divadelní pódia a přestěhoval se do Českého Krumlova, kde místo hraní pro tisíce lidí začal pracovat s dětmi, stal se učitelem literárně-dramatického oddělení na Lidové škole umění, věnoval se také loutkářství. Říkalo se, že to bylo jeho nejšťastnější období, protože bylo klidnější, čistší a hlavně bez alkoholu, kterému dříve hodně holdoval.

Návrat, který ho stál život

V roce 1983 se vrátil do Prahy a nastoupil do Divadla Na zábradlí. Profesně to byla solidní léta, osobně horší. S návratem do Prahy se bohužel vrátila i chuť na skleničku. Za svůj život si prošel čtyřmi manželstvími, žádné ale nevydrželo. Životní deprese léčil alkoholem a léky. V hospodách v noci dělal scény, které se staly tak běžnými, že je okolí přestalo vnímat jako varovný signál.

Osudná únorová noc

V únoru 1991 ho přátelé našli ležet na ulici, byl potlučený a v bezvědomí. Nebylo to ale nic výjimečného, takže si stejně jako mnohokrát předtím pomysleli, že zase upadl, a odvezli ho domů.

Tentokrát to ale bylo jinak. Lékař, který ho přijel ošetřit, okamžitě poznal, že se děje něco vážného. Jeho mozek byl zalitý krví. Odvezli ho do nemocnice, kde strávil dlouhé měsíce připojený k přístrojům, přičemž jeho tělo přestávalo fungovat. Zemřel v nemocnici 8. listopadu 1991 ve věku pětapadesáti let.

Co se té noci stalo?

Dosud není zodpovězená otázka ohledně toho, co se tu noc stalo. Někteří přátelé věřili, že byl napaden, někdo ho přepadl a zbil. Jiní se přikláněli k prozaičtější verzi, že opilý muž uklouzl na namrzlém chodníku a rozrazil si hlavu o zem.

Žádné vyšetřování útok neprokázalo. Případ zůstal neuzavřen. Ať už to bylo jakkoli, jasné je, že alkohol sehrál svou roli. Ať už jako přímá příčina pádu, nebo jako důvod, proč ho přátelé odnesli domů místo do nemocnice.

Člověk, který se ztrácel za svými rolemi

Helena Růžičková, jeho filmová partnerka, zemřela o dvanáct let později, v roce 2004, po boji s rakovinou. Celý svůj život bojovala. On bojoval taky, jen s jiným nepřítelem, a ten ho nakonec porazil dřív. Zůstaly po něm filmy, které lidi stále baví. Nejvíce je však spojován s postavou Ludvy Homolky, do níž se vryl tak hluboko, že pro mnohé splynul s rolí úplně.

Měli jste tohoto herce rádi? V jaké roli se vám líbil nejvíce?

Zdroje: csfd.cz, cnn.iprima.cz, divadlo.cz