Zahradník řekl, kolik stojí upravit běžnou zahradu. Češi pak začali ve velkém pěstovat obyčejné pampelišky

Když jsem nedávno narazila na informace o tom, kolik dnes stojí profesionální úprava běžné zahrady, málem mi upadla konvička. Na druhé straně výsledky jejich práce bývají dokonalé. Vše je uspořádané, oku lahodící, funkční. A taková zahrada vydrží spoustu let. Postačí jen nepatrná údržba, která zpravidla tkví v zastřihávání rostlin.

Dnes už není nic neobvyklého, že si lidé nechávají navrhnout zahradu odborníkem. Přijede zahradní architekt, změří pozemek, navrhne plán. Do něj zakreslí druhy rostlin, zavlažování, pergolu i osvětlení. A když si budete přát, tak i místo, kde má stát gril.

Když člověk zjistí ceny, přestane sekat pampelišky

Když už jsem si ty orientační ceny zahradních realizací prohlížela,  pochopila jsem, proč někteří lidé začínají s obdivem hledět i na obyčejnou pampelišku. Krásná a ještě zadarmo.

Zahrada na klíč vs. český zahrádkář

A na druhé straně stojí běžný český zahrádkář. Ten si nejradši všechno dělá sám. Ne, není to z lakoty. Zahrádkář si nemůže nechat zahradu vytvořit od někoho jiného – byť vzdělaného a zkušeného odborníka. Něco o tom vím, neboť jsem sama letitou zahrádkářkou. A troufnu si mluvit za všechny. Těch prachů, co my vrazíme do okrasných i užitkových rostlin! To by se mnohým z vás protáčely panenky. A když se nám to neujme, jdeme do toho znovu. A třeba i potřetí. Takže o penězích to není.

Zahrádkářova zahrada není nikdy hotová

Když má někdo hodně peněz, koupí si vzrostlý strom za 50 tisíc korun. No proč ne… Já ale jako zahrádkářka chci ten strom vidět vyrůstat. Sledovat, jak se zjara zazelená, jak na něm každý rok vypučí květy a větvičky přirostou o 5 centimetrů. Skutečný zahrádkář potřebuje být tvůrcem své zahrady. Sám se učí vlastními chybami a neustále předělává, přesazuje, mění. Jsem zahrádkářka srdcem a zahradu si chci prostě krůček za krůčkem tvořit sama. Je to moje osobní prostředí a já se v něm chci realizovat. Což určitě chápe každý, kdo má nějaké hobby.

Každý zahrádkář čas od času svou zahradu předělává. Tu se objeví na trhu nové druhy dřevin, okrasných rostlin i zeleniny, jindy je zapotřebí postavit skleník. Anebo vybudovat zázemí pro děti. Vždyť my zahrádkáři a naše rodiny na pozemku žijeme prakticky celý rok. A ne, že bychom jen pracovali. Zahradu využíváme i k oddychu, a proto ji chceme mít k obrazu svému.

Zahrádkaření v srdci

Když si to teď uvědomuji, tak moje téma možná vlastně vůbec není o zahradách. Je o mentalitě českého zahrádkáře. O tom, že zahrada není projekt, ale celoživotní vztah. Je to náš koníček a představuje pro nás živý organismus. Což vlastně i je. A i kdyby měl zahrádkář miliony, stejně – pokud mu to zdraví dovolí – bude chtít aspoň pár záhonků vytvořit svýma vlastníma rukama.

Zahrádkář nepovažuje svůj pozemek za katalogový výrobek či projekt. Jde o nikdy nekončící práci, která nás sice vyčerpává, ale naprosto uspokojuje. Někdo rád leží a čte. Zahrádkář není schopný odpočívat ani v prosinci, kdy má zahrada vegetační klid a je plná sněhu. To ji alespoň kontroluje, chodí po ní a přemýšlí, co příští rok udělá jinak. Nikoli lépe. Jinak. Zahrádkář totiž netouží po dokonalosti, ale po radosti z tvorby, po své vlastní stopě a po svobodě dělat vlastní chyby. Což všechno také svědčí o jeho vztahu k tomuto kousku země.

Místo katalogu vlastní příběh

Moje zahrada žije a vyvíjí se. Jednou se objeví nové kultivary hortenzií. Podruhé jsme zatoužili po skleníku. Pak děti chtěly trampolínu a bazén. Všichni chceme ještě letní kuchyni. A já vyvýšené záhony, protože už mě za těch třicet let bolí záda. Moje zahrada není dokonalá. Když se v ní ale v podvečer posadíme, nevidíme jen rostliny. Nebo bazén. Vidíme desetiletí práce a chyby, které mě leccos naučily. Stromy, které kdysi byly tenkými proutky. A příběh vlastní rodiny.

Vy byste si nechali zahradu vytvořit na klíč, anebo také potřebujete mít ruce od hlíny a pocit, že každý strom na pozemku je tak trochu vaše vlastní dílo?

Zdroje: AZ-Zahrady, Zahrada-realizace, ZahradaJeRadost