Před 35 lety o český film nebyl velký zájem. Dnes jeho nejslavnější scénu zná i generace, která tehdy nebyla na světě

Jsou filmy, které přijdou do kina, chvíli se o nich mluví v superlativech, ale pak zmizí někam do filmového archivu. Člověk si po letech sotva vzpomene, že vůbec existovaly. A pak je tu skupina dalších. Ty zpočátku nikoho moc neoslovují, ale po letech se k nám vrací zadními vrátky. Potichu, bez červeného koberce a klidně přes počítač či mobil.

Snímek, který mám dnes na mysli, měl dost podobný osud. Před 35 lety o český film nebyl velký zájem, žádný dav před pokladnami nestál. A dnes přitom jeho nejslavnější scénu zná i generace, která tehdy ještě nebyla na světě. Stačí totiž říct dvě slova: DJ Arnoštek… V tu chvíli mnoha lidem naskočí diskotékové taneční kreace, lesklé kalhoty a píseň, kterou nelze vyhnat z hlavy.

Film, který si na slávu musel počkat

Snímek Kouř režiséra Tomáše Vorla měl premiéru v únoru 1991. Byla to doba, kdy se československá společnost nově utvářela. Někteří lidé se převlékali z jednoho kabátu do druhého a nikdo pořádně nevěděl, který vlastně obléknout. Dnes už formulace „převlékání kabátů“ možná nikomu nic moc neřekne, ale tehdy to tak bylo. Nejen běžný lid, ale ani politici často nevěděli, na kterou stranu se přidat. A tak se měnily strany i názory stejně jako spodní prádlo.

Film byl svérázný až absurdní, trochu praštěný a rozhodně nevypadal jako běžná filmová produkce. Ve velkém na něj diváci tenkrát rozhodně nechodili. Filmový přehled uvádí návštěvnost 51 300 diváků. Na novodobé poměry žádná fronta přes půl města. To Vorlův film Gympl zhlédlo za jediný rok přes půl milionu diváků. Postupem času se ale Kouř začal vracet a z původně přehlíženého snímku se stal kultovní film. Prostě si na svou slávu počkal. Je to tak trochu jako s některými lidmi. Ve škole si jich skoro nikdo nevšímá a o třicet let později se ukáže, že právě oni měli co říct.

DJ Arnoštek přišel a zatancoval

Kdo Kouř zná, tomu se při vyslovení DJ Arnoštek možná v hlavě rozjede „Je to fajn“. A pokud Kouř neznáte, máte dvě možnosti. Buď si film pustit, anebo požádat někoho ze starších členů rodiny, aby vám Arnoštka a jeho tanec předvedl. V mnoha domácnostech si tuto scénu budou pamatovat i dnes.

Postavu DJ Arnoštka ztvárnil Šimon Caban. A právě jeho taneční kreace se stala jednou z nejznámějších scén celého filmu. Caban později vzpomínal, že původně měl Arnoštka hrát Tomáš Vorel mladší, ale po castingu roli přenechal jemu.

A co třeba pár hlášek z filmu?

Syn Glosnera: „Jestli je tam chlast zadarmo, piš mě třikrát.”

Mirek: „Víš, Bédo, musím ráno brzo vstávat, jdu do práce.” Béda: „H…o, pozval jsem tě, tak chlastej!”

A ještě tu mám zajímavost:

Kouř ožil i na divadelních prknech. Režie se ujal Šimon Caban, filmový představitel Arnoštka. A jeho roli zde převzal Martin Písařík.

Internet vytáhl starý snímek ze šuplíku

Kdybychom zůstali jen u kina a televizního vysílání, možná by dnes Kouř znalo jen nepatrné procento národa. Spíš by zůstal někde v regálech Národního filmového archivu. Jenže je tu pomocník internet, který dokáže vytáhnout starou věc ze šuplíku a předložit ji i těm, co tenkrát ještě nebyli ani v plánu.

Na YouTube si Arnoštkova scéna začala žít vlastním životem. Lidé ji sdíleli, posílali kamarádům a pouštěli dětem, které dávno nevědí, kdo byl svazák a jak vypadaly diskotéky na konci socialismu. A přesto se tomu všemu chechtají. Dnes už nejsou na internetu jen fragmenty, na YouTube je film Kouř celý. A stejně tak některé další snímky Tomáše Vorla. Sám se postaral, aby se dostaly k divákům ve vysoké kvalitě a zdarma.

Nejdřív propadák, potom nesmrtelnost

Když jsem byla mladší, ani ve snu by mě nenapadlo, že se tento film k divákům zase jednou vrátí. Že bude bavit i generace, které danou dobu nezažily. A je prima, že lidé nemusí titul shánět na DVD nebo obíhat půjčovny. Stačí pár kliknutí a Arnoštek je zase tady. Internetové šíření jednotlivých fragmentů pomáhá starším filmům, aby se připomněly. Za čtvrt století si člověk přece nemůže pamatovat všechno, co kde kdy běželo.

A Národní filmový archiv také upozorňuje na význam internetového šíření fragmentů při oslovování nových generací diváků: nejprve si najdou jednu dvě scény a pak i celý film. Je to vlastně taková filmová ochutnávka. Dáte člověku jedno sousto a on zjistí, že by si dal rovnou celý talíř. A někdy stačí jeden potrhlý DJ v paruce, aby si titul našli i mladí diváci. A možná i my sami, kteří jsme do kina tehdy nešli, z něj budeme nyní mít úplně jiný dojem.

Pamatujete si Kouř ještě z doby, kdy šel do kin nebo jste ho objevili až mnohem později díky internetu?

Zdroje: FilmovýPřehled, HláškyZFilmů, ČSFD