Syn Lucie Bílé už vyrostl. Ve 31 letech odmítá slávu a živí se rukama v zákulisí

Vyrůstal v záři reflektorů, ale sám po nich nikdy netoužil. Mohl si pohodlně vystačit se slavným příjmením a nechat se vozit z jedné premiéry na druhou, jenže zvolil pravý opak. Dnes mu je jedenatřicet a nasbíral těch zkušeností více, než kolik mnozí stihnou za celý život. 

Svou maminku, jednu z nejmilovanějších tuzemských zpěvaček, doprovází na ta nejdůležitější místa jejího života. A přitom ho na jevišti nikdy nezahlédnete.

Návrat, kterého si všimli úplně všichni

Když letos v březnu Lucie Bílá uváděla ve svém divadle nový muzikál Obyčejná holka, slušelo by se čekat, že hlavní pozornost spolkne ona sama. Jenže stalo se něco trochu jiného. Po jejím boku se totiž objevil někdo, koho fanoušci dlouho neviděli a kdo se kamerám obvykle obloukem vyhýbá. 

Najednou bylo jasné, že z plachého chlapce, kterého česká veřejnost znala odjakživa, vyrostl úplně jiný člověk. Působil dospěleji, sebejistěji, zkrátka jako muž, který si už něco prožil a nepotřebuje nikomu nic dokazovat. Není divu, že se kolem jeho příchodu strhl menší rozruch. 

Na podobných akcích se objevuje jen výjimečně, takže každé jeho vykročení mezi lidi ze showbyznysu okamžitě přitáhne zvědavé pohledy. Proměna byla o to nápadnější, že většina z nás ho má v hlavě zafixovaného jen jako usměvavého klučinu s rozkošnými kudrnami. 

Dětství pod neustálým dohledem objektivů

Být potomkem hvězdy zní jako výhra v loterii, jenže má to i svou odvrácenou stranu. Už jako malý se ocitl pod drobnohledem bulvárních fotografů, kteří se mohli přetrhnout, aby ho zachytili u slavné maminky. Na cvakání spouští a oslnivé blesky si zvykl dřív, než většina dětí vůbec pochopí, co focení obnáší. 

Jeho rodiči jsou totiž zlatá slavice naší hudby a uznávaný divadelní producent Petr Kratochvíl. Když se rodiče rozešli, Petr Kratochvíl si tehdy našel cestu k jiné výrazné ženě, k Miss Československa z roku 1992 Pavlíně Babůrkové, která později vyměnila svět krásy za rodinu a politiku. Malý chlapec nicméně vyrůstal hlavně po mámině boku.

Cesta mimo mámin stín

Hrdina dnešního vyprávění se jmenuje Filip Kratochvíl, na svět přišel 15. března 1995 a letos na jaře oslavil jedenatřicítku. Dnes ho najdete v Divadle Lucie Bílé, kde stál mamince po boku už ve chvíli, kdy celý projekt teprve vznikal. Na jevišti ho ovšem hledat nemusíte, jeho doménou je technické zázemí, díky němuž každé představení šlape tak hladce. 

Stará se o to, aby světla, zvuk, zkrátka chod celého večera fungovaly přesně tak, jak mají, a tu a tam si střihne i režii. Kromě toho natáčí hudební videoklipy pro řadu interpretů, svou maminku nevyjímaje.

V divadle si musel projít několika profesemi a ukázat, že má cit pro řemeslo i pro lidi kolem sebe. U kolegů zabodoval hlavně povahou, protože když jde do tuhého, nepanikaří, drží se zkrátka a rozhoduje s rozvahou, i když umí přitvrdit, pokud si to situace žádá. 

Z lavice prestižní školy až do pařížských ulic

Nejdřív prošel Prague British School, potom zamířil na filmovou školu v Písku, kterou ovšem do konce nedotáhl. Místo posedávání nad učebnicemi si raději zabalil kufry a vyrazil sbírat zkušenosti za hranice. Nejvíce mu k srdci přirostla Paříž, kde strávil delší čas.

Sám později přiznal, že francouzštinu se mu pořádně osvojit nepovedlo. Cizí prostředí mu ale dodalo sebevědomí a rozhled, který pak skvěle zúročil v práci s kamerou. Roky strávené v cizině z něj udělaly samostatného člověka, který se nebojí postavit na vlastní nohy. Do Česka se vrátil teprve před pár lety, a to hlavně kvůli mamince a jejímu divadelnímu snu.

Soukromí si střeží jako oko v hlavě

Naposledy se o nějaké dívce rozpovídal jako sedmnáctiletý mladík, kdy měl po boku přítelkyni Karolínu, kterou si oblíbila i jeho maminka. Od té doby žádnou další partnerku oficiálně do společnosti neuvedl, a tak otázka možného vnoučete zatím visí ve vzduchu. 

Zato s mamčiným dlouholetým partnerem Radkem Filipim si padli do noty. V jednom z mála rozhovorů ho popsal jako blízkého spojence, kterému bez váhání věří, že na maminku dohlédne, když je on sám jinde. 

Co myslíte vy, je lepší, když děti slavných rodičů zůstávají mimo reflektory a budují si případně vlastní jméno, nebo by měly slávy svých rodičů využít naplno? 

Zdroje: vlasta.cz, kafe.cz, extra.cz