Po 15 letech ve stejné firmě ukázal svou výplatu. Lidé se nemohou shodnout, jestli bere málo, nebo dost

Roky práce a nabrané zkušenosti v jedné firmě považujeme za ukazatel naší hodnoty na pracovním trhu. V době, kdy si zaměstnanci mohou vybírat, pro koho budou pracovat a kolik jsou ochotni věnovat vlastnímu kariérnímu rozvoji, předpokládáme, že si toho všímají i zaměstnavatelé. 

Projíždění pracovních inzerátů považuje pan Martin z Příbrami za oblíbenou kratochvíli. Zajímá ho zpravidla výčet požadavků na uchazeče ve srovnání s tím, co firma protihodnotou nabízí za leckdy nestřídmá očekávání. V řadě nabídek práce se opakuje totéž: Hledáme spolehlivého, loajálního zaměstnance se zkušenostmi na obdobné pozici. Pan Martin sám o sobě míní, že loajálním zaměstnancem je. Na současné technicko-administrativní pozici totiž pracuje už patnáct let.

Mzdy rostou, ale každému jinak

Zpravodajské servery pravidelně předkládají články informující o vývoji mezd za uplynulá období. Když údaje o průměrných mzdách srovnáme, vypadá to, jako by tuzemské mzdy rostly poměrně svižně. Podle Českého statistického úřadu činila v 1. čtvrtletí roku 2026 průměrná hrubá měsíční mzda ve Středočeském kraji 49 145 Kč, což je o 7,4 procent více než ve stejném období předchozího roku.

Zcela legitimně proto pana Martina zajímá, jak se pohybují platy ve Středočeském kraji a v Praze na pozicích, na které nasbíral roky praxe. Svěřil se nám, že kdyby ho nějaká nabídka zaujala, do výběrového řízení by se nejspíš přihlásil. Připustil však, že ze změny už má jisté obavy. Svého šéfa dobře zná, ví, co od něj může čekat, stejně tak ví, že ani nové, lépe placené zaměstnání nemusí automaticky znamenat lepší. A tak zůstává tam, kde má své jisté.

Sám o sobě ale říká, že se svou prací ani mzdou není nespokojený. Jen občas zatouží „po něčem víc“. Po větší zodpovědnosti, po uznání a někdy i po vyšší výplatě, hlavně když přijdou dospívající děti s nějakým zvlášť drahým přáním. „Dcera touží studovat v Anglii, jenže rok tam stojí stejně, jako jsou moje roční příjmy. Kdyby chtěla auto nebo předražené telefony, s tím bych ji odmítnout dokázal, protože to nepotřebuje. Ale o vzdělání tohle tvrdit nemůžu,“ vysvětluje, proč mívá občas zaječí úmysly.

Kdo dostane přidáno a kdo ne?

Pár let zpátky postihla Martina a jeho rodinu vlna zdražování, tak, jako se to stalo desetitisícům jiných českých domácností. Všiml si, že reálná výše jeho příjmů rok od roku klesá. A to navzdory tomu, že dostává třináctý plat a že jim každý rok firma výplaty navýší. S broukem v hlavě se proto vypravil na internet sondovat, jak to mají s nárůstem mezd jiní Češi. A nestačil se divit.

Řada uživatelů je v diskuzi na Redditu z loňského roku s meziročním nárůstem mezd spokojená. Jeden diskutující dokonce uvedl, že mu mzda za posledních 7 let vzrostla o 600 procent, dodává ale, že velký podíl na této skutečnosti má kariérní růst z advokátního koncipienta na samostatného advokáta. Takový skok diskutující z jiných oborů neuvádějí, většina z nich ale navýšení platů zaznamenala.

 „Jediný způsob, jak si navýšit plat, je momentálně odejít do jiné firmy. “ – Ginnes1, Reddit

„Všiml jsem si, že uživatelé, kteří uvedli, že se jejich mzda zvýšila, pro to taky něco dělali. Třeba jedna Slovenka napsala, že jí mzda stoupla o 800 eur měsíčně, ale až když si našla jiné zaměstnání,“ přiblížil nám Martin výsledky svého internetového průzkumu. „Naopak ti, co psali, že jim chodí na účet pořád stejná částka, také dodávali, že nemají možnost kariérního růstu,“ dodal s tím, že ani on se u stávajícího zaměstnavatele nemá kam posunout.

Ze zvědavosti se zeptal na názor

A tak Martin do jedné z internetových debat anonymně napsal, kolik bere nyní a jak vysoká byla jeho nástupní mzda před patnácti lety. Zajímalo ho především, jak by se rozhodovali ostatní. Riskli by změnu práce, i kdyby to mohlo znamenat změnu k horšímu, byť za víc peněz? Nebo to nakonec není tak málo a jen ho pálí dobré bydlo? „Nečekal jsem, jakou diskuzi to vyvolá,“ říká s odstupem.

Mezi názory komentujících převažovaly takové, podle kterých Martin nebere nijak málo, zvlášť když k tomu má benefity v podobě jisté práce a dobrých vztahů, což není samozřejmostí. Objevily se ale i takové komentáře, podle kterých spočívá zásadní problém právě v tom, že je Martin příliš loajální. Čekat prý patnáct let na to, že si ho někdo všimne a dá mu za jeho věrnost třeba služební auto nebo zajímavé prémie, je prý naivní.

„Zásadní pro mě byla odpověď jednoho z uživatelů, který mi napsal, že dokud jsem pro firmu stabilní, předvídatelný a spokojený zaměstnanec, nemá zaměstnavatel důvod mi přidávat víc než nezbytné minimum. Já tam prý zůstávám, práci odevzdávám, nic jiného než to, že ráno přijdu zas, se prý už ode mě nečeká,“ vzpomíná Martin. „Všiml jsem si, že někteří lidé dostanou lepší pracovní podmínky tehdy, když chtějí z firmy odejít. Že si firma všimne, že bez nich by to tam nešlo. Jenže já už po těch letech necítím, že bych měl takovou hodnotu, aby mi neřekli, tak si běž.“

Vyplatí se být loajálním zaměstnancem?

A tak Martin, stejně jako spousta jiných Čechů, zůstává na pozici, která je přestává posouvat. Někdo tomu říká loajalita. Pro jiného je to strach ze změny. Co když si jinou práci nenajdu? Co když na novou práci nebudu stačit? Nebo co když se dostanu do kolektivu, ve kterém to nepůjde? Důvodů, proč lidé neopouštějí své jistoty, je hodně. Často to ale nedělají ne proto, že by byla ideální, ale proto, že není zas tak špatná. Jenže v takovém stavu může člověk strávit celé roky. Během nich hromadí zkušenosti, jeho hodnota na výplatní pásce ale roste jen velmi pomalu.

Co si o tom myslíte vy?

Zdroje: Reddit, Jobs.cz, Český statistický úřad