Pohádkový svět se zahalil do smutku. Ve věku 79 let odešel herec z legendární Zlatovlásky

Jeho tvář s charakteristickými vousy a vráskami kolem očí si vybaví každý, kdo vyrůstal na českých pohádkách. Ačkoliv měl na kontě stovky dramatických i komediálních rolí, postava ze Zlatovlásky se stala jednou z jeho nejmilejších teček za bohatou kariérou. 

Kdo byl ve skutečnosti král z milované Zlatovlásky a jaké tajemství skrýval jeho život v ústraní?

Muž, který v dětství vůbec netoužil po divadle

Byl to chlapec, kterého do divadla nikdo netlačil, a stejně tam skončil. On sám po tom ani netoužil, jeho snem bylo kopat do balonu a stát se fotbalistou.

Narodil se v Brně roku 1906 do rodiny, kde bylo divadlo naprostou samozřejmostí. Otec byl herec, matka herečka a sestra také. A tak malý chlapec neměl moc šancí uniknout jevišti, i když se o to snažil. Na prknech se poprvé objevil jako tříměsíční nemluvně, které v náručí herečky představovalo rekvizitu v inscenaci Piková dáma.

Ve škole se mu ale kvůli kočovnému životu rodičů posmívali. Naučil se proto jednu věc, kterou pak využíval celý život: rozesmát ostatní dřív, než se stihnou posmívat oni jemu. „Přinutím je, aby se smáli sobě,“ říkával prý jako kluk. Tahle taktika, kterou se naučil v dětství, z něj později udělala jednoho z nejlepších komiků své generace.

Čtyřicet sedm let na jednom jevišti

Vystudoval brněnskou konzervatoř, kde ho krátce učil dokonce i samotný Leoš Janáček, a už ve třiadvaceti letech dostal nabídku hrát v pražském Národním divadle. Tomu zůstal věrný neuvěřitelných 47 let a na jeho scéně vytvořil přes 300 rolí.

Ve filmu se proslavil hlavně díky komediím z 30. a 40. let, ale opravdovou nesmrtelnost mu přinesly až pohádkové role, které si zahrál až ve stáří. Hrál kouzelné dědečky, dobrotivé krále i moudré starce.

Král, kterého znají miliony diváků

Řeč je o Ladislavu Peškovi, muži, který ve slavné pohádce Zlatovláska z roku 1973 ztvárnil krále, otce princezny se zlatými vlasy. Pohádku dodnes televize pravidelně vysílá o Vánocích a nazpaměť ji zná už několik generací diváků.

Kromě Zlatovlásky hrál i krále z Popelky, Geppetta z Pinocchia nebo dobrotivého dědečka v řadě dalších televizních pohádek. Byl to takový herec, kterému stačilo přijít a atmosféra byla najednou vřelejší. Kolegové ho popisovali jako laskavého, temperamentního a do posledních let plného energie.

Láska, které se nechtěl vzdát, a manželství, do kterého ho dohnal soucit

Jeho soukromí bylo mnohem dramatičtější než většina jeho rolí. První manželství neuzavřel z lásky, ale ze soucitu. Vzniklo to tak, že se kvůli němu jedna z jeho obdivovatelek pokusila o sebevraždu, on si ji tedy nakonec vzal. Skutečnou lásku jeho života prý představovala herečka Jiřina Štěpničková, se kterou to ale nakonec nevyšlo. Klid a rodinné zázemí našel až v druhém manželství, z něhož se mu narodila dcera Zuzana.

Ačkoliv byl ve filmu miláčkem publika, sám filmové řemeslo moc v lásce neměl. Cítil, že jeho herecké umění lépe vynikne na divadle než před kamerou. Přesto právě filmové a televizní role, hlavně ty pohádkové, z něj udělaly legendu, kterou znají dodnes i lidé, kteří v divadle nikdy nebyli.

Národní umělec, který učil další generace

Za svou kariéru získal tituly Zasloužilého umělce, Národního umělce, Řád práce, cenu diváků Polymnie, Zasloužilého člena Národního divadla, Řád republiky a Medaili J. K. Tyla. Vyučoval na pražské konzervatoři i na DAMU a vychoval tak celou generaci mladých herců.

Herec zemřel 13. července 1986 v Praze, ve věku nedožitých osmdesáti let. Pochován je na Vyšehradském hřbitově, tedy na místě, kde odpočívají další velikáni české kultury. A i téměř čtyřicet let po jeho smrti stále platí, že kdykoliv se o Vánocích rozsvítí obrazovka a začne znít známá melodie Zlatovlásky, diváci ji sledují s láskou.

Jak na Ladislava Peška vzpomínáte vy?

Zdroje: csfd.cz, denik.cz, idnes.cz