Diváci čekali na zprávy. Místo nich se ve veřejnoprávní televizi objevila omluva za dlouholeté lhaní

Diváci si v podvečer sedli k obrazovce, chystali se na zprávy a místo nich zůstali koukat na černou plochu s bílým textem. Nešlo o poruchu antény ani o výpadek satelitu, i když si to v prvních minutách myslel snad každý. Televize, kterou celá země platí ze svého, právě přiznala něco překvapivého.

A protože se to neodehrálo zas tak daleko od Prahy, nabízí se otázka, jestli by něco podobného mohlo potkat i nás. 

Fotbal a filmy jely dál, zmizely jenom zprávy

Diváci, kteří si sedmého července v podvečer zapnuli hlavní zpravodajský kanál tamní veřejnoprávní televize, se zpráv nedočkali. Obrazovku vyplnila tmavá plocha a několik řádků textu, který během pár hodin obletěl evropská média. 

Ostatní programy včetně filmů a fotbalového šampionátu běžely normálně, přerušená byla pouze zpravodajská výroba. Stanice tím na několik hodin vypadla z role, kvůli které vznikla. Během chvíle přišel o post ředitel zpravodajství Zsolt Németh a ochranka vyprovodila z budovy i tváře, které si diváci roky spojovali s vládní linkou.

Změna se nevyhnula ani rozhlasu, kde na frekvenci hlavní zpravodajské stanice zněla místo politických relací klasická hudba. Nové vedení dostalo zadání, které se říká snadno a plní těžko: postavit zpravodajskou redakci od nuly. Zprávy se mají vrátit až ve chvíli, kdy za ně bude mít kdo ručit.

„Veřejnoprávní média nesmí lhát.“

Řeč je o Maďarsku a o kanálu M1, jehož černá obrazovka obletěla sedmého července 2026 celou Evropu. Na tmavém pozadí svítilo bílé písmo: „Veřejnoprávní média nesmí lhát. Omlouváme se, že jsme to dlouhá léta přesto dělali!“ Následoval slib proměny v nezávislé a důvěryhodné médium a strohá informace, že zpravodajství je dočasně pozastaveno. 

Přišlo to po dubnových volbách, ve kterých po šestnácti letech skončil Viktor Orbán a moci se ujal Péter Magyar, jenž tamní veřejnoprávní média léta nazýval „továrnou na lži“. Teď to podstatné pro nás. Československá televize divákům lhala naprosto prokazatelně a nemusíme kvůli tomu chodit hluboko do dějin, stačí otevřít kalendárium listopadu 1989. 

Devatenáctého listopadu poslala do vysílání jednoho hosta za druhým, jen aby diváky přesvědčila, že student Martin Šmíd žije a že si jeho smrt vymyslela západní rádia. Moderátor pro to měl jediné slovo: „fáma“. O den dřív televize o brutálním zásahu na Národní třídě přečetla jen úřední větu o „narušení veřejného pořádku“. Rozdíl proti Budapešti je ale zásadní: žádná černá obrazovka s omluvou u nás nikdy nepřišla.

Nejblíže k omluvě jsme byli v garážích

Nový ústřední ředitel Miroslav Pavel 30. listopadu 1989 přišel mezi zaměstnance do garáží přenosové techniky, tedy na místo, odkud se od dvacátého prvního listopadu šířil vzdor proti cenzurovanému zpravodajství, a oznámil jim, že televize přestala být ideovým nástrojem komunistické strany. 

Diváci dostali místo omluvy nový program, trezorové filmy a moderátory, kteří najednou mluvili podstatně jinak.

Herci u toho byli dříve než politici

V garážích na Kavčích horách četla jednadvacátého listopadu 1989 prohlášení herců Divadla na Vinohradech Eliška Balzerová a požádala přítomné, ať se pravda konečně dostane do vysílání. 

Herečka Lenka Termerová tam popisovala, jak těžké je oslovit dělníky mimo Prahu, a hlasatelka Marta Skarlandtová četla rozhodnutí stávkového výboru rovnou v Národním divadle. Kamilu Moučkovou, která v srpnu 1968 hlásila okupaci, vyvedli ze studia sovětští vojáci se samopaly a ona pak dvacet let myla podlahy a lepila papírové pytlíky.

Měla by se podle vás i Česká televize jednou veřejně omluvit za normalizační vysílání, nebo je to po tolika letech zbytečné? 

Zdroje: mediaguru.cz, ceskatelevize.cz, denikn.cz