České pohádky navždy přišly o svou nejkrásnější královnu. Zahrála si v Pohádce z větrného mlýna

Zemřela pár dní před Vánocemi ve věku devětašedesáti let a česká kinematografie tím přišla o jednu z úžasných hereckých osobností. Vystudovala JAMU, hrála v Činoherním klubu i v Národním divadle, dabovala Annie Girardotovou a za dabing převzala nejvyšší domácí ocenění. 

V pohádkové tvorbě ji tvůrci nikdy neobsadili do role princezny, protože pro ni měli připravenou jinou, mnohem mocnější postavu. Právě ta z ní udělala nejkrásnější vládkyni českých pohádek a diváci si ji v tom kostýmu pamatují dodnes. 

Dívka, která mohla klidně zůstat u tabule

Narodila se 19. srpna 1938 ve Zlíně a dětství prožila v Pasekách, daleko od města i od nejbližšího divadla. Doma se ovšem hrálo a recitovalo, protože maminka propadla ochotnickému jevišti se vším všudy. Rodiče přesto trvali na jistotě, dcera tedy zamířila na pedagogické gymnázium a jeden školní rok skutečně stála před dětmi ve třídě ve Vracově u Kyjova. 

Kdyby u té tabule vydržela, přišli bychom o jednu z nejsilnějších hereckých osobností druhé poloviny minulého století. Touha po prknech byla naštěstí hlasitější než rozum a v roce 1962 opustila brněnskou JAMU s diplomem v ruce.

Z pardubického jeviště až do Národního divadla

První angažmá získala ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde potkala také svého budoucího manžela. Pak přišla pražská léta a s nimi Činoherní klub, libeňské Divadlo S. K. Neumanna, Městská divadla pražská a od roku 1993 činohra Národního divadla. 

Za královnu Hekabé si odnesla Cenu Thálie a mladé herce navíc učila jako docentka na DAMU. Ve výčtu jejích rolí nenajdete snad jedinou milovnici, zato celou galerii žen, které vzdorují těžkému osudu.

V Pohádce z větrného mlýna, natočené v roce 1996, kde se osudy mlynářových dvojčat proplétají s králem Sebastiánem chodícím mezi lid v přestrojení, si Věra Galatíková zahrála královnu. O tři roky dříve se v Zeleném rytíři objevila jako macecha, kterou za vraždu potká vyhnanství. 

Dabingová režisérka Olga Walló pro iROZHLAS zavzpomínala, že pro ni Věra Galatíková bude vždy královnou. 

Hlas, který zřejmě znáte lépe než její tvář

Největší popularitu jí kupodivu přinesla práce ve studiu, při níž ji nikdo z diváků neviděl. Propůjčovala hlas třeba Francouzce Annie Girardotové, recitovala poezii, četla rozhlasové pohádky i dětské knížky, mimo jiné rozhlasovou Princeznu se zlatou hvězdou na čele nebo babičku v Malé mořské víle. 

V roce 2000 jí přistála v náručí Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Kytice z roku 2000 jí padla stejně dobře jako syrové Údolí včel, mezi tím se objevila u Vojtěcha Jasného ve Všech dobrých rodácích. Obrazovce zase kralovala jako ředitelka Martínková v seriálu My všichni školou povinní, hrála v Sanitce, v Četnických humoreskách a ve spoustě dalších děl. 

Chemoterapii odmítla a věděla proč

Nádor na plicích jí lékaři odhalili na začátku tisíciletí a herečka o nemoci mluvila dost otevřeně. Pětatřicet let kouřila, později se návyku zbavila a veřejně varovala ostatní, aby cigarety nepodceňovali. Deníku Aha! tehdy řekla: „Celý život jsem měla tolik energie a myslela si, že vydrží navěky.“ Když se nemoc vrátila, chemoterapii odmítla, protože chtěla zbytek času prožít smysluplně.

Nakonec zemřela 21. prosince 2007 v kladenské nemocnici ve věku devětašedesáti let, tedy v době, kdy se z televize sypou pohádky jedna za druhou. Zůstal po ní manžel, herec Ladislav Frej, dcera Kristýna, syn Ladislav a dvě knihy, které se pokusily zachytit její cestu. Pohřbená je na Motolském hřbitově.

Která role Věry Galatíkové vám v hlavě utkvěla nejvíce? Podělte se s námi v komentářích.

Zdroje: csfd.cz, irozhlas.cz, ahaonline.cz, tyden.cz