Další televizní legenda končí. Po 38 letech zmizela služba, kterou znal snad každý

Za našimi hranicemi skončilo něco, co u obrazovky provázelo hned několik generací. Kdysi to platilo za vrchol modernosti, dnes už to spousta mladších diváků ani nikdy na vlastní kůži nezažila. Přesto se najde dost lidí, kteří o to přijít nechtějí. A tvrdí, že to, co udělali naši sousedé, nemá obdoby.

Za hranicemi veřejnoprávní vysílatel právě zavřel kapitolu, která jej provázela kolik let. 

Tohle byl kdysi vrchol všeho

Aby lépe pochopili, o co jde, i ti, kteří o tom před rozkliknutím tohoto článku nikdy neslyšeli, pojďme si společně dopřát cestu časem. V časech, kdy internet v obýváku nikdo neměl a mobil se sotva vešel do aktovky, dokázala tahle služba na pár stisků vyklopit zprávy, výsledky zápasů i televizní program. 

Naťukali jste tři číslice, chvilku počkali, než se řádky poskládají, a pak jste měli informace přímo před sebou. Byla to vlastně úplně první podoba čtení novin na displeji, jen o pár desítek let dřív, než jsme tomu začali říkat online svět. Celý svět se vešel do mřížky o čtyřiadvaceti řádcích a čtyřiceti znacích.

Nebyly tu žádné obrázky ani videa, jen holá slova a čísla. Grafika připomínala stavebnici z hranatých kostiček a barvy bily do očí, ale nikomu to tehdy nevadilo. 

A pak nastal konec

To, s čím se naši sousedé rozloučili, je teletext. Slovenská televize a rozhlas, tedy STVR, oznámila, že tuhle službu k prvnímu březnu 2026 definitivně vypíná. Na území bývalého Československa se přitom začal vysílat už v roce 1988, takže po boku diváků vydržel skoro čtyři desítky let. 

Slováci ho odpojili s odůvodněním, že jde o zastaralou technologii, kterou navíc sleduje čím dál méně lidí. A upřímně, těžko jim to vyčítat, protože pár řádků a hrstka znaků dnes opravdu působí jako něco z jiné éry. Podobně se ostatně zachovala i chorvatská Nova TV, která stránky zhasla hned s příchodem roku 2026.

Česko je poslední, kdo se nevzdává

České komerční stanice si daly sbohem s teletextem už na podzim 2020. Nejdřív ho stáhla Prima, krátce po ní se přidala i Nova. Jediný, kdo u nás tuhle relikvii dodnes udržuje při životě, je Česká televize. Kavčí hory ovšem nemají zcela volné ruce, protože vysílání teletextu jim ukládá přímo zákon. 

Kdyby ho tedy chtěly odpojit, musela by nejdřív padnout změna legislativy, a to teď nikdo neřeší. Takže ano, v jistém smyslu už Česko částečně následovalo, jen ten poslední krok oddaluje příslušný paragraf. Moderní obdobu dnes ČT nabízí v rámci takzvaného HbbTV, tedy chytrého červeného tlačítka, které klasické vysílání propojuje s internetem.

Kdo vlastně stojí za celým tím nápadem

Zajímavé je podívat se, kde se to všechno zrodilo. Úplně první textovou službu na světě spustila britská BBC v roce 1974 pod názvem Ceefax, což byla slovní hříčka z anglického „see facts“, tedy volně přeloženo „viz fakta“. Původně přitom vůbec nešlo o servis pro širokou veřejnost, ale o pomůcku pro neslyšící, jimž měl zprostředkovat skryté titulky.

Teprve postupně se z toho stal kanál plný novinek, sportu a předpovědí, na který u Angličanů koukalo přes dvacet milionů lidí. Když se s ním Britové po osmatřiceti letech loučili, vyprovázeli ho skoro jako národní poklad. 

Nechte to ještě chvíli dýchat

Dokud tuhle službu využívá byť jen hrstka lidí, kterým internet nic neříká, má podle mě smysl ji nechat běžet. Právě senioři, pro které je pár žlutých řádků srozumitelnějších než kterákoliv appka, ji totiž dokážou ocenit nejvíce. A možná je hezké mít doma i něco, co nefičí na plný výkon, a přesto poslušně rok za rokem slouží dál.

Napište mi do komentářů, jestli si teletext ještě někdy naladíte, a hlavně, na kterou stránku jste vždycky mířili jako první. Byla to předpověď počasí, sportovní výsledky, nebo večerní program? 

Zdroje: mediaguru.cz, prazskyden.cz, satelitnatv.sk