V roce 1978 tím žilo celé Československo. Dnes si na událost z 2. března vzpomene jen hrstka lidí

Jsou události, o kterých mladší generace neslyšela vůbec. Nebo je zaslechla jen letmo. I když se o mnohých učili ve škole, zpravidla jim prošly jedním uchem tam a druhým ven. Přitom některé z takových událostí dokázaly svého času na pár okamžiků zastavit celou republiku. Ne doslova, samozřejmě. Autobusy jezdily dál, dělníci chodili do práce a prodavačky krájely salám jako vždycky. Ale lidé se shromažďovali u televizorů a měli pocit, že jsou součástí něčeho mimořádného.

Při dnešních možnostech vlastně každý sleduje něco jiného. Jeden internet, druhý platformu s kriminálkami, další sport nebo video s rozpustilými koťaty. Jenže za dob mého mládí bývaly chvíle, kdy se téměř celý národ díval stejným směrem. Jedním z takových okamžiků byl 2. březen 1978.

Když ke hvězdám letěl Čechoslovák

Toho dne odstartovala kosmická loď Sojuz 28 a na její palubě neseděli jen kosmonauti ze Sovětského svazu, ale také náš Vladimír Remek. Československý pilot, který se stal prvním člověkem ve vesmíru z jiné země než SSSR a USA. Dnes už to vlastně zní nejspíš jen jako údaj z učebnice. Tehdy to však byla událost, na kterou slyšely miliony lidí.

Z Remkova pohovoru před výběrovou komisí: „Co budete dělat, pokud se úspěšně vrátíte z kosmické mise?“ „Budu se radovat.“

Najednou se ukázalo, že vesmír není jen záležitostí velmocí. Že tam nahoře nebude pouze Američan nebo Rus. Ale i člověk z malého Československa. Člověk, který mluví stejným jazykem a chodil do stejných škol jako my. A to tenkrát bylo něco. Když se řekne „první Čechoslovák ve vesmíru“, většina pamětníků se pousměje. Nikoliv kvůli tomu, že by to byla legrace, ale protože si vybaví atmosféru, která se už nikdy nevrátila. Dnes si spíš povzdechneme: „první, ale také nejspíš poslední…“

Večery, kdy byli u obrazovek všichni

Když se dělo cokoli významného, sledovali to všichni. Dnes už sedí před televizorem většina národa pospolu jenom při hokeji, fotbalu a olympiádách. A také nejspíš při volbách. Lidé si vybírají z tolika pořadů, že trvá půlhodiny, než se dokáží pro něco rozhodnout. Nakonec skončí u počasí a jdou spát. Tehdy to bylo jiné. Programy byly dva a výběr silně připomínal restauraci, kde byl na výběr hovězí guláš a vepřový guláš. A když se vysílalo něco mimořádného, sledovali jsme zprávy a poslouchali komentáře.

S Remkem jsme čekali na každý nový záběr z kosmu. Pamatuji si, jak jsme seděli před obrazovkou, která měla víc šumu než obrazu. Ale nikomu to nevadilo. Všichni jsme věděli, že se díváme na něco, co se už nemusí opakovat. Když se ozvalo „Start!“, bylo to, jako by se celé Československo najednou nadechlo. Když pak Remek promluvil z oběžné dráhy, znělo to jako hlas z jiného světa. A vlastně byl. My všichni jsme měli pocit, že jsme byli u toho.

Kosmonauti byli tehdejší celebrity

Když se dnes řekne idol mladé generace, člověku naskočí influencer, youtuber nebo filmová hvězda. V sedmdesátkách byli hrdiny kosmonauti. Děti kreslily rakety a sbíraly obrázky kosmických lodí. Sny o cestě ke hvězdám byly stejně běžné jako současné sny o popularitě na sociálních sítích. Vím, že jsem stará škola, ale přece jen mi připadá, že mezi člověkem, který vyletěl do vesmíru a někým, kdo natočí půlminutové video o tom, jak snídá croissant, je přece jenom rozdíl.

A nejsem možná daleko od pravdy, když mě napadá, že dnes lidi víc zajímají skandály celebrit a hádky politiků než to, že se člověk nedávno znovu vypravil na Měsíc. Máme kolem sebe stále víc zázraků, ale nějak nás přestaly překvapovat. Nebo spíš zajímat. Jako by se lidská schopnost nad něčím žasnout někam vytratila. Snad proto, že dnešní svět má tolik nových podnětů, že staré zázraky blednou.

Trochu nostalgie nakonec

Od startu Vladimíra Remka uplynulo téměř půl století. Generace, která tehdy seděla před televizní obrazovkou a sledovala cestu československého kosmonauta, pomalu, ale jistě stárne. A s ní odcházejí i vzpomínky na dobu, kdy se lidé dokázali zastavit a společně prožít jeden okamžik. Ale kdo to zažil, ten ví. Anebo myslíte, že jsme se tehdy dívali všichni najednou jen proto, že možnost dívat se na záznam tehdy neexistovala?

Zdroje: Wikipedia, Remek, MediumSeznam