Dědečkové dostávali tyhle hodinky za odměnu. Dnes patří mezi nejcennější poklady ze socialismu

Možná je máte doma i vy. Leží v malé krabičce vedle starých manžetových knoflíčků, odznaků a zažloutlých fotografií. Řemínek už dávno popraskal, sklíčko nese několik škrábanců a strojek se po natažení buď nerozběhne vůbec, nebo začne tiše tikat, jako by posledních třicet let ani neexistovalo. Dědečkové dostávali tyhle hodinky za odměnu. 

Pro předchozí generaci to přitom nebyla obyčejná věc. Hodinky představovaly důkaz, že jejich majitel něco dokázal. V některých československých podnicích je zaměstnanci dostávali jako věcnou odměnu za dlouhá léta práce, při životním jubileu nebo při odchodu do důchodu. Vedle jízdních kol a dalších obtížně dostupných výrobků patřily k dárkům, které měly skutečnou váhu.

Odměna, která se nosila každý den

Dnešní sběratel by nejraději našel hodinky uložené v původní krabičce, s účtenkou a nepoškozeným ciferníkem. Jenže tak se s nimi tehdy nezacházelo. Majitelé je nosili do práce, na rodinné oslavy, na zahradu i do hospody. Nebyly investicí. Byly užitečným předmětem a zároveň malým symbolem společenského postavení.

Právě proto se pěkně zachované kusy hledají obtížně. Pouzdra bývají odřená, zlacení setřené a ciferníky poškozené vlhkostí. Mnohé hodinky v minulosti opravoval místní hodinář tím, co měl zrovna po ruce. U jedněch tak najdete jiný typ ručiček, u dalších novější korunku. Výjimkou nejsou ani kusy, které během let několikrát prošly opravou a uvnitř už mají součástky z více hodinek.

Kořeny československých náramkových hodinek sahají do poválečných let. V Novém Městě nad Metují se první prototypy podařilo dokončit v roce 1954. Konstruktéři při jejich vývoji navazovali na francouzský strojek LIP R 25. Sériová výroba se rozběhla o tři roky později. Nejstarší hodinky ještě nenesly známé jméno, ale označení Spartak. Teprve následně se prosadil nápis, který si dnes vybaví téměř každý Čech.

Z luxusní odměny sběratelský artikl

Řeč je samozřejmě o hodinkách PRIM. S podnikovými odměnami bývá často spojován především elegantní model PRIM Diplomat, který patřil k reprezentativnějším výrobkům své doby.

Prvních patnáct prototypů vzniklo v roce 1966 a na československý trh se Diplomaty dostaly o rok později. Měly pozlacené pouzdro, čistý společenský vzhled a nový mechanický kalibr 68. Nebyly stavěné na práci u soustruhu ani na výpravy do hor. Člověk si je vzal k obleku, na schůzi nebo na nedělní návštěvu. I proto dávaly smysl jako ocenění dlouholetého zaměstnance.

Neznamená to ovšem, že každé staré Primky automaticky stojí desítky tisíc korun. Na současném trhu rozhoduje konkrétní model, původnost jednotlivých dílů, stav ciferníku, funkčnost strojku i to, zda se dochovala původní krabička nebo věnování. U nabízených Diplomatů se objevují částky od několika tisíc přibližně do dvaceti tisíc korun. Mimořádně zachovalé a prokazatelně původní kusy mohou mířit ještě výš. Jde však o nabídkové ceny, nikoli o záruku, že se za ně hodinky skutečně prodají.

Opravdové poklady vypadají někdy nenápadně

Ještě jinou ligu představují nejstarší Spartaky a vzácné vojenské modely. U předsériových kusů se mohou na internetu objevovat částky v řádu desítek tisíc korun. I tady je však potřeba zachovat opatrnost. Cena uvedená v inzerátu ještě neznamená, že se za ni hodinky opravdu prodají.

Za největší raritu bývá považován původní armádní PRIM Orlík. Vyrobena byla jen malá série určená pro armádu a jednotlivé kusy nesly vlastní číslo. Pokud se objeví hodinky s doložitelným původem a původními součástkami, jejich hodnota se může pohybovat ve zcela jiné kategorii než u běžných modelů.

Orlíky byly navržené jako odolné hodinky pro vojenské použití. Jejich pouzdro vzniklo z nerezové oceli a výroba byla ve srovnání s běžnými Primkami velmi omezená. Právě spojení neobvyklé konstrukce, malého počtu kusů a vojenské historie z nich dnes dělá jeden z nejžádanějších československých modelů.

Leštění může nadělat víc škody než užitku

Na první pohled může leštění starým hodinkám jen prospět. Jenže u sběratelských kusů je to často právě naopak. Z pouzdra mohou zmizet původní hrany, u zlacených hodinek se poškodí povrch a přemalovaný ciferník už také nemusí mít pro sběratele takovou cenu. Opatrnost je na místě i uvnitř hodinek. Za léta používání se totiž nejednou měnily ručičky, korunky nebo části strojku a dnes už nemusí být všechno původní.

Rozumnější je hodinky nejprve vyfotografovat ze všech stran a ukázat je zkušenému hodináři nebo sběrateli starých Primek. Odborník může otevřít pouzdro, určit kalibr a zkontrolovat, zda jednotlivé části skutečně patří k sobě. Teprve potom má smysl řešit servis.

Historie, která má obří hodnotu

Důležitý je také příběh konkrétního kusu. Původní krabička, záruční list, účtenka nebo věnování mohou potvrdit, odkud hodinky pocházejí. Zápis o podnikovém jubileu nebo jméno původního majitele sice nemusí cenu automaticky znásobit, dodává však předmětu historii, kterou novější hodinky nabídnout nemohou.

Hodinky, které kdysi dědeček dostal za desítky let práce, tak dnes mohou být mnohem víc než jen zapomenutou věcí ze socialismu. U běžného modelu může převážit rodinná hodnota. U zachovalých Diplomatů, starých Spartaků nebo vzácných Orlíků už ale může jít o předmět, o který se sběratelé vážně zajímají.

Než tedy starou krabičku vyhodíte nebo hodinky prodáte za pár stovek, podívejte se pořádně na ciferník. Nenápadný nápis PRIM může znamenat, že před sebou nemáte zastaralý doplněk, ale kus československé hodinářské historie. Tak co, už jste prohledali půdu?

Zdroje: centrum.cz, medium.seznam.cz, dotyk.cz