Zaprášený papír ze socialismu právě zažívá velký boom. Prodáte ho za 137 000 Kč

Schválně, podívejte se doma na půdu nebo do garáže. Jestli se i u vás nachází zaprášený papír v masivním rámu, který tam visí od doby, kdy ho děda přivezl z dovolené v bývalé Jugoslávii, tak zbystřete, protože by dnes mohl stát několik tisíc. 

Pestrobarevné scenérie s chaloupkami pod sněhem, kvetoucími loukami, vesnickými tancovačkami a kostelíčky na pozadí modrého nebe. Takových výjevů visely po panelácích i rodinných domcích tisíce. Většina lidí je považovala za kýč, za laciný suvenýr z dovolené u Jadranu, jenže ouha. Svět se otočil o sto osmdesát stupňů.

Řeč je o takzvaném naivním umění. Ceny vybraných děl letí nahoru takovým tempem, že by jim záviděla i lecjaká akcie na burze. Na podzim roku 2024 se například drobný obraz známého českého herce a malíře, jehož jméno prozradíme za okamžik, vydražil za více než milion korun. A to přitom vstupoval do aukce se startovní cenou pouhých 84 tisíc. Člověk by až řekl, že se svět zbláznil.

Prostý sedlák porazil akademického malíře

Abychom pochopili, proč jsou dnes tyhle obrazy tak žádané, musíme se vrátit skoro o sto let zpátky. Do vesnice Hlebine v chorvatském Podráví, kousek od městečka Koprivnica. Tam někdy kolem roku 1930 narazil akademicky vzdělaný malíř Krsto Hegedušić na něco, co ho zarazilo. Místní chlapec kreslil na papírové pytlíky v obchodě svého strýce a ty obrázky v sobě měly takovou sílu, že se Hegedušić rozhodl jednat. 

Začal kolem sebe shlukovat mladé vesnické muže a předávat jim základy malířského řemesla. A ten kreslící mládenec od kupce? To byl Ivan Generalić, budoucí zakladatel celého uměleckého hnutí. Tahle parta vesnických samouků si hned od začátku oblíbila jednu neobvyklou techniku, a to malbu na sklo. Časem sice přidali olej na plátno i další postupy, ale právě sklo zůstalo pro mnohé z nich nejoblíbenějším materiálem. 

Za normalizace platila Jugoslávie za oázu svobody uprostřed šedivého sovětského bloku. Zvlášť po roce 1968 se z Československa nesmělo skoro nikam a k moři do tehdejší Jugoslávie směli jen vyvolení. A kdo už se k tomu kýženému Jadranu dostal, obvykle si chtěl přivézt něco na památku. Něco, co by připomínalo ty dva týdny sluníčka a slané vody.

Podél celého chorvatského pobřeží na vás z každého druhého městečka vykoukla nějaká ta galerie nebo stánek s uměním. Někde prodávali turistické cetky za pár dinárů, ale na řadě míst jste mohli narazit i na opravdu kvalitní kusy od místních umělců. A právě takhle se tisíce naivních obrazů dostaly do československých domácností.

Co si myslíte, jak drahá může být ta věcička z půdy?

Na serveru Antik Praha se právě teď nabízí k prodeji originální olejomalba pod sklem od chorvatského naivního malíře Tomo Kralja Tony. Tento umělec se narodil v roce 1944 v obci Kloštar Podravski a první zlatou medaili získal už jako dvanáctiletý chlapec na mezinárodní výstavě v bývalém Československu. 

Od roku 1974 je členem asociace chorvatských naivních umělců a patří k uznávaným pokračovatelům. Cena, kterou za jeho zimní krajinu o rozměrech přibližně 71 × 66 cm nabízí galerie Castle Stracov z Královéhradecka? To je rovných 137 000 korun.

Trh s uměním obecně prochází v posledních letech zajímavým vývojem. Přibývají noví sběratelé, často mladí lidé pod čtyřicet let, a sbírky jsou rafinovanější a jako celek cennější. Naivní umění v tomhle kontextu těží z několika věcí najednou. Je přístupné a srozumitelné. Buď se vám líbí, nebo nelíbí, hotovo. Není tu zapotřebí žádné přemýšlení nad tím, co chtěl autor říct tou černou čárou na bílém plátně.

Co myslíte, máte doma také nějaký podobný zaprášený klenot? Nebo vám naivní umění přijde pořád jako kýč? Napište nám to do komentářů.

Zdroje: antikpraha.cz, artplus.cz, sberateladcera.cz