Vlasta Burian si za jediný film vydělal majlant. Mohl si koupit pět vil, jeho kolegyně si o takové částce mohly nechat zdát

Za jeden film si vydělal tolik peněz, že si za ně mohl koupit několik vil. O takovém honoráři si většina jeho kolegů mohla nechat jen zdát. Ženské herečky na tom byly hůře než mužští herci. Přestože je znala celá republika, dostávaly jen zlomek té částky a některé si musely přivydělávat i mimo natáčení.

Když se ve třicátých letech objevil Burianův obličej na filmovém plakátu, producenti mohli být klidní. Věděli, že do kin přijdou davy a peníze vložené do natáčení se jim nejspíš brzy vrátí. To Burian moc dobře věděl a podle toho si také nechával platit.

Nejdříve ho lákal fotbal

Josef Vlastimil Burian se narodil 9. dubna 1891 v Liberci, ale rodina se brzy přestěhovala do Prahy. Mladého Buriana od začátku bavil hlavně sport, divadlo tak nebylo tím směrem, kterým by se vydával.

Chytal v brance, nějakou dobu dokonce také za Spartu, k tomu hrál tenis a hokej a ještě jezdil na kole. Byl mrštný a neposedný, což se mu později podařilo využít i na jevišti. Stačilo, aby udělal několik grimas a začal přehnaně gestikulovat a publikum bylo jeho.

Nejdřív bavil přátele a hosty na večírcích. Jeho otec měl k herectví výhrady a syna chtěl raději vidět v nějakém jistějším povolání. Když ho ale jednou spatřil při vystoupení v hospodě, pochopil, že by byla škoda takový talent zahodit.

Právě v pražských kabaretech si Buriana později všiml Karel Hašler a z neznámého baviče se stalo jméno, za kterým lidé chodili cíleně.

Vlastní divadlo měl už ve čtyřiatřiceti

Burian vystupoval v Rokoku, Červené sedmě nebo Montmartru. V roce 1925 si otevřel vlastní divadlo, kde hráli například Jaroslav Marvan, Čeněk Šlégl či Václav Trégl. Stejné tváře pak diváci vídali také v jeho filmech.

Burian měl silný hlas, uměl napodobovat nejrůznější typy lidí, dokázal rychle reagovat a se scénářem si nedělal těžkou hlavu. Když ho při natáčení napadlo něco vtipnějšího, řekl to po svém.

Na natáčení prý přijížděl už nalíčený a převlečený do kostýmu, aby neztrácel čas v maskérně, což producentům vyhovovalo. Jeho filmy vznikaly rychle a diváci o ně měli velký zájem.

Komedie C. a k. polní maršálek se například hrála v pražských kinech půl roku a vidělo ji přes milion lidí, což bylo na tehdejší dobu vskutku mimořádné číslo. Dnes má na Česko-Slovenské filmové databázi hodnocení 69 % a smíšené recenze, například uživatel ostravak30 píše:

„Nebýt Vlasty Buriana, asi bych šel s hodnocením níže. Kromě chytlavé písničky, která film provází, totiž chybí více komediálních scén.“

Jedna role za neskutečný balík

V roce 1933 natočil Burian s režisérem Martinem Fričem komedii Pobočník Jeho Výsosti. Zahrál si v ní nadporučíka Pateru, který očekává trest za souboj, ale místo toho se nedopatřením stane pobočníkem prince. Tento film je dnes na Česko-Slovenské filmové databázi hodnocen 59 % a uživatelka MELODY k němu napsala:

„Nejsem „burianofil“, asi jsem neviděla všechny filmy s VB, ale z těch, které jsem viděla, je tenhle nejhorší.“

Film stojí hlavně na záměnách, nedorozuměních a Burianových výstupech. V premiérových pražských kinech se udržel sedm týdnů a Burian za něj dostal 270 tisíc korun.

Vlasta Burian si za jediný film vydělal majlant. Mohl si koupit pět vil. Když se to přepočítá do dnešních poměrů, dělá to okolo deseti milionů korun. Ačkoliv je přepočet orientační, dokáže nám ukázat nějakou představu.

Ani jeho ostatní honoráře nebyly malé. Za film běžně dostával přes sto tisíc korun. Produkce mu takové částky platily, protože věděly, že jeho jméno dostane lidi do kin.

Herečka po večerech doučovala němčinu

Prvorepublikové herečky si o podobných penězích opravdu mohly nechat jen zdát. Za roli braly běžně kolem deseti tisíc korun, ať už jakkoliv zářily na titulních stránkách. Dostávaly stovky milostných dopisů, ale na výplatní pásce se sláva moc neprojevila.

Třeba Adina Mandlová, aby to vůbec s penězi zvládla, doučovala po večerech v bohatých rodinách němčinu, a to už ji znala celá republika. Lída Baarová, Nataša Gollová nebo Věra Ferbasová na tom byly podobně. Nezbývalo jim než točit jako na běžícím páse, klidně deset až dvanáct filmů za rok. Aby toho nebylo málo, kostýmy, které nosily na natáčení, si často platily z vlastní kapsy, protože produkce uhradila jen zlomek. Z honoráře jim tak po nákupu šatů zbývalo ještě méně.

Vlasta Burian žil v úplně jiném světě. Bydlel v luxusní vile v Dejvicích, pořádal párty pro smetánku a peníze nepočítal. Před kamerami s herečkami tvořil rovnocenný pár, nicméně Burian za jediný film dostal tolik peněz, co jeho kolegyně za několik let dřiny.

Máte rádi filmy s Vlastou Burianem? Napadlo by vás, že měl o tolik více peněz oproti ženským kolegyním?

Zdroje: dvojka.rozhlas.cz, sparta.cz, mestskadivadlaprazska.cz