Českým zpěvákům jsme pomocí AI přidali 30 let: Z Marka Ztraceného je elegantní dědeček, Vojta Dyk vypadá jako fešák

Uznávám, že v redakci občas řešíme věci, které se do pracovní náplně tak úplně nevejdou. Tentokrát nás popadla otázka, jak by asi vypadali dva oblíbení čeští muzikanti, kdyby jim někdo najednou přidal rovnou třicet let. Místo věčného hádání jsme zaúkolovali umělou inteligenci a nechali ji pracovat. 

Jednoho z pánů proměnila v tak uhlazeného seniora, že by mohl dělat reklamu na luxusní obleky.

Nápad se zrodil mezi dvěma doušky kávy

Na sociálních sítích už nějaký ten pátek frčí videa, kdy vám appka mávnutím kouzelného proutku promění náctiletého mladíka v důchodce. Takové kouzlo ovšem svede kdejaká mobilní hračka a výsledek většinou vypadá u všech stejně. My jsme spíš toužili po snímku, u kterého člověk na první pohled nepozná, že vznikl v počítači.

Většina podobných hrátek se točí kolem hereček a zpěvaček, jako by muže čas nějakým záhadným způsobem obcházel. To nám přišlo trochu nefér, a tak jsme obrátili pozornost k pánské části české muziky. Vybrali jsme dva umělce, kteří mají shodou okolností stejný ročník narození a oběma je teď jednačtyřicet. 

Umělá inteligence zvládá spoustu věcí

Sluší se předeslat, že žádná umělá inteligence budoucnost neodhadne na chlup přesně. A ne, vážně tomu tak není ani v placené verzi. Skutečnou proměnu tváře řídí geny, životní styl, sluníčko i to, kolik vrásek si člověk nadělá starostmi. Algoritmus tohle všechno předpovědět nemůže, pracuje jen se statistikou a s tím, co mu naservírujete na fotce. 

Výsledek je proto spíš výtvarnou představou než krutou realitou, takže ho berte s velkou rezervou a hlavně s nadhledem. Českým zpěvákům jsme tedy s pomocí AI přidali 30 let a, světe, div se, z Marka Ztraceného je elegantní muž, zatímco Vojta Dyk vypadá jako fešák. 

Oba pány dnes znáte v plné síle, jednoho z vyprodaných stadionů a druhého zejména z divadelních prken. Právě proto bylo tak zvláštní dívat se na snímky, kde jim vlasy prošedivěly a kolem očí se usadily vějířky vrásek. 

„Považuju to za jeden ze svých největších úspěchů. To, jak naše koncerty spojují lidi. Jsou tam dospělí, děti, ale třeba i páry sedmdesátníků a všichni jsou ty dvě hodiny šťastní a užívají si život,“ prozradil v rozhovoru pro web prozeny.cz.

Z krále vyprodaných stadionů vážený dědeček

Začněme u rodáka ze šumavské Železné Rudy, který se narodil šestadvacátého února roku 1985 a vlastním jménem se jmenuje Miroslav Slodičák. Do povědomí se dostal písní Ztrácíš a hned v roce 2008 si došel pro Českého slavíka v kategorii objev roku. Pak přišla dlouhá šňůra vítězství a letos v srpnu dokonce zaplnil pražskou Letnou, kam dorazilo kolem sedmdesáti tisíc lidí. 

Umělá inteligence z tohohle energického chlapíka udělala noblesního pána se stříbrnými vlasy sčesanými dozadu a pěstěnou bradkou. Jiskra v očích ovšem Ztracenému zůstala, takže by klidně mohl dál skládat a vystupovat, jen asi v menším měřítku. 

Fešák, kterému roky navíc kupodivu sluší

Druhý do party přišel na svět jen o pár měsíců později, přesně třiadvacátého července téhož roku v Praze. Vyrostl v rodině, kde se knihami málem topilo, kolik jich tam bylo, a svoje příjmení nosí po básníkovi Viktoru Dykovi, s nímž je spřízněný z matčiny strany. Publikum ho zbožňuje jako živelného frontmana Nightworku.

Úplně jinou tvář Vojtěch Dyk ukazuje coby swingový zpěvák s orchestrem B-Side Band a řadu sezon odehrál v Národním divadle.

Tady AI místo shrbeného staříka vytvořila urostlého sedmdesátníka s prošedivělou hřívou, ostrým pohledem a šarmem, který je cítit i za rohem. Nejen zpěváky, obecně všechny veřejně známé osobnosti, si ukládáme do paměti přesně takové, jak září v klipech nebo pod reflektory, a v téhle podobě nám v hlavě uvíznou natrvalo. Že jim jednou ochabne kůže a budou je trápit bolesti kloubů jako všechny ostatní smrtelníky, si připustíme jen zřídka. Jenže všechny čeká to stejné. 

Co na výsledná díla říkáte, jsou si zpěváci podobní?

Zdroje: cs.wikipedia.org, zivotopisyonline.cz, kinobox.cz