ČT vrací na obrazovky československý film, který komunisté zakázali vysílat. Dnes patří mezi domácí klasiku

Film, který dnes vypadá celkem neškodně, se vrací na naše obrazovky. ČT1 ho odvysílá ve 23:05. Pokud tak dlouho vzhůru nevydržíte, další možnost budete mít v sobotu odpoledne. Jde o snímek, který měl velmi zvláštní osud. V zahraničí sbíral ocenění, doma na něj chodily davy lidí, ale tehdejšímu režimu se jeho pohled na poválečný vývoj Československa vůbec nehodil. A tak ho klasicky odstřihli. Dnes přesto patří mezi domácí klasiku.

Nyní nám to může připadat skoro absurdní. Natočíte film, dostanete se s ním do hlavní soutěže festivalu v Cannes, režisér tam získá cenu, diváci o něj mají zájem a výsledkem není oslava úspěchu, ale zákaz neboli takzvaný trezor.

Jenže právě taková byla doba. Film začíná krátce po skončení války. Lidé jsou plní naděje, vysazují strom svobody a mají před sebou nový začátek. Sledujeme v něm skupinu kamarádů z moravského venkova, kteří se znají roky. Každý je trochu jiný, každý má své slabosti, ale zatím spolu dokážou normálně žít.

Pak přijde únor 1948

A najednou už není úplně jedno, kdo má jak velké pole, co si myslí o nové moci a jestli chce svůj majetek dobrovolně odevzdat do společného hospodaření. Přátelství začíná dostávat rány a ze sousedů se postupně stávají lidé stojící na opačných stranách.

Na filmu mě vždycky fascinovalo, že nemusí vykřikovat velká politická hesla. Ukazuje něco mnohem obyčejnějšího a tím pádem možná i děsivějšího. Jak se velké rozhodnutí někde nahoře nakonec dostane do jedné malé vesnice, do hospody, mezi dva sousedy a nakonec třeba i do jedné rodiny.

Tohle komunisté na plátně vidět nechtěli

Teď už můžeme název prozradit. Jde o snímek Všichni dobří rodáci režiséra Vojtěcha Jasného natočený v roce 1968. Dnes patří mezi nejoceňovanější díla československé kinematografie. Na ČSFD má aktuálně 86 procent a figuruje mezi nejlépe hodnocenými filmy celé databáze. Aby také ne. Stačí se podívat na herecké obsazení. Film stojí na jménech, jako jsou Radoslav Brzobohatý, Vlastimil Brodský, Vladimír Menšík nebo Waldemar Matuška.

Vladimír Menšík tu není tím Menšíkem, kterého si všichni spojujeme s komediemi a televizní zábavou. Jeho postava má mnohem trpčí podobu. Radoslav Brzobohatý zase dostal roli sedláka Františka, který se odmítá jednoduše podřídit tomu, co od něj nová doba vyžaduje.

Úspěch filmu potvrzují i komentáře diváků na internetu. Jeden z nich na Kinoboxu napsal: „Jeden z těch českých filmů, které se zavíraly do trezorů kvůli své kruté pravdě.“ A přesně tahle věta podle mě vystihuje, proč film režimu tolik vadil.

V kinech vydržel jen několik měsíců

Vojtěch Jasný sbíral materiál pro svůj životní film už od roku 1946. Inspiroval se prostředím rodné Kelče a osudy skutečných lidí. Nešlo tedy o příběh vycucaný jen tak z prstu, aby se vytvořilo politické drama. Mnohé věci kolem sebe pozoroval a poslouchal roky.

Samotné natáčení probíhalo v roce 1968, tedy v době, kdy se poměry v Československu na krátkou chvíli uvolnily. To byla vlastně jediná šance, jak mohl tak otevřený film vzniknout. Jenže než se pořádně dostal k divákům, situace byla zase úplně jiná.

Celostátní premiéra přišla v létě 1969. Film byl v kinech uváděn jen několik měsíců a i za tak krátkou dobu ho stihlo vidět více než 900 tisíc lidí. Pak přišla normalizace a snímek zmizel na dlouhá léta do trezoru. Do českých kin se mohl oficiálně vrátit až na začátku roku 1990. Tady se odráží síla tehdejšího režimu.

V Cannes ho naopak ocenili

Zajímavé je, jak film ve stejné době přijali v zahraničí. Na festivalu v Cannes v roce 1969 získal cenu za režii, kterou si rozdělil s brazilským režisérem Glauberem Rochou. Ocenění dostala rovněž technická stránka filmu, na níž měl obrovský podíl kameraman Jaroslav Kučera.

A jeho kamera je opravdu nádherná. Vesnice působí pohádkově, příroda je plná barev a celé obrazy mají až poetický charakter. O to silnější je kontrast s tím, co se mezi lidmi ve filmu děje. Z krásného místa se postupně stává prostor plný nedůvěry.

Snímek řeší palčivá témata. Jako například, co s člověkem udělá moc, strach a možnost získat něco na úkor souseda. A také jestli dokáže zůstat stejný ve chvíli, kdy se kolem něj pravidla úplně změní.

Režisér nakonec odešel také

Příběh filmu se navíc nepříjemně propojil s osudem jeho autora. Vojtěch Jasný v roce 1970 emigroval a další snímky už vytvářel v zahraničí. Do české kinematografie se jako režisér vrátil až po pádu režimu. V roce 1999 natočil Návrat ztraceného ráje, který na Rodáky volně navazuje.

Když se na Všichni dobří rodáci podíváte dnes, skoro se nechce věřit, že právě tenhle film musel být schovaný. Nejsou to totiž dvě hodiny křiku proti komunismu. Spíš smutný příběh lidí, jejichž svět se rozpadne pod rukama.

Jenže právě to bylo možná v té době pro režim to nejnebezpečnější. Dívejte se 27. srpna ve 23:05 na ČT1. Pokud je pro vás ten čas příliš pozdní, Česká televize snímek zopakuje také v sobotu 29. srpna od 13:50.

Viděli jste Rodáky už někdy celé, nebo patří mezi ty české klasiky, které máte roky na seznamu, ale pořád na ně nedošlo?

Zdroje: nfa.cz, festival-cannes.com, kinobox.cz, filmovyprehled.cz