Netflix používá psychologický trik, který drží diváky u obrazovky déle. Většina lidí si ho nikdy neuvědomí

Slíbím si, že dneska dám jeden díl a v deset zhasnu. Když příště mrknu na hodiny, ukazují půl druhé ráno a já pořád civím na obrazovku. Za tímhle mým věčným selháním ale nestojí jen lenost, nýbrž šikovně schovaný tah tvůrců streamovacích služeb. 

Skupina vědců ho zkoumala na několika divácích a výsledky vás nejspíš zaskočí. 

Večerní pohodička u televize se snado protáhne

Člověk si řekne, že jeden díl ničemu neublíží, jenže ono se z něj vyklube rovnou pět epizod. Ráno pak koukáte do zrcadla s kruhy pod očima a ptáte se sami sebe, kam se podělo vaše odhodlání jít tentokrát brzy spát. Pocit zbytečně ztraceného času přitom nevzniká jen proto, že bychom byli líní nebo bez špetky disciplíny. 

Stojí za tím i drobnost, kterou tvůrci platformy vyladili k dokonalosti a která funguje na naprostou většinu z nás. Streamovací služby se rády prezentují jako někdo, kdo se stará o naše pohodlí a dobrou náladu, u čeho stačí jen ležet a nechat se bavit. Jenže každá mince má dvě strany a tady to platí také.

Ti, kteří takové vychytávky vymýšlejí, jim říkají temné vzorce. Zjednodušeně jde o takové malé strkance, které nás pošťouchnou tam, kam bychom sami od sebe možná ani nešli. Nikdo vás k ničemu nenutí, jen vám z cesty potichu odklidí každou překážečku, co by vás mohla od koukání odradit. A ono to zabírá skvěle, protože čím méně se musíme snažit, tím ochotněji zůstaneme sedět.

Vědci si posvítili na jedno malé okénko

Tým z University of Chicago si do pokusu pozval sedmdesát šest náruživých diváků a rozdělil je na dvě půlky. Jedné z nich pak spornou funkci potají vypnul a druhou nechal sledovat postaru. Výsledek byl překvapivě jasný. Komu automatické přehrávání zhaslo, ten u jednoho večerního sezení strávil v součtu zhruba o osmnáct minut méně. 

Ano, celé kouzlo tkví v automatickém přehrávání, kterému se říká jednoduše autoplay a které naskočí ve chvíli, kdy dobíhají závěrečné titulky. Máte pouhých pět vteřin na zásah, jinak vás obrazovka sama přehoupne do dalšího dílu.

„Zjištění studie ukazují, že streamovací platformy jako Netflix by měly přehodnotit způsob, jakým automatické přehrávání začleňují do svého uživatelského rozhraní,“ dodává University of Chicago.

Stačí pár vteřin a je rozhodnuto

Mozek během tak krátkého času nedostane prostor položit si otázku, jestli opravdu chce pokračovat, a tak jede dál po vyšlapané cestičce. Trochu to připomíná automat v herně, u kterého točíte a doufáte, že příští kolo bude to výherní. Přidejte k tomu pocit, že jste už přece u televize stejně proseděli celý večer, a chuť to vypnout se rozplyne lusknutím prstu. 

Jak to ovlivňuje běžný večer?

Diváci se po tom testu vůbec neshodli, což mě docela pobavilo. Někdo si autoplay bez řečí zapnul nazpátek, a to zkrátka proto, že vstávat kvůli každému dílu je prý otrava. Druhá parta ale zjistila, že jim to malé zaváhání mezi epizodami vrátilo pocit, že se rozhodují oni, ne mašina. Fakt vážné to začne být u dětí, ty se u samospouštění dostanou k obsahu úplně mimo jejich věk. Takže minimálně těm bych autoplay zrušila.

Naštěstí si nastavení můžete přizpůsobit podle sebe. Stačí se přihlásit přes internetový prohlížeč na stránku netflix.com/settings/playback, případně zamířit přes Spravovat profily do Nastavení přehrávání. Tam odškrtnete políčko u automatického spouštění dalšího dílu a volbu potvrdíte. Od té chvíle sice tlačítko dalšího dílu nezmizí, ale nic se samo nespustí, dokud vy sami neřeknete ano.

Musím se přiznat, že od chvíle, co jsem si tohle vypnula, chodím spát o poznání dřív a večery mi připadají tak nějak klidnější. Pár vteřin ticha mezi díly najednou stačí na rozhodnutí, které dřív dělala televize za mě.

Necháváte si automatické přehrávání na Netflixu zapnuté, nebo jste ho už dávno poslali k ledu? 

Zdroje: magazin.aktualne.cz, techxplore.com, cybernews.com