Zatímco v Cannes sbíral ocenění, doma ho komunisté zakázali. Na návrat mezi diváky čekal legendární film 20 let

Měl hvězdné obsazení, mimořádně silnou kameru a ze slavného festivalu v Cannes si odvezl hned dvě ocenění. Jenže zatímco v zahraničí sklízeli jeho tvůrci uznání, doma se nad snímkem začala stahovat mračna. Komunistickému režimu vadilo především to, jak otevřeně ukazoval proměnu československého venkova.

Osud Všech dobrých rodáků je skoro stejně dramatický jako příběhy jejich hrdinů. Zatímco v Cannes film sbíral ocenění, doma ho komunisté zakázali. Na návrat mezi diváky pak tento legendární snímek čekal dvacet let. Do československých kin se mohl naplno vrátit až v roce 1990.

Jasný čerpal ze skutečných osudů

Všichni dobří rodáci vznikli v roce 1968 podle scénáře režiséra Vojtěcha Jasného. Vyprávění sleduje obyvatele moravské vesnice od konce druhé světové války přes komunistický převrat a kolektivizaci až do dalších let. Někdejší přátelé se postupně ocitají na různých stranách a politika zasahuje do jejich vztahů, majetku i životních osudů.

Jasný přitom nevycházel jen z vlastní fantazie. Inspirovali ho skuteční lidé z jeho rodné Kelče. Významnou roli sehrála také jeho maminka, která po válce sbírala příběhy místních „rodáků“. Film se nakonec natáčel především v Bystrém u Poličky a jeho okolí.

Před kamerou se sešla mimořádně silná herecká sestava. Radoslav Brzobohatý ztvárnil sedláka Františka, Vlastimil Brodský Očenáše, Vladimír Menšík Jořku Pyřka a Waldemar Matuška Zášinka. Objevili se také Josef Hlinomaz, Václav Lohniský nebo Ilja Prachař. Výraznou součástí filmu byla kamera Jaroslava Kučery a na jeho výtvarné podobě se podílela Ester Krumbachová.

Z Cannes přišla velká zpráva

Ještě před celostátní premiérou zamířili Rodáci na festival v Cannes v roce 1969. A československý snímek tam rozhodně nezapadl. Vojtěch Jasný získal Cenu za režii a film obdržel také zvláštní ocenění Nejvyšší technické komise. Právě originální barevná kamera Jaroslava Kučery patří dodnes k nejvýraznějším stránkám snímku.

Doma měl film slavnostní pražskou premiéru 24. dubna 1969, celostátní premiéra následovala 4. července. Jenže svobodnější atmosféra pražského jara byla po srpnové okupaci minulostí a nastupující normalizace podobným dílům nepřála.

Rodáci totiž ukazovali kolektivizaci úplně jinak, než potřebovala oficiální komunistická propaganda. Nešlo o idylický příběh budování socialistické vesnice. Jasný ukázal svět, v němž politický tlak rozděluje sousedy, ničí vztahy a připravuje některé lidi o to, co celý život budovali.

Film proto z kin zmizel. Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) uvádí, že už ve zprávě předložené předsednictvu ÚV KSČ 12. ledna 1970 figurovali Všichni dobří rodáci mezi tituly staženými z distribuce.

Na návrat čekali dvacet let

Všichni dobří rodáci se tak stali jedním ze symbolů československých trezorových filmů. Vojtěch Jasný v roce 1970 emigroval a další snímky natáčel v zahraničí. Jeho nejslavnější dílo mezitím domácí diváci v kinech legálně vídat nemohli.

Zajímavé je, že rozhodnutí o zrušení zákazu veřejného předvádění přišlo podle ÚSTR už v říjnu 1989, tedy ještě před listopadovou revolucí. Obnovené premiéry se ale Rodáci dočkali až 1. ledna 1990. Po zhruba dvaceti letech se tak mezi diváky vrátil film, který mezitím získal pověst jednoho z nejvýznamnějších děl československé kinematografie.

Sílu snímku oceňují diváci dodnes. „Jeden z těch českých filmů, které se zavíraly do trezorů, kvůli své kruté pravdě,“ napsal například uživatel Chrustyn na webových stránkách Kinoboxu. Ve své recenzi zároveň vyzdvihl silné drama a herecký výkon Vladimíra Menšíka.

Příběh Všech dobrých rodáků tak připomíná jeden z obrovských paradoxů československé kinematografie. Dílo, které dokázalo uspět na jednom z nejslavnějších filmových festivalů světa, se ve vlastní zemi stalo pro režim natolik nepohodlným, že na dvě desetiletí zmizelo z kin.

Pamatujete si, kdy jste Všechny dobré rodáky viděli poprvé? A která z postav vám nejvíce utkvěla v paměti?

Zdroje: ceske-bijaky.com, nfa.cz, ustrcr.cz