Český herec hrál zloděje tak přesvědčivě, že ho žena nechtěla pustit do vlastního domu. Přitom i šéfoval Barrandovu

Při natáčení filmu na Orlíku bydleli herci také u místních lidí. Jedna z žen pro hosta připravila sváteční pokoj a těšila se, že ubytuje některého ze svých oblíbenců. Když ale zjistila, koho jí filmaři poslali, své zklamání si pro sebe nenechala.

Když u ní zazvonil herec s tím, že u ní bude během natáčení bydlet, radost z toho neměla. Přála si u sebe ubytovat Karla Högera nebo Martina Růžka, jenže před dveřmi stál někdo jiný, koho zrovna v lásce neměla. Postěžovala si, že má nachystaný krásný sváteční pokoj, všechno čistě povlečené, a dodala: „A voni mi pošlou vás!“

Zlodějové byli jeho

Bohumila Šmídu si diváci mohou pamatovat jako zloděje Šoufka z detektivky Kde alibi nestačí nebo kasaře Mlíka z Pěničky a Paraplíčka. Uměl zahrát člověka, který má něco na svědomí, ale tváří se, že se ho celá věc vůbec netýká.

V Nahé pastýřce z roku 1966 hrál Felixe Pacínka, obstaravatele pohřbů, který si přivydělával pochybnými obchody. Pacínek si potrpěl na slušné vychování a charakteristická pro něj byla zdvořilá mluva i ve chvílích, kdy se dostal do maléru. Jeho úslužnost a výmluvy patřily k tomu nejvtipnějšímu, co film nabízel.

O dva roky později ho režisér Jaroslav Mach znovu obsadil do stejné role v komedii Rakev ve snu viděti… Pacínek tentokrát vedl hotel, své způsoby si ale ponechal.

Diváci ho měli rádi hlavně proto, že nebyl klasickým hercem, ale herectví se věnoval spíše jako koníčku:

„On sám říkal, že ho režiséři rádi obsazovali, protože jim zahrál jakoukoliv epizodou, nad kterou by jiní ohrnovali nos…protože nebral herectví jako své povolání, ale jako zpestření.“

Pacínka si zkoušel i v tramvaji

Šmída se na Pacínka připravoval dlouho před natáčením, a to i při procházkách po nábřeží nebo v parcích, kde si potichu mumlal jeho repliky. Zkoušel si je i v tramvaji nebo na fotbale. Před kameru tak přišel s pocitem, že už ví, jak má Pacínek mluvit a vystupovat.

A jak to bylo s příhodou na Orlíku? Hercům po dobu trvání natáčení Nahé pastýřky připravili ubytování místní. Ti nevěděli, koho k nim domů pošlou a tato bytná si přála ubytovat některého svého oblíbence Högera nebo Růžka. Když se ve dveřích objevil Šmída, domovnice ho odmítala pustit i do jeho vlastního bytu, který pro něj připravila. Nepotěšilo jí to, že tam bude zrovna on, měla ho totiž spojeného se zlými rolemi podvodníků a zlodějů.

U stejného filmu pracoval také ve výrobě

Šmída měl u Nahé pastýřky na starosti víc než roli Pacínka. Pracoval také jako vedoucí výroby tvůrčí skupiny. Živil se totiž především produkcí a herectví se věnoval vedle ní.

Na Barrandově vystřídal několik vedoucích funkcí a byl také ředitelem tamních studií. Takže zatímco diváci ho znali jako filmového podvodníčka, kolegové s ním řešili hlavně práci na připravovaných filmech.

Původně se měl vydat jiným směrem, studoval totiž práva. Právě k filmu přišel jako nedostudovaný právník. Studium mu překazilo uzavření českých vysokých škol v roce 1939. Nastoupil tedy do kanceláře společnosti Radiofilm, později pracoval pro Slavia-film a Pragfilm a postupně se vypracoval na vedoucího výroby. O tom, co tahle práce obnáší, pak učil na FAMU a psal odborné publikace.

Podílel se i na Ostře sledovaných vlacích

Jako vedoucí výroby tvůrčí skupiny se Šmída podílel také na Ostře sledovaných vlacích a Všech dobrých rodácích. U obou filmů jeho práci zaznamenává Národní filmový archiv.

Herecké nabídky si vybíral. Roli v Žižkovské romanci, kterou mu nabídl Zbyněk Brynych, odmítl. A když už před kameru přišel, nehrál pokaždé podvodníka. V muzikálu Kdyby tisíc klarinetů se například objevil jako šéf televize.

A jak byste se tvářili vy, kdyby se k vám přišel ubytovat herec, jehož máte spojeného s negativními rolemi?

Zdroje: kinotip2.cz, medium.seznam.cz, csfd.cz