Nic nedlužil, přesto mu zabavili majetek. Místo vrácení exekutor oznámil, že 2 fotoaparáty, 5 hodinek a notebook ztratil

Nejvyšší soud obvykle neřeší, komu patří křovinořez nebo keramická socha. Tentokrát musel, protože muž, který nikomu nic nedlužil, přišel kvůli cizí exekuci skoro o celou dílnu. 

Česká televize příběh, který ladí s tím, kterého se týká tento článek, zpracovala už kdysi. V roce 2014 jsme v televizi mohli zhlédnout seriál Život a doba soudce A. K. Nejtrefnější byla v tomto případě epizoda, která se vyloženě jmenovala Exekuce. David Švehlík si tu střihl roli soudce Adama Klose a o čem tento závěrečný díl vypráví? Syn v něm dluží, otec za něj dluhy splácí a soudce mezitím zjišťuje, komu vlastně patří zabavené věci. Na rozdíl od skutečného příběhu ale tohle byla fikce, která se celá vyřešila vypnutím obrazovky. V realitě to tak jednoduché rozhodně nebylo.

Exekutor účtenky nehledá, nezajímají ho

Exekutor smí sepsat i věci pronajímatele, když v jeho bytě bydlí dlužník v nájmu. Do bytu dokonce může vejít, i když nikdo není doma, a nechat tam jen oznámení o soupisu. Majitel věcí se pak o ně musí přihlásit sám. Přihlášením tohle kolečko ale rozhodně nekončí. Kolikrát následující ještě týdny či tahanice po všech možných čertech.

Deník Právo o tom před lety psal a ozvalo se mu hodně lidí, kteří u sebe nechali bydlet příbuzného s dluhy. Jeden z nich tehdy řekl, že u soudu účtenky nepotřeboval: „Mně stačilo přivést svědka.“

Tenhle muž v Praze bydlel na adrese, kde se vyklízelo, a měl tam i trvalé bydliště. Takže přestože k adrese bydliště příslušel, s dluhem, kvůli kterému to celé vzniklo, neměl společného vůbec nic. Exekutor se v tom nicméně odmítl detailněji babrat a odvezl si s sebou motorovou pilu, dva křovinořezy, kladku, klávesy, elektroniku a keramickou sochu sedící ženy. 

Poškozený muž zašel k soudu a vlastnictví doložil. První soud ho vyslechl a rozhodl, že mu věci patří. Ze skladu exekutora ale mezitím přišla zpráva, se kterou nepočítal.

Nic nedlužil, i tak ale přišel o svůj majetek

Místo vrácení exekutor oznámil, že 2 fotoaparáty, 5 hodinek a notebook ztratil. U soudu k tomu jen uvedl, že věci „byly ztraceny či odcizeny“. Víc se o tom ze zpráv o rozsudku nedozvíte. Odvolací soud v Praze to pak muži ještě zkomplikoval. Pražští soudci si položili otázku, co by muži jejich rozsudek vlastně přinesl. Hodinky ani fotoaparáty by mu stejně nikdo nedal, když je nikdo nemá. A tak žalobu zamítli.

Muž se nehodlal vzdát

Smířit se s tím ale nehodlal a obrátil se na Nejvyšší soud. Nejvíc ho dopálilo, že odvolací soud jeho případ přirovnal k dražbě. Vydražené hodinky mají nového majitele i s papírem. Jeho věci nikdo nekoupil, prostě zmizely. Kdyby se jednou našly, třeba při vyšetřování krádeže, zůstaly by podle něj u exekutora, a ne u něj. O tom, že mohl exekutora rovnou požádat o vyškrtnutí věcí ze seznamu, se prý vůbec nedozvěděl.

Nejvyšší soud mu dal za pravdu. Ukradená věc podle něj pořád patří svému majiteli, dokud úplně nezanikne, třeba neshoří. Hodinky a fotoaparáty proto v cizí exekuci nemají co dělat, i když je zrovna nikdo nemůže najít. Rozsudek odvolacího soudu zrušil a případ poslal zpátky do Prahy. Peníze jako náhradu škody může muž po exekutorovi chtít i tak.

Víno se tak rychle nekazí

Že exekutor nemusí mít vždycky pravdu, potvrdí i jeden moravský vinař. Exekutor u něj zabavené víno prohlásil za zboží, které se rychle kazí, a střelil ho za necelých čtrnáct korun za litr. Vinař trval na tom, že v dražbě by dostal mnohem více a soudy mu nakonec přiznaly náhradu škody. 

Stalo se něco podobného i někomu z vašich známých? Napište nám to do komentářů.

Zdroje: ceska-justice.cz, advokatnidenik.cz, novinky.cz, mesec.cz