Zdeněk Svěrák využíval hádky s manželkou při psaní scénářů. Její věty Češi nevědomky citují dodnes

Jsou lidé, kteří dokáží udělat vtip skoro ze všeho. Z veselé i smutné životní události. Třeba z obyčejné hádky v kuchyni. A k takovým lidem patří jednoznačně Zdeněk Svěrák. Když se doma s manželkou Boženkou nepohodl, neznamenalo to vždycky jen uražené ticho a bouchnutí dveřmi. Některé její věty totiž skončily ve scénáři a později si je jako hlášky z filmů oblíbily tisíce z nás. Její věty Češi nevědomky citují dodnes.

Zdeněk sám v rozhovoru pro Kinobox prozradil, že při hádkách říkával: „Jen mluv, mluv, všechno to bude ve scénáři.“ Tak třeba repliky, které ve filmu Na samotě u lesa pronáší Daniela Kolářová, vycházejí z vět jeho manželky. A tak si říkám, jestli bychom si příště neměli dávat větší pozor na to, co vypouštíme z úst. Nikdy nevíme, jestli si to někdo neposlechne, nezapamatuje a jednou z toho neudělá filmovou hlášku. Vždyť ty nejlepší repliky často nevymyslí scenárista, ale sám život.

Nejdřív učitel, pak muž mnoha profesí

Dnes ho máme spojeného hlavně s filmy, písničkami, Cimrmanem a laskavým humorem. Jenže Zdeněk Svěrák nezačínal jako slavný scenárista. Vystudoval češtinu a literaturu a po škole skutečně učil. Ale učitelská katedra si ho nedokázala udržet. V roce 1962 odešel do Československého rozhlasu. Tam psával pohádky i rozhlasové hry. A postupně se ukazovalo, že jeho největší zbraní bude obyčejná tužka a schopnost všímat si všeho, co je na životě legrační.

Už jako školák totiž zjistil, že když napíše slohovou práci, spolužáci se smějí. A začal přemýšlet, jak zařídit, aby se nesmáli jen ti v jeho třídě, ale třeba i v té sousední. Takové ambice bychom dnes označili za zdravé sebevědomí. A v případě Zdeňka Svěráka nezůstalo jen u plánování. Naštěstí.

A potom přišel Jára Cimrman

Velká část Zdeňkova života se točí kolem fiktivního českého génia Járy Cimrmana. První zmínka o této postavě zazněla v roce 1966 v rozhlasové Nealkoholické vinárně U Pavouka. U Cimrmanova zrodu byl kromě Svěráka také Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka a Jiří Šebánek. A za rok se uskutečnilo první představení hry Akt. Z nápadu, který mohl klidně skončit jen jako jedna povedená hospodská historka, vyrostlo divadlo, které baví diváky šedesát let.

Svěrák přitom nebyl jen autorem v zákulisí. V cimrmanovských kusech také hrál. A spolu se Smoljakem vytvořil autorskou dvojici, která dokázala z úplně obyčejné situace vyždímat humor jako z mokrého hadru. Jednou z toho byla ztracená třídní kniha, podruhé výprava na severní pól a potřetí třeba hospoda, ve které se toho zase tak moc neděje. A přesto se člověk směje až se za břicho popadá.

Když se scénáře rozletěly do světa

Svěrák se postupně dostal také k filmu. Se Smoljakem psal scénáře ke komediím jako Jáchyme, hoď ho do stroje!, Marečku, podejte mi pero!, Na samotě u lesa nebo Kulový blesk či Vesničko má středisková. Některé z nich nejen napsal, ale také si v nich zahrál.

A tady bych si jednu hlášku z filmu Na samotě u lesa dovolila připomenout:

Lavičková/Kolářová: „To je strašná dovolená… ráno nás budí cirkulárkou a v noci hraje na housle…”

Lavička/Svěrák: „To je viola, Věro…”

A potom přišel Kolja. Film z roku 1996, na kterém spolupracovali se synem Janem Svěrákem, získal Oscara. Ve spolupráci se synem pokračoval i na dalších filmech: Obecná škola, Tmavomodrý svět, Vratné lahve, Po strništi bos… Člověk se až diví, kde na to všechno bral čas a nápady.

Umí napsat i to, co se zpívá

Kdyby to tímto výčtem skončilo, pořád by toho bylo dost. Ale jako by se Zdeněk nedokázal zastavit ani na chvíli. Pustil se i do písniček. S Jaroslavem Uhlířem vytvořil desítky známých textů: Když se zamiluje kůň, Není nutno nebo Severní vítr se postupně zabydlely v hlavách několika generací. A některé písně už dnes žijí vlastním životem. Člověk je slyší a kolikrát ani neví, že za nimi stojí právě tato autorská dvojice.

K tomu přidejme knihy pro děti i dospělé, rozhlasovou tvorbu, televizní práci a moderování. Jeho profesní šuplík je zkrátka tak nacpaný, že by se do něj už pomalu nevešla ani další ponožka. A já tu z něj předkládám jen pár střípků.

V devadesáti pořád na jevišti

Zdeněk Svěrák oslavil 28. března 2026 devadesáté narozeniny. Člověk by čekal, že v takovém věku už bude mít právo říct: „Děkuji, stačilo, teď už mě nechte v klidu.“ Jenže on pořád vystupuje v Divadle Járy Cimrmana.

Jeho devadesátiny navíc nebyly žádné malé domácí posezení s chlebíčkem. Své jubileum oslavil přímo na jevišti. Slavnostní večer se navíc přenášel do kin po celé republice a dorazilo na něj více než 20 tisíc diváků.

Když to tak vezmu, Svěrákův profesní život připomíná dobře rozepsaný scénář, který autor odmítá dopsat jen proto, že už má dost stran. Učitel, rozhlasák, herec, scenárista, dramatik, spisovatel, textař, moderátor, cimrmanolog a člověk, který dokáže proměnit domácí hádku v materiál pro film. Umí se dívat na obyčejný život a najít v něm něco, čemu se zasmějeme.

Řekli jste si i vy sami doma něco, co by si zasloužilo místo ve filmu? Škoda, že jste neměli po ruce Zdeňka Svěráka, aby si to zapsal…

Zdroje: Kinobox, DvojkaRozhlas, IDnes