Na zahradu natahal skleněné lahve a vyrobil z nich altán. Lidé ho měli za blázna, dnes ho fotí celé město

Někdo si na zahradu pořídí bazén, druhý trampolínu, další vykouzlil trávník jako z reklamy. Tenhle muž ale sezonu za sezonou snášel na svůj pozemek něco, nad čím okolí jen nechápavě kroutilo hlavou. Přitom u výsledku se pak zastavovalo a fotilo snad celé město.

Byly to zejména vozíky plné cinkajícího skla a hromádky flakonů, které podle sousedů patřily rovnou do kontejneru. Jenže výsledné dílo nakonec všechny překvapilo. 

Soused, o kterém se mluví

Je to pošetilost stará jako lidstvo samo, sousedovic dvorek přitahuje pozornost skoro více než ten vlastní. Na malém městě i na sídlišti se rádo probírá, kdo co kutí za plotem, ať už nám do toho něco je, nebo nám do toho naopak není vůbec nic. A tak když jeden zdejší pán začal namísto obvyklého nářadí schraňovat prázdné lahve, měla ulice téma na dlouhé měsíce.

Sklo všech barev a velikostí postupně mizelo za jeho brankou. Přezdívku „sklář“ si vysloužil dřív, než komukoliv došlo, že by za tím sbíráním mohl vězet nějaký plán. Práce mu zabrala pěkných pár let, k žádnému spěchu se rozhodně neměl. Míchal maltu, jeden kus za druhým pečlivě usazoval do betonu a poznámek přes plot si nevšímal. 

Kdykoliv se ho někdo zeptal, co to proboha buduje, jen se pousmál. Chvílemi to působilo, že si ze zvědavců dělá dobrý den a napětí mezi ploty schválně přiživuje.

A pak se zahrada rozzářila

Zlom nastal jednoho letního večera, kdy zapadající slunce proklouzlo skrze tisíce skleněných hrdel. Ze stěn poskládaných z flakonů se vyloupl altán, který svítil jako vitráž v katedrále, a po celé zahradě se roztančily barevné odlesky. 

Z hromady, které se nejdříve každý smál, nakonec vzešlo prosklené posezení, které okolí do té chvíle v životě nevidělo. Jízlivá přezdívka „sklář“ v tu ránu změnila význam a stala se z ní pochvala.

Nápad obletěl celý svět

Podobně trpělivých a šikovných jedinců je napříč světem více. V nevadském Rhyolitu sestavil horník Tom Kelly už roku 1906 domek z odhadem několika desítek tisíc lahví a dnes patří k posledním stojícím budovám tamního města duchů. V kalifornském Simi Valley zase paní Tressa Prisbreyová, přezdívaná Grandma, začala v šedesáti letech skládat celou vesničku z desítek tisíc nádob, kterou nyní chrání americký seznam historických památek. 

Thajští mniši to celé dohnali k dokonalosti a z více než milionu lahví vystavěli celý klášter Wat Pa Maha Chedi Kaew. A v kanadském Boswellu jeden kutil ze skla postavil domek s malým altánkem a výhledem na jezero.

Jak na to, aby vám dílo nespadlo

Lahve je potřeba pořádně umýt, sundat etikety i uzávěry a nechat dokonale vyschnout, jinak se malta nechytí. Sáhněte po silnějším skle z vína, piva nebo limonád, jelikož tenké ozdobné flakonky pod tlakem malty snadno prasknou. Každou třetí řadu vyztužte drátem či pruty, ať konstrukce drží pohromadě, a hlavně nespěchejte, protože zbrklá ruka se u skla nevyplácí.

V zahrádkářských facebookových skupinách si nadšenci předávají užitečné triky. Nejvíce lajků posbíral tip, který zopakoval kdekdo: „Otočte lahve dnem ven ke slunci a máte v zahradě barevnou vitráž úplně zadarmo.“ 

Další diskutér připsal: „Skládal jsem to z prázdných lahví od moštu, dva roky sbírání, ale výsledek předčil i můj sen.“ Jiná uživatelka varovala ostatní: „Nepodceňte základ, jinak vám první pořádný mráz celé dílo roztrhá.“ 

Český rybníček má ke sklu blízko

Ke sklu jsme to nikdy neměli daleko, české sklárny a broušený křišťál zná svět už po staletí. K tomu si přičtěte pevně zakořeněné kutilství a rčení o zlatých českých ručičkách, které nevzniklo jen tak pro nic za nic. 

Znovuvyužití věcí je navíc čím dál žhavější téma. Jasně, sklo vhozené do zeleného kontejneru je jistě záslužné, ale takhle přetavené v ozdobu zahrady má nesrovnatelně vyšší cenu. Než tedy příště povezete přepravku k popelnicím, zkuste to přehodnotit.

Umíte si představit, že byste na zahradě vystavěli něco podobného?

Zdroje: atlasobscura.com, en.wikipedia.org, insteading.com