Češi doufali, že natočí nejlepší horor za posledních 100 let. Místo toho vznikl trapas

České i československé řemeslo má svá nejlepší léta za sebou. Aspoň se mi to tak zdá, když se podívám na některé filmy, které vznikají v posledních dvaceti letech. Ano, najdou se výjimky, které potvrzují pravidlo. Sice to většina počinů na internetu tvrdě schytává, ale tohle se dostalo na televizní dno rychle, a i podle mě zaslouženě.

Na začátku stály velké ambice. Natočit slasher, kde holky křičí, jakmile spatří maskovaného vraha, přece není tak těžké. A v Česku máme v tomhle ohledu pořádnou díru. A tak se objevila produkce, která slibovala, že dostaneme podívanou, která bude brutální a bude nás bavit.

Na základě těchto příslibů se tvůrcům podařilo zlákat i velké herecké hvězdy, které by se blýskly svými jmény na plakátech. A hororoví fanoušci byli v pozoru a doufali. Jenže pak přišla realita a filmové hodnocení padlo na dno a s tím i další snahy o tento žánr. Tedy v českých podmínkách.

Proč byl střet ambicí a reality takovým průšvihem?

Osobně jsem také velkou hororovou fanynkou a takovou sérii Vřískot považuji za skvělý nástroj k odpočinku. A ne rozhodně si netroufám tvrdit, že bych čekala něco takového, ale i tak jsem se v roce 2009 fakt pořádně zklamala.

Tenhle film vlastně pokazil vše, co se na hororu zkazit dá. Ale i to je svým způsobem umění, no nemyslíte? Přesně takový je film Čepel smrti z roku 2009. V té době ještě na celém světě frčely, a to včetně těch špatných. Jenže toto byla nová definice dna.

Chápu, že to byl amatérský film s malým štábem i rozpočtem, ačkoliv tvůrci mohli mít ambice k tomu, aby natočili nejlepší horor za posledních 100 let. Režisér Tomáš Kučera prostě nedokázal „s ničím“ vykouzlit hodně. Své fanoušky si však film stejně našel, protože pořád tu je skupinka, která ty „trash filmy“ prostě miluje.

A co ta hvězdná jména?

To je na tom asi to nejzajímavější. Nějakým zázrakem se tvůrcům povedlo pro film získat Ondřeje Novotného i Vladimíra Brabce, který je nezapomenutelný Major Zeman a Danu Morávkovou. Ta byla v té době hvězdou seriálů. Pan Brabec měl jen malou roli pána v metru a paní Morávková si pak zahrála starostku.

Ani to však nepomohlo dodat tomuto projektu na vážnosti. Právě naopak to zvýraznilo rozdíly mezi hereckým uměním a amatérismem dalších „herců“. To vše podtrhl ještě problém s dabingem.

Proč u českého filmu řešit dabing?

No, logiku to vlastně ani nedává. Jenže tady hráli amatérští herci a prý mluvili příšerně. Jako osobně si myslím, že to filmu ještě více uškodilo. Když už se koukáte na herce, kteří evidentně neumí hrát a pak jim šoupnete profi dabing, je to jak pěst na oko. Navíc tím režisér nepatřičně vyčerpal už tak našponovaný rozpočet.

Jako dabéry totiž oslovil skutečné hvězdy. Ve filmu tak uslyšíte Michala Jagelku, což je dvorní dabér Leonarda DiCapria. Ale uslyšíte i hlas Terezy Chudobové či Martina Písaříka.

Když si pustíte jakoukoli scénu, zjistíte, že dabing nesedí k pohybům obličeje a celé to působí jako špatně nadabovaná telenovela, kterou byste čekali v dopoledním čase na nízkorozpočtové televizní stanici.

Ani osvědčená klišé nepomohla

Na první dobrou je však vidět, že tvůrci byli fanoušky hororu. Aspoň se drželi základních pravidel té doby. Vrah v masce, celkem 18 mrtvých, takže jedna smrt každé 4,5 minuty. I vražedná zbraň zapadala, protože velký kuchyňský nůž je prostě osvědčená klasika.

Jenže maska vypadala jak z večerky naproti a kamera se třásla, jako by se to odehrávalo na moři. A pak tu byly logické rozpory v ději. Jasně ty jsou v každém hororu, jak na to kdysi poukazovala Sidney Prescottová. Ale tady nabraly nový rozměr. Jako nemáme tu nikde signál, ale až je povražděná polovina party, si na pohodu tu policii zavoláme.

Celkově se prostě Čepel smrti zařadila mezi filmy, které jsou tak špatné, že jsou vlastně dobré a mají své vlastní fanoušky. Ani Tomáš Kučera na žánr nezanevřel a za pár let natočil ještě slasher s Ivetou Bartošovou Poslední výkřik. Ten to od diváků schytal ještě víc, přitom byl podle mě technicky vyspělejší. No jo, české filmy to mívají těžké.

Zdroje: csfd.cz, kinobox.cz, wikipedia