Slavný český režisér se s hvězdou kultovní pohádky nerozešel v dobrém: „Už ji ani nepozdravím.“

Na Štědrý večer ji nasazuje skoro každá tuzemská stanice a jen tak by nás nenapadlo, že všechnu tu romantiku mohou doplňovat i o něco méně radostnější příběhy. A nejde zdaleka jen o počasí, které dalo hercům ve slaboučkých kostýmech co proto. 

Slavný režisér, jemuž vděčíme za celou galerii filmových princezen, se nám postaral nejen o jedny z nejlepších pohádek, ale také o zajímavou příhodu s jednou z hlavních aktérek. 

Pohádka, kterou milujeme snad všichni

Máme v zásobě pár filmů, které k českým Vánocům patří stejně neodmyslitelně jako cukroví a spálená první várka rohlíčků. Tento se reprízuje až do omrzení, odříká ho i ten, který tvrdí, že pohádky zásadně nesleduje, a v Norsku i Německu jej milují stejně jako my.

Řeč je samozřejmě o Třech oříšcích pro Popelku, které v roce 1973 natočil Václav Vorlíček a rázem z nich udělal nesmrtelnou klasiku. Kdo si myslí, že se pohádka rodila v pohodlí vytopeného ateliéru, je vedle jako ta jedle. 

Točilo se v pěkné zimě, teploměr klesal místy k dvaceti stupňům pod nulou a Šafránková s Trávníčkem se v tenkých kostýmech klepali, zatímco štáb odnášel promrzlé kamery do vyhřátého autobusu. Vorlíček později přiznal, že se v tom mrazu bál více o techniku než o herce, protože zamrzlá kamera dokázala natáčení položit během pár minut. 

Na place to nebylo zrovna sluncem zalité

Princ a Popelka se přece museli aspoň trošku zakoukat jeden do druhého, nebo ne? Nic takového se ovšem nekonalo. Pavel Trávníček nicméně o své kolegyni dodnes mluví s úctou a tvrdí, že taková Popelka se rodí jednou za sto let. Než se dostaneme k tomu hlavnímu, ještě vám prozradím, že prince ve filmu ani neslyšíme jeho vlastním hlasem.

Vorlíčkovi totiž vadil jeho moravský přízvuk, tak jej nechal předabovat Petrem Svojtkou. Ale zpátky k příběhu. Skutečné jiskření, a rozhodně ne to příjemné, se odehrálo úplně jinde, jindy a mezi úplně jinými lidmi, než byste asi tipovali.

Kdo se s kým rozkmotřil

Tím, kdo si vjel do vlasů, nakonec nebyli princ s princeznou, ale sám režisér a jeho objevená hvězda. Václav Vorlíček, který ze Šafránkové udělal miláčka národa a dával jí roli za rolí, o ní v pozdějších letech mluvil s neskrývanou hořkostí. Naplno prohlásil, že už ji v životě nechce ani potkat, a známou větu „už ji ani nepozdravím“ myslel smrtelně vážně. 

Co se vlastně stalo? Prestižní berlínský magazín chystal reportáž k jinému Vorlíčkovu trháku, komedii o vodníkovi doktoru Mráčkovi, a režisér kvůli ní sezval Jaromíra Hanzlíka i Libuši Šafránkovou. Hanzlík se trmácel až ze Švýcarska, novináři dorazili z Berlína a všechno bylo krásně nachystané. 

Pár minut před schůzkou na pražské Kampě ale Šafránková zavolala, že nedorazí, a to prý bez jediného vysvětlení. Vorlíček se cítil zostuzený před cizinci a příhodu označil za ošklivou zradu, kterou už nikdy nerozdýchal.

Šafránková přitom nebyla žádná intrikánka

Slávu Libuše Šafránková upřímně nesnášela, k Popelce se po většinu života nehlásila a když Němci použili její tvář na vánoční edici čokolád, hnala je rovnou k soudu. Byla to tajemná a zásadová žena, jejíž křehkost si spousta lidí kolem vykládala jako povýšený odstup. 

Já jí to popravdě ani trochu nezazlívám, protože být natrvalo přišpendlená k jedné jediné roli musí být pořádná koule u nohy. Nejsmutnější na tom všem je, že se ti dva už nikdy neusmířili. Vorlíček zemřel v roce 2019 ve věku osmaosmdesáti let, Šafránková ho následovala o dva roky později, jen pár dní po svých osmašedesátinách. 

Muž, který české pohádce vtiskl podobu na celé generace, a žena, díky níž má Popelka navždy svou tvář, se rozešli v tichu a zůstalo to tak napořád. Věděli jste o této jejich neshodě?

Zdroje: irozhlas.cz, blesk.cz, denik.cz