Poláci už slaví. Pokud to překročí hranice, Česko čeká počasí, o kterém teď všichni sní

Léto bývalo báječný kamarád. Přijelo na návštěvu, přineslo slunce, dlouhé večery venku, zmrzlinu a vůni posečené trávy. Jenže letos jako by se tento kamarád někde zastavil na pár panáků. Úplně totiž zapomněl, že do letního programu patří také déšť.

Místo příjemného tepla nám servíruje rozpálené chodníky, trávníky připomínající kokosové rohože a stromy by nejradši sbalily své listy a přemístily se do Skandinávie.

Když vody ubývá

Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že se v srpnu budu těšit na zataženou oblohu víc než na slunečný den, poklepala bych si na čelo, že se asi zbláznil. Dnes bych mu uvařila kafe a společně bychom si na počasí zanadávali.

Já osobně mám léto moc ráda. Patřím k lidem, kteří si nestěžují, když teploměr ukáže třiatřicet stupňů. Ráda snídám na terase, večer sedím na zahradě a poslouchám cvrčky. Jenže co je moc, to je moc. Když člověk zalévá zahradu večer i ráno, voda v studni ubývá. Tak přemýšlím, jestli rostlinám nemám vodu nosit alespoň po lžičkách, abych je trochu svlažila. Počasí nám letos fakt dává co proto.

Slunce se letos utrhlo ze řetězu

Letošní sucho už totiž není jen nepříjemnost. Je to nezvaný podnájemník, který se nastěhoval do celé střední Evropy a odmítá odejít. Půda na polích je rozpraskaná a úroda ohrožená. Koryta řek se zmenšují před očima, v lesích to šustí pod nohama jako staré noviny. A my, zahrádkáři, chodíme po zahradě s výrazem lékaře na jednotce intenzivní péče. Rajčata se ještě drží, okurky rezignovaly a trávník už dávno přestal předstírat, že býval zelený.

Slunce a teplo jsou fajn. Ve dne i v noci. Přivykli jsme tropickým teplotám a mnozí z nás se na ně dokonce těší. Ovšem čtyřicítky a hned několikrát za sebou? A beze srážek? V důsledku toho se na většině evropského území už bojuje i s nekonečnými požáry. Nejhorší situace je ve Francii, Španělsku a Řecku. Teploměry letos atakují takové hodnoty, které jsme my dříve narození vídali v dětství jen v cestopisech o pouštích.

Řád zlatého plamínku

Tentokrát ani Česko nezůstalo stranou. 28. června 2026 padl rekord 41,9 °C, a to v Doksanech na Litoměřicku. To měl člověk chvílemi pocit, že se asfalt pod nohama mění v karamel. Rozpálené budovy ve městech připomínaly akumulační kamna. Lidé hledali každý kousek stínu a klimatizace pracovaly nonstop. A žár kolem 38 °C zažíváme opakovaně. Ani tento týden to nebude o moc lepší. Kdyby slunce dostávalo výplatu podle odpracovaných hodin, letos by si zasloužilo zvláštní prémie. A k tomu ještě řád zlatého plamínku za mimořádnou pracovní morálku.

Jenže vzápětí bychom mu to nejraději zase sebrali. Občas mám pocit, že se letošní počasí proměnilo v tvrdohlavého zmetka. Když jsme chtěli sluníčko, poslalo lijáky. Když prosíme o déšť, rozpálí vzduch tak strašně, že se bojíme sáhnout na kliku od auta. Jestli nám počasí chtělo ukázat, kdo je tady šéf, povedlo se mu to dokonale.

Poláci už slaví a chystají šampaňské

Lépe než my na tom budou tento týden v Německu a v Polsku. Očekávají vydatnější srážky, ale až tak v polovině týdne. Tam už pomalu otevírají pomyslné šampaňské, aby připili první přeháňce a začínají slavit. Radar sledují s větším nadšením, než dítě očekává Ježíška. Dešťové mraky se mají později dostat i do ČR. Jenže jako obvykle se u hranic trochu zarazí, rozdělí se, zeslábnou nebo nás vezmou jen letmo. Tu naprší pět milimetrů, támhle deset, zatímco o pár kilometrů dál nespadne ani kapka.

Bylo by dobré, kdyby srážková oblačnost překročila hranice směrem k nám a nad naším územím se vypršela. Nikdy jsem nečekala, že budu závidět sousedům obyčejný déšť. Dřív jsme se chlubili, kdo má větší bazén. Letos bychom si mohli závidět, kdo má plnější sud na dešťovou vodu.

Modlitba za déšť

Od konce podzimu jsme se všichni těšili na teplé a slunné léto a teď bychom dali nevím co za hodinový déšť. Najednou by nám nevadila temně šedá obloha ani mokré boty. Naopak. Když se na obzoru objeví tmavý mrak, lidé se na něj dívají s větší láskou než na západ slunce. Tak doufejme, že začne pršet a oslavy spustíme i v Česku.

Naše zahrady, pole, lesy i řeky by se konečně zhluboka napily. A nám, lidem, by se lépe dýchalo. Slunce je milý host. Jen nesmí zapomínat, že každý večírek potřebuje i osvěžení… Jestli to takhle půjde dál, budu muset místo dalšího článku napsat modlitbu za déšť. A tentokrát ji pošlu doporučeně až nahoru.

Jak to letošní sucho prožíváte vy? Už také při pohledu na tmavé mraky fandíte dešti více než slunci?

Zdroje: CHMI, PočasíAndRadar, Ventusky