Český herec dostal roli za pět minut dvanáct. Nakonec vytvořil postavu, kterou zná celý národ

Někteří herci jsou se svými rolemi spojeni tak pevně, že je sotva rozeznáme od sebe. Navíc mnohdy k nim jejich role tak sedí, že bychom si na obrazovce jen těžko uměli představit někoho jiného. Jejich kariéra se díky tomu i ubírá určitým směrem, protože jsou ve svých rolích tak ikoničtí, že je problematické následně přesedlat na třeba úplně jiný žánr.

Vezměte si takového představitele Krause z Pelíšků. I když hrál Kodet celý svůj život a viděli jsme ho v desítkách rolí, tohle byla ta, která padla jako ulitá a je to vždy první role, která nás s jeho osobou napadne. Někteří herci však podobné role nejdřív odmítli nebo byli dlouho na vážkách, zda přijmout či ne.

Například Petr Čepek v legendární komedii Zabil jsem Einsteina, pánové… nejdřív vůbec nechtěl hrát. Až po dlouhém přemlouvání ikonickou roli přijal a vznikla díky tomu báječná komedie, kterou jeho osobnost pozvedla o kousek výše. Takové případy nejsou zdaleka ojedinělé a týkají se i naprostých filmových klasik.

Marvanovi se do toho vůbec nechtělo

Stejně jako u zmíněného Kodeta, i u Jaroslava Marvana platí, že když slyšíme jeho jméno, vybavíme si jednu konkrétní naprosto legendární roli. Málokdo však ví, že tuhle roli odmítl a režisér ho musel přemlouvat, aby se jí chopil. Vadilo mu totiž, že je postava prvoplánová a že je u ní příliš předvídatelné, co se stane a kam se posune. Dokonce uvedl, že scénář ani nedočetl do konce.

Nakonec ale svolil, a to poté, co mu režisér slíbil, že plánuje vytvořit navazující televizní seriál a jeho postava tak bude mít mnohem větší prostor je rozvíjet. To se sice nakonec nestalo, ale druhého dílu se tato úspěšná komedie přece jen dočkala.

Zrodila se ikonická postava

Film Dovolená s Andělem vznikl v roce 1952 a Marvan v něm ztvárnil legendárního bručouna a revizora pražského dopravního podniku v jedné osobě, Gustava Anděla. Tenhle nerudný, puntičkářský a neustále nespokojený chlapík je přesvědčený, že lidé kolem něj dělají všechno špatně a ve všech vidí černé pasažéry.

Marvan postavu Anděla dokázal zahrát naprosto fantasticky a člověk by skoro věřil, že takový byl i v reálném životě. A samozřejmě, jak tomu v podobných dějových linkách bývá, i tvrdohlavý Anděl nakonec pookřeje, otevře se lidem a začne je mít rád.

Fantastický úspěch i za hranicemi

Film se stal obrovským diváckým hitem, a to nejen u nás, ale i za hranicemi, v Maďarsku. Dočkal se druhého dílu a do kin na něj u nás přišlo celkem přes devět milionů lidí, což je s ohledem na dobu padesátých let naprosto neuvěřitelné číslo. Úspěch to byl fenomenální a ukázalo se, že postava, kterou herec původně odmítl jako příliš jednoduchou, funguje dokonale.

A je to přesně to, co se trefilo divákům do vkusu. Gustav Anděl se stal jednou z postav, které se zapsaly do historie československé kinematografie a režisér Bořivoj Zeman znovu dokázal, že točí fantastické snímky.

Role se stala součástí jeho života

Role však měla i své stinné stránky. Lidé si totiž začali Marvana s jeho postavou natolik spojovat, že ho často oslovovali v tramvajích jako skutečného revizora. Podle vzpomínek se mu stávalo, že za ním cestující v tramvajích chodili s jízdenkami, aby je zkontroloval, a na nějakou dobu to vypadalo, že Marvan přestal existovat a zůstal jen Anděl. To je asi největší důkaz toho, jak silnou postavu dokázal vytvořit. Herec může během života ztvárnit desítky rolí, ale jen málokterá se stane tak silnou součástí národní paměti.

A je vlastně trochu úsměvné přemýšlet o tom, že všechno málem dopadlo úplně jinak. Stačilo, aby Marvan zůstal u svého prvního dojmu, scénář odložil a řekl definitivní ne. Místo toho ale vznikla postava, která přežila desetiletí, politické změny i generace diváků a stále baví. Televizní stanice jí pravidelně vrací v reprízách a nevím, jak vy, ale já málokdy odolám, abych se na tuhle kouzelnou komedii nepodívala znovu. Jak jste na tom vy?

Zdroje: csfd.cz, csfd.cz, tv.nova.cz, readzone.cz, ahaonline.cz