Český herec si otevřel restauraci, aby zabezpečil rodinu. Kvůli dluhům ho pak chtěl lichvář vyhodit z okna

Nikdy si nepůjčujte peníze od lichvářů. Roman Skamene by asi dnes tuto větu napsal červeně a stokrát podtrhl. Naštěstí mu pomohl jeden člověk z podsvětí. To se budete divit, kdo to byl.

Film Bony a klid, který vznikl na konci socialistické éry, měl pro herce Romana Skamene jeden bonus. Nebo spíš malus. Stal se maskotem skutečných veksláků. A to mu na jednu stranu život zachránilo, na druhou přivedlo skoro na buben.

Bony, bony, chcete bony?

Roman Skamene hrál ve snímku Víta Olmera postavu veksláka Bínyho. Myslel si, že ho skuteční veksláci nebudou mít rádi, protože film je nevylíčil zrovna jako džentlmeny, ale opak se stal pravdou. „Bál jsem se, že mě zabijou, protože ten film ukázal, co je to za podvodníky. Ale oni byli nadšení! Byl jsem jejich maskot, taková zlatá panna,“ vzpomínal Skamene v projektu Příběhy 20. století pro Paměť národa.

Mimochodem, film si i po mnoha letech vede v hodnocení velmi dobře, na portálu ČSFD má přes 70 procent. „Tak tohle je super film, který opravdu vystihuje ducha doby,“ napsal uživatel Druid. To se už nedá říct o jeho pokračování, ale na to je ještě pár let čas. Mezitím se toho událo opravdu hodně.

Dlužil i lichvářům, a to bylo zlé

Ani po sametové revoluci se Romanu Skamene nevedlo špatně, účinkoval v dětských pořadech a dostal poměrně velkou roli v dalším Olmerově filmu Tankový prapor.

Ale on se cítil nejistě a chtěl zabezpečit rodinu. Když mu soused řekl, aby si společně otevřeli restauraci, šel do toho. Aniž by o podnikání cokoliv věděl a aniž by k podnikání měl jakýkoliv talent. “Kdyby nás zaměstnanci neokrádali, všechno jsme v klidu spláceli. Moje žena dělala účetnictví, vše bylo propočítané,” řekl. Jenomže důvěřoval zaměstnancům a za chvíli dlužil, kam se podíval. 

Dlužil nejen bance, ale i lichvářům, a to bylo hodně zlé. Dluh narůstal, ze dvou set tisíc byl pomalu milion. A nevěděl moc, kudy kam. Kvůli dluhům ho pak chtěl lichvář vyhodit z okna. Prý jej pověsili za nohy z okna ve třetím patře. „Věděl jsem, že mě nemůže hodit dolů, chodili tam lidé, jezdila tam auta. Ale to zastrašení bylo hrozné,” vzpomínal.

Měl pocit, že už to nevydrží. Paradoxně mu tehdy pomohly kontakty, které získal díky filmu Bony a klid. Znal se s majitelem Discolandu Sylvie Ivanem Jonákem, jednou z nejvýraznějších postav pražského podsvětí devadesátých let minulého století. Na něho se obrátil o pomoc.

Nikdy před věřiteli neutíkal

Jonák přijel s partičkou svých chlapů. Rozestavil je v restauraci Romana Skamene, poschovávali se různě za rohy. Pak si přišli vymahači pro peníze. Samozřejmě naposledy. Jonákovi hoši ztropili takový rachot, že vymahači Jonákovi rádi podepsali, že jim Skamene už nic nedluží. Podnikatel, později odsouzený za vraždu své manželky Ludviky, za něj dluh uhradil. Lichváři už se pak nikdy neobjevili. „Od té doby jsem je neviděl. Takže tak mi Ivan pomohl,“ vzpomínal herec.

Dluhy ovšem nezmizely. Z finančních trablů se Skamene dostával dlouhé roky. Sám v rozhovorech několikrát přiznal, že prostě neměl nikdy s podnikáním začít. Nikdy ale před věřiteli nedělal mrtvého brouka. Telefony zvedal a vždy se snažil problém aspoň o kousek umenšit. Podnikání, které mělo rodině přinést větší jistotu, ji nakonec na dlouhou dobu připravilo právě o ni.

Pokračování se vůbec nepovedlo

K úspěšné roli veksláka se Skamene pokusil s Vítem Olmerem vrátit ještě jednou v roce 2014 ve filmu Bony a klid 2. Bohužel, jak je jednička brána jako téměř kultovní snímek, pokračování totálně propadlo. Na ČSFD patří k nejhorším filmům vůbec s hodnocením okolo 20 procent.

Skamene si se svou ženou dnes užívá zasloužený důchod na chalupě. I o tu kvůli dluhům jednou přišel a pak ji vykoupil zpět. Ale občas si před kameru ještě odskočí. Určitě jste ho zaregistrovali jako nesnesitelného hráče kulečníku v seriálu Metoda Markovič: Hojer. A také v remaku filmu Útěk z roku 2025, v tom původním Útěku hrál kdysi hlavní roli.

Věděli jste o tomto příběhu?

Zdroje: pametnaroda.cz, idnes.cz, csfd.cz