Také vám to zlomilo srdce? Hrál 150 rolí v československých komediích, ale jeho život byl horor
Tuzemská filmová scéna nám za dobu svojí existence dala desítky, ne-li stovky jmen, na které budeme vzpomínat ještě hodně dlouho. Řadí se sem hlavně pořádně široká sbírka herců, kteří excelovali zejména v dobách socialismu. V té době totiž, ať už byla jakkoliv komplikovaná, vznikaly ty největší filmové klasiky, kterými byl český divák kdy obdarován. Časté však bylo, že tito herci, kteří rozdávali úsměvy, v soukromí trpěli.
Za dobu existence tuzemské kinematografie v našich končinách vznikly stovky a stovky děl, ať už filmových či divadelních. Ty sloužily jako příležitost pro řadu hereckých velikánů, aby se dostali na světla reflektorů. Velká spousta z těchto legendárních herců je již bohužel po smrti a nejinak je to i v případě muže, o kterém pojednává dnešní článek. Komediální legenda, ale zároveň po všech stránkách schopný herec, jehož život byl předčasně ukončen zákeřnými zdravotními komplikacemi.
Začátky slibné kariéry
Herecký velikán Vladimír Menšík se narodil 9. října 1929 v Ivančicích. K řemeslu si poprvé přičichl v souboru Adolfa Pištěláka. Jeho kariéra však od samého počátku nesměrovala k herectví, ale ke strojírenství. Ačkoliv byl od mládí bavič, otec trval na tom, aby vystudoval nějaký „pořádný obor“, který mu zajistí stabilní obživu. Menšík vystudoval průmyslovou školu a v průběhu svého mládí nějakou dobu působil v Brněnských strojírnách.
Až po nějaké době se pokusil dostat na Divadelní fakultu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, což se mu podařilo na druhý pokus. Na zmíněné vysoké škole se mu úspěšně podařilo vystudovat obor činoherní herectví. Po svém absolutoriu v roce 1953 začal působit u Vesnického divadla, kde ho objevil E. F. Burian. Ten mu také poradil, aby si nechal změnit jméno. Menšík se totiž původně jmenoval Vladislav po otci, ale na popud svého mentora si jej nechal změnit na Vladimír.
Na prknech stál málo, zato na obrazovkách byl pořád
Ačkoliv Vladimír Menšík začínal v divadle, kde dostával spoustu příležitostí a díky kterému se mu podařilo zviditelnit se, vždy toužil po působení ve filmu. Ve filmu se objevil už v roce 1949, kdy působil jako komparzista ve filmu Velká příležitost. Pořádně se do toho však opřel až od roku 1956, během kterého stihl působit hned v pěti filmech. Mezi ně se řadí například Dědeček automobil nebo Váhavý střelec.
Právě v 50., ale zejména v 60. letech se tak jeho filmová kariéra rozjela naplno. Ačkoliv byl od přírody nadaným bavičem a tím pádem přirozeným komediálním hercem, dokázal bravurně ztvárnit i dramatické či tragikomické role. Eventuálně se však etabloval coby komediální herec a od 70. let působil primárně v tomto filmovém žánru. Z této doby si ho můžeme pamatovat z takových klasik, jako Dívka na koštěti či z vážnější role v legendárním filmu Tři oříšky pro Popelku.
Komplikovaný život skončil tragicky
Ačkoliv si všichni Vladimíra Menšíka pamatujeme jako rozdavače úsměvů a dobré nálady, jeho život nebyl vždy tak medový, jak by se na první pohled mohlo zdát. Od útlého věku například trpěl astmatem, které se projevovalo dušností a astmatickými záchvaty, během kterých nedokázal dýchat. Herec tomu bohužel nepomáhal svým zlozvykem, jelikož to byl odjakživa silný kuřák.
V mládí měl také problém se svým vzhledem a připadal si ošklivý. Svého času dokonce zvažoval chirurgickou úpravu svého charakteristického chrupu. Nakonec tak neučinil, jelikož si dost možná uvědomil, že hlavním magnetem na ženy je jeho přátelská a bujará povaha. Právě jeho povaha však byla i kamenem úrazu, který se mu stal osudným.
Menšík byl silným pijanem a tato jeho neřest ho během jeho života dokonce přivedla do protialkoholní léčebny. Zároveň byl alkohol i důvodem, proč se rozpadlo jeho první manželství. Nakonec předčasně zemřel ve svých pouhých 58 letech. Krvácel tehdy z vředu a kvůli astmatu nemohl dýchat, ale i přes apely své lékařky se rozhodl odjet na natáčení. Zdravotní komplikace však zvítězily a Menšík nás opustil 29. května v roce 1988.
zdroje: cs.wikipedia.org, blesk.cz, csfd.cz
