Česko právě obletěla fotka z 1. května roku 1982. Zachycuje svět, který definitivně zmizel

Blíží se 1. květen 2026. Kdyby se dal čas přetočit jako starý celuloid, možná bychom dnes stáli na rohu tehdejší Leninovy ulice, s nafukovacím balonkem v ruce. A v nose směs vůně jara a čerstvě natřených alegorických vozů. Prvomájový průvod… To byla událost, která se nevynechávala. 

Někteří šli s nadšením, jiní proto, že museli. Ten, kdo nepřišel, byl totiž vidět mnohem víc než ti, kteří se do průvodu přidali. A ještě krátká informace pro toho, kdo nemá povědomost, proč se tyto průvody organizovaly: slavil se tak Svátek práce.

Město, které se jmenovalo jinak

Takové bývalo Československo. V úvodu jsme zmínili snímek, který obletěl Česko, pojďme tedy na tu dobu zavzpomínat. Psal se rok 1982 a město na fotografii, slavící Svátek práce, se tehdy jmenovalo Gottwaldov; podle prvního dělnického prezidenta. Dnes je známe opět jako Zlín.

První máj se ale neslavil jen tam. Průvody se konaly v každém větším městě. Školáci museli jít povinně. Zaměstnanci akci sice oficiálně povinnou neměli, ale neúčast se mohla nepříjemně projevit v jejich kádrovém profilu. Připomeňme si krátce, jak takové oslavy vypadaly.

Malé radosti velkého dne

Náměstí zaplnily ozdobené vozy s nápisy, hudba hrála do pochodu, lidé mávali vlaječkami a mírovými holubicemi. Ti nejlepší pracovníci nesli transparenty s informací, čím právě jejich závod přispívá ke společnému blahu.

Nejvíc se na tyto oslavy těšily menší děti. Byla zmrzlina, cukrová vata a párek v rohlíku. A po průvodu lunapark. Dovolte, abych přidala i osobní vzpomínku: pro mě a mého bratra to byl možná nejhorší den v roce. Brzké vstávání, účast na oslavách, návrat domů místo lunaparku a po obědě tradiční sázení brambor. Rok co rok, dokud jsme chodili do školy.

Filmové město

Ale zpět ke Gotwaldovu. Prvomájový alegorický vůz, ozdobený trikolórou, květinami a hrdým nápisem „SOCIALISTICKÝM FILMEM ZA MÍR“, byl pro tohle město typický. Nebylo to totiž pouze město Bati, ale bylo rovněž centrem československého dětského filmu. Sídlilo v něm Gottwaldovské filmové studio, dnešní Filmové ateliéry Zlín. Tam se točily pohádky, večerníčky, animované filmy a další dětská tvorba. A město na ni bylo hrdé. Vždyť československé dětské pořady měly úspěch i za hranicemi ČSSR.

Ve filmovém studiu vznikaly příběhy o zvířátkách, princeznách i malých hrdinech, kteří často měli víc charakteru než dospělí. Není tedy divu, že právě filmový podnik měl svůj vlastní alegorický vůz. Ten v prvomájovém průvodu propaguje socialistickou kulturu, film jako nástroj ideologie a také mírové poselství.

Jedna fotografie, mnoho pravd

Někdo se ke zveřejněné fotografii vyjádřil, že na náměstí Míru to tenkrát žilo. Svět byl tehdy údajně normální. A pod příspěvkem se ihned rozproudila debata: „Byly to krásné časy, lidi se měli rádi a nebyl takový chaos jako dnes,“ píše jedna pamětnice. A hned po ní jiný hlas: „Krásné? Všechno bylo naoko. Povinné. Svoboda žádná.“ Další přidávají: „Aspoň byl pořádek a práce pro každého.“ „Pořádek? Spíš strach a fronty na banány.“ Byl tedy svět tenkrát v pořádku či nikoliv? Záleží přece na tom, komu otázku položíte.

Některé příspěvky jsou cítit nostalgií, jiné rezignací, další vztekem. Mnohé by si zasloužily vlastní sociologickou studii. Všechny dohromady vytvářejí mozaiku, která nám ukazuje, že minulost není jen jedna, stejně tak jako pravda není jen jedna.

Fotograf, který se nebál

Snímek zveřejnil Miroslav Prokeš: fotograf a disident, signatář Charty 77. Patřil k těm, kteří se nebáli říkat věci nahlas, i když se to nesmělo. Byl sledován StB, přesto dál zachycoval svět kolem sebe. Ne jako kulisu režimu, ale jako skutečnost, kterou chtěl uchovat. Jeho fotografie nejsou pouhými obrázky. Jsou svědectvím doby.

Co zůstalo jen na fotkách

Dnes už neuvidíme průvody, kde se lidé řadili podle továren a děti mávaly papírovými holubicemi. V Gottwaldově neuvidíme alegorické vozy, připomínající výrobu od obuvi přes pneumatiky až po film. Neuvidíme ani Gottwaldov, protože se mu vrátil původní název Zlín.

Neuvidíme ani tu zvláštní směs povinnosti a radosti, která se nad prvomájovým průvodem vznášela. Možná je to dobře, možná že škoda. A možná je to prostě jen minulost, která se nedá vrátit. Z minulosti by se však mělo lidstvo vždycky poučit.

Dívejme se bez předsudků

Prohlížejme si fotky, které připomínají doby dávno minulé. Ne však proto, abychom se hádali, kdo má pravdu či abychom si idealizovali tu či onu dobu. Nechme běžet tento film minulosti bez cenzury, bez nostalgie, bez hněvu. Třeba nám sám ukáže víc, než jsme čekali.

Zdroje: Facebook, Wikipedie, PaměťNároda