Chtěl mít Netflix i Oneplay zdarma. Problémy začaly hned po prvním spuštění

Kdo šetří, má za tři. To ale neplatí pro streamovací platformy, které spořílky nepodporují a rozhodly se vytasit do boje proti nim. Streamovacích platforem je dnes široké množství, úspěch platformy Netflix přitáhl na trh další provozovatele a dá se předpokládat, že jejich současný počet není zdaleka konečný.

Zároveň ani jedna z platforem neposkytuje komplexní nabídku. Na jedné předplatitelé oceňují neomezený přístup k současné produkci českých televizních stanic, jinde hledají sport a jinde zase filmové trháky. Kdo chce mít možnost volby, předplatí si víc než jednu streamovací platformu. A kdo má vícečetnou domácnost a více zařízení, na kterých chce koukat, ten si sáhne do kapsy ještě hlouběji.

Podle odhadů Češi platí měsíčně v průměru 800 korun za předplatná a často je ani nestihnout naplno využít. Na jednu stranu se za paywall přesouvá obsah, který v televizi často běží zdarma. Jenže současný divák si chce vybrat, kdy se bude dívat. A tak nastává dilema: čekat zdarma nebo platit za flexibilitu?

Dají se obejít rodinná předplatná?

Ještě nedávno to lidé řešili po svém. Můj kamarád například patřil mezi první předplatitele Netflixu, když se tahle služba u nás teprve rozjížděla. Protože nechtěl riskovat vyhozené peníze, o předplatné se dělil se svou sestrou, která žila na jiné adrese. Oba měli plný přístup k nabídce v rámci balíčku předplatného, jenže za polovinu peněz. Zřejmě nebyli jediní, po čase si totiž Netflix na takové sdílení přihlašovacích údajů posvítil a na hříšníky nemilosrdně zaklekl.

V současnosti umožňují základní tarify sledování jen na omezeném počtu zařízení současně. Protože ale ve většině domácností se zařízení i případných diváků najde víc, musí si předplatitelé dokoupit přístup pro další zařízení v rámci jedné domácnosti. Přes to vlak nejede, tedy pokud se mezi sebou členové nedomluví, kdo si v který čas vyhrazuje právo dívat se.

Filutové přišli na to, jak ušetřit na předplatném

A tak si kamarádi začali hromadně pořizovat rodinné předplatné. Finančně se to pořád vyplatilo, nestalo se jim ale, že by se o sledování v jeden čas museli přetahovat s ostatními. Řada takových uživatelů ale nemá tušení, že takové sdílení je oficiálně zakázáno. Můj kamarád si například dlouho myslel, že je v právu, protože jeho sestra přeci je jeho rodina.

Streamovací platformy typu Netflix nebo Oneplay ale slovíčkařit nehodlají a v podmínkách definují rodinu jako domácnost, nikoli jako příbuzenský vztah. Za domácnost pak považují ten okruh diváků, který pro připojení ke službě používá stejnou IP adresu i místo přihlášení, roli hraje také ID použitého zařízení, aktivita na účtu a připojení k jedné domácí síti. Za jedinou výjimku lze považovat rekreační objekt typu chata, kam se členové domácnosti pravidelně přesouvají a kde kromě opékání buřtů a odpočinku za zpěvu ptáků občas zatouží i po troše té filmové kultury.

Lukášovi se strategie nevyplatila

Češi jsou ale národ vynalézavý, jenže jak dokazuje příběh pana Lukáše, se kterým se „pochlubil“ na sociálních sítích, tahle kreativita už se nám přestává vyplácet. Lukášovi se, podobně jako mnohým uživatelů před ním, nechtělo platit stovky až tisíce korun za měsíční předplatná. Domluvil se proto se sousedy, že se o rodinná předplatná Netflixu a Oneplay podělí. Domníval se, že když mají všichni stejnou adresu, provozovatelům platforem to podezřelé nepřijde.

Jenže přišlo. Adresa, ze kterých se různá zařízení připojovala, sice byla stejná, dnes ale není žádný problém ověřit si, že na daném místě nestojí malý domek, ale rovnou celý panelák. V takovém případě se pak kontroloři zaměří právě na IP adresu. Pokud se jednorázově nebo jen výjimečně připojíte z jiné IP adresy, zpravidla to nikomu vadit nebude. Problém nastává ve chvíli, pokud se někdo z jiné IP adresy připojuje dlouhodobě. V takovém případě ho systém může vyhodnotit jako člena, který do domácnosti nepatří.

Ověření IP adresy nestačilo

Lukášovi poměrně záhy po registraci přišel e-mail, kterým jej Netflix žádal o ověření druhé detekované IP adresy. To sice Lukáš provedl, když se připojil k sousedovic wi-fi, jenže vzápětí po něm platforma žádala přepnout podezřelé zařízení na původní ověřenou síť. To už bohužel nedokázal, protože Lukášův internet k sousedům nedosáhne. Po pár týdnech tak Netflix omezil sousedovu IP adresu pro další přihlášení. Oneplay s kontrolami zatím není, alespoň podle zkušeností uživatelů, tolik agresivní. I v jejich podmínkách ale najdete omezení užívání účtu jen v rámci jedné domácnosti.

Omezení jedné z IP adres je pro běžného uživatele tím nejčastějším trestem, v některých případech ale došlo i k zablokování IP adresy, která byla k účtu registrována při jeho založení. Daleko větší sankce pak čekají na toho, kdo si ze sdílení účtů udělá malý byznys. Na internetu dnes najdete desítky skupin, fór i webových stránek, kde lidé nabízejí „volné místo“ v rodinném předplatném. Jeden člověk zaplatí dražší rodinný tarif a následně prodává přístupy dalším lidem, které často ani nezná. Každý z členů zaplatí jen zlomek ceny, provozovatel si z nich ale bere přirážku a na každém z nich ještě něco vydělá.

Nelegální sdílení mají platformy v merku

Působí to podobně jako případ Lukáše nebo mého kamaráda, jenže v tomhle případě už nelze říct „já jsem netušil, že to takhle nejde„. Když si někdo bere peníze navíc za to, že vás připojí do svého účtu, už to zavání vědomou výdělečnou činností, ovšem v tak trochu nelegální oblasti. Tyhle finty jsou navíc streamovacím platformám dobře známé a snadno odhalitelné, protože jednotliví uživatelé se připojují z různých míst, různých sítí a někdy i z různých zemí.

Netflix podezřelým účtům zpravidla zašle výzvu k ověření, a to někdy i v pravidelných intervalech. Pokud se mu cokoli nezná, může podezřelé profily zablokovat, omezit je nebo je úplně zrušit. Nelítostným verdiktům Netflixu často nepomůže ani použití VPN, vzdáleného přístupu ani opakované potvrzování zařízení. Pokud je algoritmy vyhodnotí jako podezřelé, mají uživatelé zkrátka smůlu.

IPTV službám zvoní hrana

Ještě horší situace nastává u nelegálních IPTV služeb, které už neprodávají jenom místo v rodinném účtu, ale rovnou šíří placený obsah. Jistou kazuistiku v tomto ohledu představuje služba Bitplay, která nelegálně šířila některé seriály i placené sportovní kanály Oneplay Sport nebo Nova Sport. Přístup ke sportovním přenosům či placeným televizním kanálům totiž sledujícím zpřístupnila bez souhlasu držitelů práv. Od sledujících pak vybírala peníze za sledování, často v balíčcích, podobně jako je tomu u klasických streamovacích platforem. Na cizím obsahu však vydělávala nelegálně, za což bývají velmi tvrdé sankce. Vedle toho si pak na takového podnikatele může posvítit i živnostenský nebo daňový úřad, a to pak mohou sankce narůst do astronomických čísel.

Těm, kdo obsah streamovacích platforem jakkoli nelegálně sdílí, hrozí vysoké finanční pokuty, zabavení techniky a serverů, náhrada škody držitelům práv a v krajních případech i trest odnětí svobody za porušování autorských práv. V zahraničí už dokonce padly milionové pokuty. Například v Itálii proběhly rozsáhlé zásahy proti IPTV sítím, ke kterým se registrovaly miliony uživatelů. Úřady postihovaly nejen ty, kdo obsah vědomě nelegálně sdílí, v některých případech ale sankce dopadly i na samotné uživatele. Podobné razie proběhly i v Německu nebo Velké Británii.

Kdo šetří, nemá to vždy za tři

Pár ušetřených korun za streamovací platformy se tak může pěkně prodražit. Než šetřit způsobem, který není legální a navíc je velmi riskantní, stálo by za zvážení, které platformy skutečně využijete. Ušetřit můžete nejen na redukci jejich počtu, ale také na způsobu, jak se k nim dostanete. Přístupy za výhodných podmínek často nabízejí třeba mobilní operátoři. Pokud budete využívat telefonní služby i internetové připojení od jednoho poskytovatele, na obou službách ušetříte a ještě můžete dostat předplatné zdarma nebo s výraznou slevou. I ve světě streamingu platí, že nejdál dojdete s poctivostí.

A co vy? Sdíleli jste někdy s někým předplatné některé ze streamovacích služeb?