Češi tenhle film považují za mistrovské dílo. Cizinci po 20 minutách nechápou, jakou blbost ve skutečnosti sledují

Většina z nás bere film nejspíš jako univerzální jazyk, kterému by měl rozumět každý. Jenže realita je úplně jiná. Kromě jazykové bariéry, která se dá vyřešit doplněním titulků, je nutné vzít v potaz několik dalších věcí. Každý snímek vyrůstá z konkrétní kultury, doby a zkušenosti – a pokud v tomhle kontextu divák není „doma“, může mu uniknout pointa, humor i smysl celého vyprávění. Právě proto existují filmy, které Češi milují, zatímco Američané by po jejich zhlédnutí nejraději sedli na první letadlo domů.  

To, co český divák vnímá jako chytrou nadsázku nebo připomínku absurdity socialismu, může na zahraničního diváka působit úplně jinak. Místo humoru často vidí jen sled podivných situací, jejichž smysl mu uniká.

Film, který předběhl dobu

Tento snímek vznikal na přelomu dvou úplně odlišných světů. Režisér Tomáš Vorel ho natočil ještě v době, kdy Československo žilo tvrdým socialismem, ale do kin se dostal až po sametové revoluci. Diváci tehdy měli hlavu plnou změn a od českých filmů čekali něco úplně jiného, svěžího a nadějného.

Místo kýžené komedie na ně však čekal podivně stylizovaný muzikál z prostředí továrny, který si dělal legraci z byrokracie, kariérismu i absurdního fungování tehdejší společnosti. Té, kterou sami diváci poslední roky žili. Při premiéře se tedy žádný zázrak ve formě okamžitého úspěchu nestal. Teprve s odstupem let začal Kouř získávat pověst kultovního filmu, ke kterým patří dodnes.

Pro cizince je to neřešitelná hádanka

Ruku na srdce, Kouř není film, který by byl úplně jasný a pochopitelný pro českého diváka, natož pro zahraničního. Je plný metafor a absurdních situací, které dohromady dávají dojem spíš surrealistické komedie než společenské kritiky. Při svém prvním zhlédnutí jsem se začala ztrácet už po prvních dvaceti minutách a přes neustálé přemýšlení na co asi režisér zrovna v této scéně narážel, mi utíkal samotný děj. Teprve až po několika letech, když jsem se k němu vrátila, jsem dokázala docenit jeho genialitu.

Nicméně i v anglicky mluvících recenzích se objevují přirovnání ke tvorbě Davida Lynche, takže i někteří zahraniční diváci s vybroušeným filmovým vkusem uměli toto dílo docenit. Na druhou stranu je však opřený o politickou zkušenost, která je nepřenositelná a u takových témat platí: kdo nezažil, nepochopí. Všechno je ještě zabalené do zcela bizarních dialogů, ze kterých může být divák už definitivně zmaten.

Jeden z komentářů na zahraničním filmovém portálu IMDb například popisuje film jako „surreal musical that feels like an inside joke you are not part of“. Volně přeloženo: surrealistický muzikál, který působí jako interní vtip, do něhož nejste zasvěceni. A přesně to vystihuje, proč je pro zahraniční publikum tak obtížně uchopitelný.

Arnoštek je prostě boží

Popisovat děj tohoto filmu je zhola nemožné a pokud vás podobné snímky lákají a Kouř vás doposud míjel, určitě doporučuji zažít ho na obrazovce na vlastní kůži. Jednu scénu ale vypíchnout musím a ta je tak legendární, že ji znají i lidé, kteří o existenci Kouře nemají ani ponětí. Tou je diskotéková scéna a píseň Je to fajn, která se stala virálním hitem bezmála 20 let od vydání.

Podobnými scénami je film protkaný celkem zhusta a je to mimo jiné jedna z věcí, která zahraniční diváky tak mate. Děj se najednou jakoby zastaví a začne několikaminutové hudební či taneční vystoupení, které působí skoro jako videoklip. Český divák chápe, že nejde jen o písničku, ale o ironický komentář doby, který skvěle zapadá do dějové linky. Pro cizince to však může být silně matoucí.

Film ocení pouze zasvěcení

Většina filmů, troufám si tvrdit, funguje kdekoliv na světě. Ať už se jedná o romantické snímky, horory či akční dramata, obvykle jsou natočené univerzálně a může si je pustit, a hlavně užít naprosto kdokoliv. Mezi ně Kouř sice nepatří, ale zase je svým způsobem naprosto unikátní. Vždyť mu dokáže opravdu do hloubky porozumět jen pár milionů lidí v srdci Evropy. A to už je něco. Co si o tomto českém filmovém klenotu myslíte vy?

Zdroje: csfd.cz, imdb.com, cs.wikipedia.org, filmovyprehled.cz